Kráčím ulicí s vědomím,že konec existence je nevyhnutelný.
Vidím světla oken,za nimiž žijí lidé..lidé se smlouvou na bytí podepsanou pouze na dobu určitou.
Slyším tiché kroky nohou,které jednou budou z popela.
A s každým vydechnutým obláčkem ztrácíme kousek naděje. Naděje na žit
