Tím to nekončí, ale začíná.

Brad

,,Moc děkuju. Děkuju za všechno co pro mě děláš a prostě za všechno. Začínám pomalu věřit, že všechno bude zase v pohodě.'' Usmála se na mě a chytla tentokrát ona moji ruku.
«-------------------------------------------------»
Než začnu kapitolu.. tak se chci snad už po stopadesáté omluvit, že skoro nepíšu.. taky mě to štve, ale poslední dobou mi prostě nic nevychází a mám chuť umřít... nechci tady být.. přemýšlela jsem, že skončím s wattpadem, ale tím bych asi zklamala mého kamaráda, který tuto knihu čte a asi by se na mě naštval :D.. no nebudu tady rozpytvávat proč mi je příšerně a proč chci umřít a proč některý věci už moc nedávám.. prostě a jednoduše, teď to vážně jednoduchý nemám.. toť vše. Užijte si příběh :)..
«-------------------------------------------------»
Včera u mě byla mamka s ostatníma. Sem ráda, že jsem si s nima mohla promluvit. Řekli mi, že vážně chodím s Jamiem a že mu můžu věřit.. já mu věřila i předtím, ale takhle jsem si to alespoň víc potvrdila. Dnes má přijet Brad, chtěla jsem ho vidět a promluvit si s ním. Zajímá mě jak bude reagovat a co mi řekne. Všichni mě upozorňovali, že si mám dát bacha.. protože Brad není zrovna čestný člověk.. prý se o mě snažil kdyz už jsem byla s Jamiem. Samozřejmě si to taky nepamatuju což mě nehorázně štve.. ale tak.. už si musím vzpomenout, takhle žít nemůžu..

Jamie se ke mně ještě ráno stavil a přinesl mi kafe a koblihy. Jsem kafofil, takže to znamená, že mi udělal obrovskou radost, protože tady v nemocnici mi nevařej kafe, ale jen náhražku a to fakt pít nechci..
Povídali jsme si spolu a řekla bych, že už jsme se skamarádili. Teď už jen čekám na Brada. S Jamiem jsme se domluvili, že až Brad odejde tak mu zavolám aby mohl přijít.

Mezitím se koukám na televizi na nějakej seriál, moc na televizi nekoukám, takže to je pro mě menší zážitek....

,Nechápu jakto, že Caleb nechce chodit s  Grace, hodí se k sobě jako jo.. nemusí spolu chodit, ale alespoň jí nemusí vědomě ubližovat kokot hnusnej.. vždyť ví, že ho Grace miluje tak proč nabaluje její kamarádku a není mu to blbí.. však se musí cítit strašně.. ach jo, blbej Caleb.. neví o co přichází..' Nadávám na seriál, na který se koukám.

,,Vůbec si se nezměnila.. pořád musí být podle tebe..'' zasmál se Brad.

,,Brade !'' Zasmála jsem se ,,Měl jsi zaklepat.. '' koukla jsem na něj na oko uraženě.

,,No jó no.. co tady proboha děláš.. a zajímalo by mě, proč chceš vidět zrovna mě. Když sem tě viděl naposled tak si mě nechtěla už nikdy v životě vidět.'' Koukl se na mě povýšeně a pak se zasmál.

,,No.. jde o to, že mě přejelo auto a tak nějak si nepamatuju část mého života.. především část života v NY.. '' Řekla jsem a čekala co z něho vypadne.

,,Ach tak.. a ty chceš po mě, abych ti pomohl si vzpomenout ?? '' koukl na mě tázavě.

,,No, vlastně ano... potřebuju aby si mě připomněl, proč jsme se rozešli. Prosím popravdě.. záleží na tom moje uzdravení..'' poprosila jsem ho.

,,Fajn.. podváděl jsem tě.. a ty ses to nějak dozvěděla a tak si přišla ke mně domů a tam si udělala strašnou scénu,.. Když jsi mě viděla se Sandy. Snažil jsem se tě nějak uklidnit ale ty ses nenechala a odjela si zpět do NY.. no a pak sem tě chtěl zpátky, ale ty už si chodila s tim klukem.. nevím jak se jmenuje nějak na ,J,  já mu říkal kokot ale to je vedlejší.. '' Řekl mi Brad a já si na tu situaci vzpomněla.. vzpomněla jsem si na to jak strašně jsem se cítila a jak příšerně se choval.. opět se u mě projevila nenávist k němu, ale zároveň vděk, že sem si díky němu vzpomněla..

,,Nenávidím tě.. ale zároveň jsem teď ráda, že tu jsi, protože jsem si na tu událost vzpomněla..'' Řekla jsem mu..

,,Nevím jestli to je pozitivní, nebo negativní, každopádně jsem rád, že sis vzpomněla díky mě..'' Řekl.

,,Jo.. a co jinak ? Jak žiješ ?..'' zeptala jsem se ho.

,,No, tak mám přítelkyni a budu bohužel taťka... nějak se nám to nepovedlo a rozejít se s ní nechci, poprvé jsem s někým koho doopravdy miluju a nechci o ní přijít.'' Řekl mi s láskou v očích.

,,Aspoň, že jsi šťastný konečně. Jak se jmenuje ? A v kolikátém je měsíci ?'' Zeptala jsem se ze zajímavosti.

,,Jmenuje se Carmen a je v 6. Měsíci. Čekáme kluka. Chci aby se jmenoval Justin ale Carmen chce aby se jmenoval Trent.. ještě uvidíme. Netušil jsem, že v devatenácti budu táta, ale tak.. stalo se no a Carmen na potrat nechtěla.'' Odpověděl mi.

,,Aha, nedivím se jí, že nechtěla na potrat.. a kolik jí je ?'' Zeptala jsem se.

,,No.. je starší než já, je jí dvacet a teď za 4měsíce jí bude dvacetjedna, ale nějak to nevadí.'' Zasmál se.

,,Jasný no. Tak hodně štěstí.'' Zasmála jsem se.

,,Děkuju, co ty a ten tvůj?'' Zeptal se na oplátku Brad mě.

,,No.. tak je to Jamie a já jsem teď taky těhotná.. jsem ani ne ve třetím měsíci.  Rodina to ještě neví.. jen Jamieho rodina a Jamie prej.. '' Řekla jsem.

,,Páni, tak ti blahopřeju. Netušil jsem, že jsi těhotná.''

,,Děkuju'' Zasmála jsem se.

,,No, tak já už půjdu, Carmen je netrpělivá.'' Zasmál se.

,,Jo dobře. Nechci tě zdržovat. Děkuju, že jsi přišel. Ahoj.'' Zamávala jsem mu.

,,Nemáš zaco, ahoj.'' Taky mi zamával a pak odešel.

Chvilku jsem nad všemi informacemi přemýšlela a zřejmě jsem usnula, protože mě vzbudil vyzváněcí tón mého telefonu. Leknutím jsem otevřela oči a přijmula jsem hovor.

Nina: ,,Haló ?''
Jamie: ,,Ahoj, chci se zeptat jestli už můžu přijít. ''
Nina: ,,Jo, promiň já jsem se zapomněla ozvat. Můžeš přijít.''
Jamie: ,,Dobře.. em.. ty si spala ?''
Nina: ,,Na chvilku sem asi usla no.'' Zasmála jsem se.
Jamie: ,,Aha, tak to jo. Tak zatím ahoj. Hned tam jsem.'' Řekl a típl to.

Telefon jsem odložila na stůl, ale hned jsem si ho zase vzala do ruky a koukla jsem se do galerie.

Začala jsem se koukat na různé fotky a i na ty společné s Jamiem.
A pak jsem si konečně vzpomněla..
Konečně jsem si vzpomněla na Jamieho a pak na Jamieho a na nás. Všechno, co mi kdy Jamie v nemocnici řekl se mi teď vybavilo přesně jako ve filmu. Na všechno si vzpomínám nemůžu tomu ani uvěřit.

Samou radostí jsem se rozbrečela..
A pak se otevřeli dveře a přišel Jamie.

,,Jamie !'' Vypískla jsem a natáhla jsem k němu ruce, aby ke mně přišel a objal mě.

,,Nino, co se děje, proč pláčeš ?'' Začal se Jamie bát a šel mě obejmout.

,,Já nebrečím smutkem, ale radostí. '' začala jsem se smát a políbila jsem ho.

,,Co ? Nino já ti nerozumím.'' Rozesmál se a divil se.

,,Jamie.. ja si vzpomněla.'' Začala sem se smát jako blázen.

,,Děláš si srandu ?'' Rozzářil se Jamie.

,,Ne ! Myslím to vážně.'' Objala jsem ho.

,,Pane bože, Nino miluju tě !'' Řekl a hned mě políbil.

,,Ja tebe taky Jamie.'' Zasmála jsem se na něj.

,,Musím to oznámit doktorovi. Hned jsem tu.'' Usmál se na mě a já přikývla.

,,Hned se vrať !'' Usmála jsem se na něj.

,,Neboj.'' Mrkl na mě a odešel pro doktora.

Nemůžu tomu stále uvěřit.. sem zase šťastná.

Další díl je tady :) snad se vám líbil.
Vaše smutná Týnka.. :))