Temné stíny

15. část - Zlo

Dny ubíhaly a já si uvědomil hodně věcí. Ztráta někoho, na kom vám záleží,... bolí. A já si to uvědomil až teď. Ale bylo pozdě. Na spoustu věcí. Na to jít dál a žít. Do cesty se mi postavilo zlo a já na to nebyl připravený. Už nikdy nic nebude jako dřív...

To walk this streets without you
I hate being on my own
So many souls around you
But it never feels like home
Home is where my heart is aching
Home

Chodit touto ulicí bez tebe
Nenávidím se
Tolik lidí kolem mě
Ale nikde se necítím jako doma
Doma,kde je moje srdce bolavé
Doma...

Dnešní večer není ničím zvláštní. Je to zase další den bez temnoty. Ale on to tak necítí. Sedí u baru se skleničkou v ruce a přemýšlí. O tom všem, co ztratil. Co může být horšího než ztráta milovaného člověka? A on ví, že tohle bude bolet. Že už se nikdy nesmí vrátit domů. Tam, kde je jeho místo. Do hřejivé náruče partnera.

Když z Bradavic utíkal, měl jasný cíl. Skončit na pokraji Londýna. V malém bytečku, kam se sotva vejde. Ze začátku se mu tenhle život zdál... správný! Ale teď? Skoro po měsíci anonymity?

I když se zapřel, že o kouzelnickém světě už nechce slyšet... Vždy se našel někdo, kdo mu tuhle skutečnost připomněl. V barech a restauracích najdeme mnoho různých existencí. A nejednou musel utíkat, aby se vyvaroval střetu s realitou.

Je to měsíc, co porazil Temného pána. Měsíc, co utekl z domova. A přesto se cítil... prázdný. Jako zavařenina. Kdysi sladká a dobrá. Teď prázdná a nudná. A pořád jen přemýšlel. Co má dělat... kam jít... s kým jít. Neměl přátele. Najednou neměl vůbec nic...

Sem tam ho někdo oslovil. Třeba minulý týden. Dívka, sotva dvacetiletá. Dvořila se mu, ale on to nevnímal. Nedokázal se na ni dívat. Byla tak podobná... její rezavé vlasy a modré oči. Až na ty oči byla tak podobná fotkám mámy. To mu ihned připomnělo, odkud utekl. Že existuje někdo, kdo na něj čeká. A čeká vůbec? Nebo ho už odepsal?

Severus tohle mohl vědět. Že se Harry s jejich sňatkem nikdy nesmíří. Že jednoho dne prostě odejde. A tak to udělal. Stejně... měl by jejich vztah budoucnost i teď? Když je zlo poraženo? Proč by měli být spolu? Jejich vztah nikdy nebyl o lásce... a nedokázal by si to ani představit. Říct: „miluji tě"... Zvládl by to vůbec? Určitě ano! Jednou...

Přes skleničku se podíval na parket, kde tancovalo několik párů. Jak se k sobě tiskli při pomalé hudbě. Tolik jim záviděl... On tohle nikdy nezažil. Donutili ho dospět tak strašným způsobem. A proč? Jen kvůli smrti temnoty?

Zlo se usídlilo v jeho duši. Byl tak... nenáviděl se za tyhle pocity. Za to, že si uvědomil, že by mohl milovat. Jednou... časem by dokázal milovat. Ví to! Tak zatraceně dobře to ví...

Ale tohle mu v ničem nepomáhá. Život je krutý a nefér. To už pochopil jako dítě. Ale tehdy, když přišel do Bradavic, věděl, že se to změní. Že život mimo Dursleyovi může být úžasný. Ale velmi rychle pochopil, že ani tohle není svět pro něj. Od prvního ročníku se dostával do svízelných situací. Bránil svůj život tak urputně. A k čemu to bylo?

Moc dobře si pamatuje, jak poprvé stanul před Voldemortem. Nebo jeho duší... Byl sotva jedenáctiletý. Dítě, které bojovalo jen o svůj holý život. Tehdy přežil... ale jen díky své matce, která ho chránila. Nikdy ji nepoznal... nepamatuje si její náruč, ani její lásku. Je usídlená v jeho srdci... ale přesto. Potřebuje milovat a být milován. Proč to všechno zahodil? Proč se nepokusil s tím něco dělat?