Ty pohledy. Pořád se na mě dívají. A v jejich očích je stále stejná otázka. Proč? Nedokážu jim odpovědět. Ne teď. Ne jim. Ale Merlin-dík za přátele. Jsou tu pro mě. Aspoň to mi tvrdili, když jsem se před nimi zhroutil. Milosrdná lež? Možná. Už nikomu nevěřím. Ani sám sobě. Nemám sílu. Ale mám plán. Dobrý plán...
Can't you see that you're smothering me
Holding too tightly afraid to lose control
Cause everything that you thought I would be
Has fallen apart right in front of you
Every step that I take is another mistake to you
And every second I waste is more than I can take
Tohle ráno bylo obzvlášť sychravé. To Hermiona viděla hned, jakmile otevřela oči a rozhrnula závěsy. Na dnešní den se těšila. Konečně pustí Rona z ošetřovny. Sice tuhle zprávu chtěla říct Harrymu už včera večer, ale nikde ho nenašla. Asi odešel do Snapeova bytu.
Pomalu se zvedla z postele a ještě jednou se podívala k oknu. Něco ji říkalo, že je to velmi důležité. Zamračila se. Ale přesto nešla blíž. Má jiné věci na práci než poslouchat svou intuici.
Odešla do koupelny, ale když se vracela, znovu se podívala na okno. Kapky zuřivě bušily o parapet. Vítr byl slyšet v kvílivé meluzíně. Něco na tom výhledu muselo být krásné. Temná krása. Připoutávala pohled. Zarývala se do srdce a přitom to byl jen obyčejný déšť. Jako každý podzim. Jako každou zimu, tady v Bradavicích.
Hermiona se pohnula... postoupila o krok blíž. Pak ještě kousek. Dívala se. A ve chvíli, kdy přišla úplně k oknu, věci, které držela v ruce, spadly na zem. Dech se zadrhl. Srdce se rozbušilo.
„Levandule! Tam někdo je!" vykřikla a obrátila se na kamarádku, která zrovna vyšla z koupelny.
„Cože? Kde?"
„Tam!" hlas se jí třásl; ruka, která ukazovala směr též. Kamarádka přišla blíž a podívala se na místo, kam jí Hermiona ukázala. Ten pohled ji vyděsil. Na sucho polkla a podívala se zpět na svou kamarádku.
„Musíme to někomu říct!" řekla roztřeseně. Obě dívky se otočily a tak, jak byly oblečené, vyběhly z ložnice. Utíkaly, co jim nohy stačily. Srdce bušila jako na poplach.
Ale jako naschvál, po cestě k profesorce nikoho nepotkaly. Věděly, že vstaly trochu dříve. Ale přece tu někdo musí být! Kdokoliv!
Zabočily za roh a div se nesrazily s postavou v černém hábitu. Obě vzhlédly. Neučesané, jen tak v pyžamu, popadaly dech.
„Pane..."
„Tohle bude stát Nebelvír deset bodů. A dalších deset za to, jak vypadáte!" zavrčel Snape a propaloval dívky svým černým pohledem.
„Pane! Musíte... musíte nám pomoct!"
„Skutečně?" pozdvihlo se černé obočí nevzrušeně.
„Ale pane! Někdo leží na římse hned pod astronomickou věží, nevíme kdo, ale nehýbe se," vyhrkla ze sebe Hermiona. V očích slzy. V duši neklid.
ČTEŠ
Temné stíny
FanficŽivot je prostě život a měl by se žít, že? Tohle pravidlo, ale neplatí v Harryho případě. Už od narození před něj Osud postavil pevné překážky. Ale vždy je dokázal porazit, přeskočit a prostě jít dál. Žít dál! Ale pak se stane něco, co změní kroky v...
