Dvacet devět žlutých květin

154 22 0
                                    

Kdysi si mi pověděl
Že bys nikdy ani brouka nezabil
Tak proč mě ano?

Hladíš mě ve vlasech
Líbáš mě
Ale když přijde na loučení
Řekneš jen
Měj se hezky
Ale jestli
Si to neřekl jen ze slušnosti
Když mi už
Ani ze slabosti
Do očí nepohlédneš

Žádná pusa z lásky
Žádný stesk
Nic v tom není
Jen dělám
To, co chceš

Nevážíš si toho
Že obětuju svoje tělo
Svoji duši
Pro někoho
Jako jsi ty

Nevážíš si toho
Sám si mi to řekl
A tak se budu ponižovat
Dokud mě někdo nezachrání
Z té klece
Ve které jsme oba uvězněni

Slzy rozdávám
Jako kdybych nimi mohla plýtvat
Možná, že jsou nekonečné
A ani jedna není zbytečná
Ale přeci jenom
Jsou to chudáci
Že opouští mé oči
Kvůli tobě

Květiny žluté barvyKde žijí příběhy. Začni objevovat