Dvacet jedna žlutých květin

173 25 6
                                    

Dáš mu pusu a doufáš, že to je právě on, koho líbáš
Jen se bojíš otevřít oči
Bojíš se, že tam bude, nebo ne
Jeho polibek chutná po cigaretě, kterou ještě před chvílí objímal svými rty
Vyměnil za ni ty mé

Chybíš mi
Kolik chvilek už tě poztrádám?
Budeš mě takhle líbat i zítra?
„Ano," odeznila jsem ze tvých rtů
Neslyším tě, všude hraje hudba
Ta hudba, při které se naše oči poprvé setkaly

Možná jeho rty řekly ano
Ovšem co řeklo jeho srdce?
Vážně tu se mnou budeš napořád?
Tak proč tu nejsi právě teď?

Extáze mi tančí v celém těle
Je to horko, je to láska
Možná, že k tobě
Těch citů je moc, dělá mi to dobře
Kéž by to nikdy neskončilo
Kéž bychom se nikdy nepřestali milovat
Kéž bychom nikdy nepřestaly líbat své rty, mezi nimiž se víří kouř z cigaret

Pak se dotkneš mé tváře
Přitiskneš na ni veškerou svou lásku a touhu po mně
Vezmeš mé ruce do těch svých
Já zavřu oči a poslouchám tvůj jemný hlas, který mi šeptá do ucha
A co?
„Miluju tě," řekl

Mám otevřít oči?
Budeš tu, nebo zmizíš?

Květiny žluté barvyKde žijí příběhy. Začni objevovat