Houbové záležitosti č.2
Cesta mi běží pod nohama
A jako vždycky
Končí mezi životem
A tvejma očima
Ale teď nemůžu o tvejch očích psát
Všechny barvy se totiž slily v jednu
A já ji neumim pojmenovat
Přesto skáču po slovech
Který mě učej líbat tvoje fialový rty
A to jsme se
Nikdy nelíbali
N e d o t e ď
Snad se nebudeš zlobit
Když řeknu ti
Že jsem na chvilku čas zastavila
Chtěla jsem víc slov
Chtěla jsem víc
Fialový
A jak chutná
Ta láska
Nech mě to popsat
Saturn mi tě poslal
A tebe zrodily samy hvězdy
To ony tě naučily tak krásně líbat?
Tvář stejně hebká jako písek času
Kterýho maj zamilovaní tak málo
Už se mi rozpadáš do dlaní
Už mi proklouzáváš mezi prsty
A padáš na zem
A padáš mi do klína
A mně se to
L í b í
Najednou čas běžel dál
Promiň, cos to povídal?
Venku stromy
V břiše stromy
V čaji stromy
N e b o
V
Č a j i
H o u b y ?
Vyprávěj mi o tom
Jak ti pomerančová barva
Změnila život
Vyprávěj mi o tom
Proč každý ráno vstáváš do tmy
Když pomeranče mají ještě půlnoc
Vyprávěj mi vlastně o čem chceš
Mě teď zajímá jen
Ta
barva
co
se
na
mě
leskne
a
modrá
a
žloutne
a
rudne
a
zelená
a
máš
ji
plný
oči
Ty oči, co předpovídají
Budoucí dění
Ztratit se v tý
Temně hnědý
Co se při východu
Slunce mění
V barvu medu
Na znamení
Věčnýho klidu
Tančit a hledat
V nich sebe
Milovat se uprostřed
Žlutýho nebe
..ještě něco si povídal?
