Alenka

čtvrtá.

Z mého snění mě probudila nějaká otravná budící melodie. Pomalu jsem začínala poznávat, že nejsem doma, a že se mi to celý nezdá. Otevřela jsem oči a viděla Máju, jak si to štráduje pro taštičku, ze které vytahuje spoustu kosmetických věcí. Začínala podkladovou bází, nějakým krémem a primerem.

,,Co to doháje blbneš Máji? Víš, kolik je hodin?" zeptala jsem se rozespale.

,,Ano, vím to absolutně přesně. Je šest nula čtyři. Vstávám takhle každé ráno." objasnila mi. ,,Aha, a nenapadlo tě, že když už jsi ve škole, protože tu spíš a máš tu pokoj, vlastně v tý škole bydlíš a nemáš zapotřebí někam jezdit nebo tak.." začala jsem vysvětlovat, ,,no, tak že bys mohla vstávat třeba pět minut před osmou a pořád by to bylo v pohodě?" pohlédla jsem jí do očí, když si nanášela základní vrstvu stínu. ,,Máš pravdu, zrovna dneska jsem nemusela vstávat tak brzo, protože jsem se vysprchovala včera, ale já takhle vstávám poslední dva roky, a nedělá mi to žádný problém. Mám ráda na všechno čas. V klidu se namalovat, vysprchovat, občas si zacvičit, v klidu vybrat oblečení, v klidu se nasnídat, což mi připomíná, že snídaně je od sedmi hodin v jídelně, a prostě mám ráda klídeček." řekla a mě z toho nepřestával rozum stát.

,,No, teď už asi neusnu, tak se přidám." usoudila jsem s zjistila, že mám na sobě tričko ze včerejšího dne a rozmazané linky, ,,a možná začnu sprchou." dodala jsem a Mája se po důkladném prozkoumání pohledem mé osoby zasmála. ,,Dobrý nápad." potvrdila mi nakonec a já si to odštrádovala do naší neskutečně rozkošné koupelny.

°°°°°°°°°°°°°°

,,A co jsi všechno provedla, že tu jsi?" vychrlí na mě už namalovaná Mája, zrovna ve chvíli, kdy jsem si vyřídila v koupelně vše, co jsem potřebovala a vešla do pokoje.

,,Já myslela, že už jsem to říkala. Uspořádala jsem párty aniž by o tom táta věděl." odpovím ji. ,,Jo, to už jsem vlastně slyšela, ale vsadila bych se, že v tom hraje roli ještě něco. Včera jsem viděla tvého tátu a vypadal jak velmi hodný a milý člověk. Myslím, že jen kvůli tomuto by tě sem neposlal." přiznala se mi se svojí teorií Mája.

,,Máš pravdu. Realita je taková, že to byla poslední kapka. Já jsem už asi tři roky v tomhle kole. Často mi říkal, že když nepřestanu, pošle mě sem, že je to tu super. Ani nevím, jak to zjistil. Nicméně když chceš vědět, co jsem skutečně všechno provedla, tak dobře. Například jsme s kámošema posprejovali vstupní dveře do radnice v našem zapadákově. Můj průměr ve škole byl hodně špatnej a myslím, že časté záškoláctví a omluvenky s falšovaným podpisem tomu také moc nepomohly. Často jsem byla do rána pryč, aniž bych brala mobil. Největší blbost stejně asi byla, když jsme se s naší partou snažili vloupat se do botanické zahrady, protože jsme se k tomu jednoduše vyhecovali. Jenomže to, že tam bude alarm, nás nenapadlo. A tak jsme skončili rovnou na záchytce a vysvětlovat to bylo vážně celkem těžký. Naštěstí jsme tam nic moc neponičili." vyprávěla jsem zasněně a Mája se na mě dívala, jako kdyby viděla Ježíška.

,,No, tak teď jsem zjistila, že Tomáš je oproti tobě slabej odvar." dodala po chvíli a rozesmála se.

°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°

Škola byla neobyčejně nudná jako vždy a při pomyšlení, že odtud nejde utýct se mi dělalo na zvracení. Už jsem si šla ale chodbou šťastná, že už skončila poslední hodina. Měli jsme matematiku a učitel je jak uspávač hadů a proto jsem neotálela a trochu si v ní schrupla. Proto jsem se cítila svěží. Najít všechny učebny bylo nanejvýš jednoduché, protože všechny hodiny sdílím s Májou, která to tu zná jako své boty. V učebnách sedíme většinou po jednom, což je dobře, alespoň nemusím nikoho opruzovat svojí přítomností a mě alespoň nikdo nenarušuje můj osobní prostor.