Na pochodu "Nový"

2. Cestou 2/2

Probuzená na sedadle vlaku s bolavímy zády. Nic příjemnýho řekla bych.
Na oknech se třpytili kapky vody a já se cítila unavená. Jako bych ani neusnula. Což jsem musela podle rozbolavělého těla.
Ve spáncích mi bušilo. Cítila jsem na nich tlak. Co se mohlo stát? Nepamatuju si že bych byla unavená.
Na sedadle ležel můj blok, ale něco nesedělo.
Několik stran bylo vytržených. Ve spánku mě zabolelo.
Na jazyku mám slova. Pálí mě ve spáncích. Nemůžu si spomenout. Něco nehraje.
Víčka tisknu k sobě a masíruju si spánky.
"Lístky prosím,, líně volá do kupé muž v uniformě.
Když mě, ale spozoruje, vykulí oči a jeho výraz se podobá vyděšenému králíkovy.
"No jistě,, podám mu lístek, ale když si ho převezme znovu mě bodne ve spáncích a já skloním hlavu.
Lístek musí být v pořádku, ale přísahala bych že už mi lístek kontroloval.
"Váš lístek,, skoumá mě očima. Znervózním. Lístek schovávám zpátky do kabelky.
Než si všimnu je průvodčí pryč.
Jen nechápu ten jeho pohled. Jako by viděl ducha.
Opírám se do sedadla s hlubokým výdechem. Nechám to být, ale můj pocit nemizí.
Jako bych na něco měla myslet. Vzpomínky se mi vytrácí. V mysli jsem bloudila tmavími místy. Na okamžik jsem zahlédla tvář, ale hned byla zase pryč.
Hluboké nádechy proudili do mích plyc a zase zpět.
Prsty jsem si projela mé vlasy.
Počkat.
Co to?
Dotýkala jsem se konečky prstů krátkých vlasů na vršku hlavy a sjela z nich až nad uši.
,,Krátké...krátké vlasy... já mám krátké vlasy?!" vymrštila jsem se ze sedadla a přiskočila k oknu.
Projížděli jsme mezi stromy a venku bylo šero viděla jsem tedy svůj odraz.
Krátké hnědé vlasy, výrazné hnědé oči a tmavé kruhy pod očima.
S děsem v očích jsem hleděla na svůj odraz než zmizel stejně jako les za okny.
Otočila jsem se směrem k odšupovacím dveřím.
Rozběhla jsem se na záchod. Rozrazil jsem dveře a opřela se o malé umyvadlo. Neodvažovala jsem se zvednout pohled.
Měla jsem husí kůži jaká mi byla zima.
Teď s bradou přitisknutou na hrudníku, mé oči zabloudili k mému oblečení.
Musíš se přesvědčit. Zvedni hlavu. Hned!!!
Opatrně jsem se podívala k zrcadlu.
Můj obličej se teď pyšnil velkýma hnědýna očima a růžovímy rty. Byla jsem výraznější a možná i trochu dospělejší.
Ale pořád vyděšená. Na chvíli jsem usla. Jak se tohle mohlo stát? Je to snad hloupej vtip ňákého z cestujících?!
Připadalo mi to šílené. V kupé by byli ostříhané vlasy na zemi.
A teď jsem si všimla i ostatních změn.
Mé oblečení.
,,No páni" zhodnotila jsem.
Černé tričko a volné látkové kalhoty.
Na nohách jsem měla hnědé pohorky.
Ťuk ťuk... ozvalo se odedveří.
,,Obsazeno" odpověděla jsem.
Pořád jsem očima skoumala mé oblečení.
Docela se mi to líbylo a cítila jsem se v něm dobře. Pousmála jsem se nad představou sebe na motorce, ale hned mě úsměv přešel. Jak je to možný. Jak je možný že teď stojím sama před sebou v úplně jiné verzi a líbí se mi to? Měla bych se děsit. A proč na motorce?!
,,Hej pusťte mě už dovnitř... zachvíli vystupuju!" ozval se rozlobený ženský hlas.
Zhluboka jsem se nadechla a s pohledem k podlaze vydechla. A vyšla ven.

První co mi při vstupu do kupé přišlo zvláštní byla bunda na věšáku vedle místa kde jsem se před tím vzbudila.
Černá kožená s kapucí.
Zhodnotila jsem že ať už se tu děje cokoli bude připravená pro mě.
Znovu jsem si sedla.
Asi jediné co se na mích věcech nezměnilo byla kabelka. Moje oblíbená černá kabelka do které se akorát vešel blok a pár osobních věcí.
Musím zjistit jestli v ní zůstalo všechno.
Začala jsem vyskládávat věci na polstrované sedadlo.
Peněženka s doklady zůstala, klíče od domu zůstali, sluneční brýle zůstali.
Vše bylo na správném místě... až na to co v ní přibylo.
Ze dna jsem vytáhla čistě černou kartičku.
Zase mě zabolelo ve spáncích. Sikla jsem bolestí.
Ta karta musí být důležitá. Jako bych ji používala často.
Další věc byl stříbrný rozkládací nožík. Při kontaktu kůže s chladným kovem se mi udělala husina na zádech. Nůž jsem pevně stiskla a podívala se na ubíhající krajinu za sklem.
Co se to jen mohlo stát?!

Tak (snad) znovu ahoj... jako vždy se omlouvám za gramatiku.
Nejsem žádnej češtinář a tyhle kapitoly po mě nikdo neopravoval... To musí bejt hrůza😧
DÍKY za přečtení ❤