Na pochodu "Nový"

5. Já nevím

Hned jak se objevila má máma s Klárou posadila jsem je na sedačka.
Já si sedla na opěradlo gauče,abych měla vše pod kontrolou. Máma se jevila dost naštvaně a já nechtěla nic riskovat.
,,Tak" začala větu ,,protože jste se vloupal do mého domu ráda bych věděla kdo ste."
Začala jí tykat a dívka se okamžitě spustila nohy dolů na zem a zatvářila se klidně.
,,Madam já jsem člověk o kterým raděj nechcete moc vědět" odpověděla.
Máma se narovnala v zádech. Vím že nemá ráda nepřímé odpovědi.
,,Tak mi řekněte co u nás pohledáváte" bez jakékoli intonace v hlase.
Teď by bylo potřeba podotknout že máma je právnička a výslechy zvládá líp než někteří agenti. Je přímá a průbojná.
Začali mezi sebou hrát hru do které nesmí nikdo zasahovat.
Ale dívka jí uměla taky velice dobře.
,,Mě říkají Bet, ale pro vás Bethanie prosím" cukl jí koutek.
Máma zůstala chladná a tvář měla bez emocí. Vím, ale že jí to vytáčelo.
,,Dobrá Bethanie a ty znáš Ziru?"
Spánek zase ten spánek. Proběhlo mi hlavou tisíce vzpomínek, ale ani jedna nebyla jasná,vždy jen rozmazané obrazy a najednou bylo všechno pryč. To jméno se však zachytilo v paměti. Ano já jí rozhodně znám a to moc dobře.
,,Ne tak jak bych chtěla" řekla s kamenů tváří. Co to jen může znamenat.
Moje matka však musela pochopit něco co mě uniklo. Nadzdvihla obočí a zakroutila hlavou.
Pokračovala však jiným tématem.
,,Ty víš co se stalo po zastavení vlaku" osvětlila situacu. Byla si tím jistá.
,,To vím" temně se usmála a opřela se o opěradlo. Vyzívavě si přehodil nohu přes nohu a mě jen napadlo jak moc jí to sluší.
Co to se mnou sakra je?!
,,Si v tom zapletená?" položila máma jasnou otázku.
,,Jsem důvod proč zastavil" zazubyla se Bet od ucha k uchu.
,,Zatáhla si ruční brzdu?" stále se snažila se udržet klid, ale uvnitř ní to vřelo. Na to abych to poznala znám svou matku až moc dobře.
,,Podívejte" předklonila se Bet ,,Vaše dcera je pro nás moc důležitá a zastavit kůli tomu vlak byla maličkost" usmála se mím směrem.
,,Proč jsem pro vás důležitá?" vyhrkla jsem ,,Co jste po mě chtěli?!"
,,Vpodstatě jen tvoji mysli prostě tvoje schopnosti" pokrčila rameny.
,,Jaký schopnosti. Co si pamatuju tak žádný schopnosti nemám!" řekla jsem s posměchem v hlase, ale Bet mě tónem ve svém hlase uklidnila. To co řekla bylo studené a přímé.
,,Když jsi se dostala až k nám bylo ti všechno vysvětlené a dostala jsi na výběr. Jestli odejdeš nebo zůstaneš." nadechla se a pohlédla na Klár. Ta seděla nehybně. Jako by Bet hledala odpuštění za mě když vyslovovala zbytek věty ,,Neměj jí to za zlé. Moc se chtěla vrátit proto jsem taky teď tady, ale tehdy řekla že zůstane."
Nastalo ticho a napětí se vstupňovalo.
Byla jsem jako socha.
Klár, ale ne. Vyskočila ze sedačky a podívala se na mě.
,,Říkala jsem že poznám když lžeš!" A utekla z obýváku.
,,Kláro počkej!" křičela jsem za ní.
Ona běžela dál a byly slyšet kroky do schodů.
,,Proč... ani si to nepamatuju a to má ňáký důvod! Tak to na mě neházej!"
,,Bylo to tvoje rozhodnutí a tvoje rozhodnutí bylo i že ti Michal uzamče vzpomínky, abys za nima mohla. Víš varovala jsem tě, ale ne Zira má vlastní hlavu. Jsem tady na tvojí prosbu. Vědělas že to takhle dopadne. Jsem tady abych tě odvedla do komunity zpět! Takže na mě nekřič."
Dokončila větu a postavila se.
,,Dávám ti dva dny. Dnes je pátek do neděle mě neuvidíš, ale potom si přídu ne pro odpověď, ale protebe."
Jako opařená jsem stála vedle gauče a nevěděla co mám dělat.
Ještě se otočila ve dveřích ,,Pojď se mnou a nech si vrátit paměť. Michal tě pozdravuje. Nikomu nic neřekl to vím jistě. Tak prosím, potřebujeme tě, JÁ tě potřebuju."
Otočila se a odešla stejně jako přišla. Potichu. Bez našeho vědomí. Bez svolení.
  Zústali jsme sami.

Klára už se dolů nevrátila.
S mámou jsme seděli v kuchyni nad horkou čokoládou. Měla jsem na ni obrovskou chuť a to už dlouho.
Čokoláda se mi rozplívala na jazyku a já se cítila být doma.
Tak mi obě chyběli.
Nechtěla jsem na dnešní události myslet, bohužel se mi to nepovedlo.
Pořád jsem měla její tvář před očima a snažila se jí zařadit.
Nebylo to nic jednoduchého. Když už jsem měla odpověď skoro na dosah zase se vytratila. Je to k zbláznění.

Máma seděla na opačné straně stolu a prohlížela si mě.
,,Děje se něco?" dotkla se mé ruky máma.
,,Jsem unavená a popravdě i vyděšená" sklopila jsem pohled teď se zdálo dno hrníčku zajímavé.
Stiskl mi pevně ruku ve své dlani a usmála se ,,Ať se tehdy stalo cokoli, ať jses rozhodla jakkoli jsem šťastná že si zpátky. Mám tě moc ráda a na tom nikdy nic nezmění. Ano?"
Měla jsem chuť brečet jako dítě a všechno jí říct bylo toho tolik, ale jediné co jsem si z těch prchavích vzpomínek dokázala vzít byl pocit.
,,Taky tě mám ráda" pousmála jsem se.
,,Mělibychom jít spát. Zítra je náročný den. Musíme zavolat otci a zajet na policii ohlasit tvůj návrat" široký úsměv.
,,Dobře" odpověděla jsem.
,,Dobrou noc" přistoupila a po líbyla mě na čelo.
Zavřela jsem oči ,,Dobrou."
Zvedla jsem se také a se zbytkem čokolády odešla z pokoje a nahoru po schodech.

Pokoj byl ještě stále zaprášený a nepříjemě páchnoucí.
Jako první jsem odhrnula závěsy a pustila tak žluté světlo z ulice. Potom i hluk z dálky města. Otevřela jsem okno. Ovanul mě studený vítr. Husina se objevila na mé kůži a pokryla celé mé tělo. Nechala jsem okno otevřené. Ani jsem nerosvítila všechno se dělo při šeru.
Ze skříně jsem vytáhla tričko a kraťásky na spaní. Oblečení bylo studené a zmačkané, ale pamatovala jsem si jemnost látky. Bylo to přeci jako včera kdy jsem tady naposledy spala.
Převlékla jsem se a nové oblečení jsem hodila přes opěradlo židle. Vyselo tam stejně jako kabelka.
Chvíli jsem si ještě užívala výhled na dlouhou ulic. Známí pohled. Sedávala jsem tady často snad každý večer a čekala. Na co čekám jsem nikdy nemyslela. Možná jsem jen vyhlížela další den stejně jako dnes. Dívala jsem se dlouho a přemýšlela co se zítra bude dít.
Potom už jsem jen vyklepala deku a lehla si na chladnou madraci.
Poslední co jsem zahlédla byla postava sedící v otevřeném okně potom už jen sladký spánek.

Znovu a snad ne naposled zdravím všechny co se dostali přes všechny gramatické chyby(to musí byt katastrofa) :D
A přeji krásné ráno;)