Tím to nekončí, ale začíná.

Amnesie

Tohle jsem vážně nečekal.. začaly mi po tváři téct slzy..
«-----------------------------------------------»
,,Nino, já jsem Jamie, tvůj Jamie, prosím vzpomeň si !'' Rozbrečel jsem se tam před ní.

,,Ale já neznám žádnýho Jamieho..'' Rozbrečela se, když mě viděla brečet.

,,Koho chceš zavolat ?'' Zeptal jsem se jí.

,,Sam a Deb, potřebuji s nimi mluvit. Co se mi vůbec stalo a proč jsem tady ? Potřebuju to vědět.'' Vzlykala Nina.

,,Dobře seženu je. Na to, co se ti stalo ti zavolám doktora.'' Snažil sem se usmát a odešel jsem.

Šel jsem sehnat doktora, zaprvé abych se ho zeptal na Niny stav a zadruhé abych ho k ní přivedl.

Nakonec byl až na druhé straně celé chodby od Niny pokoje a tak mě to chvilku trvalo.

,,Dobrý den, pane doktore, chci se vás zeptat jestli nevíte něco bližšího o Nině Stuartové.''

,,To je ta, která zavinila autonehodu, že ?'' Zeptal se doktor.

,,Ano to je ona.. myslím, že si mě nepamatuje, chtěl bych vědět jestli si někdy vzpomene.'' Zeptal jsem se s obavama.

,,To nevím, musíte jí připomínat některé společné chvilky, které jste zažili jenom spolu. Nebo k ní přivést někoho koho si pamatuje a ten aby jí vysvětlil jak to je.''
Řekl doktor a stoupl si.

,,Děkuju, tak jdeme za ní ?'' Zeptal jsem se doktora a ten mi otevřel dveře a pokynul, že jdeme.

Cestou k Nině jsem kontaktoval Samanthu.
J.- Ahoj, tady Jamie, přítel Niny..
S.- Ježiš ahoj ! Ninu sem neviděla už dost dlouho, tak přes rok. Jak se má ? Jak žijete ?
(Radovala se Samantha.)
J.- Jo já vím.. no.. máme se dobře, Nina je těhotná.. ale.. teď měla nehodu a nic si nepamatuje.. na mě zapomněla. Myslí si, že chodí s Bradem a já nevím co mám dělat. (Rozbrečel jsem se..)
S.- Proboha Jamie ! To snad ne ! (Začala Samantha vzlykat..) určitě to bude v pořádku, vezmu Debie a přijedeme. Kde jste ?
J.- V severní New-Yorské nemocnici ,Bacheel'. Bude tu dokud se její stav nezlepší..
S.- Dobře, zjistím za jak dlouho tam budeme.. tipuju, že do dvou dnů by jsme mohli být tam.
J.- Dobře, budeme vás čekat. Děkuju, jsi úžasná.
S.- Nemáš zaco, Nina je moje kamarádka. Pomůžu jí.
J.- sem rád. Tak ahoj.
S.- ahoj.

Když doktor vešel k Nině do pokoje tak jsem radši počkal na chodbě. Po asi 30minutách čekání doktor vyšel z pokoje a měl zvláštní výraz.

,,Děje se něco ?'' Zeptal jsem se trochu nervózně.

,,No, slečna Stuartová má bohužel silný výpadek v paměti.. pamatuje si všechno.. ale zasekla se v 16-ti letech.. v té době vás neznala.. nebo.. ještě nežila tady, protože tvrdí, že žije v LA a její přítel je Brad.. většinou se tyhle výpadky paměti zvládnou vyléčit, ale asi v 30případech ze 100 se stalo, že v tom věku ty lidi zůstali, takže třeba nevěřili, že mají doma miminko nebo už dokonce velké dítě.. Nevím, jak to bude mít vaše přítelkyně, každopádně, toho jejího bývalého přítele bych jí přivedl ukázat, aby jí vysvětlil jak to je. Máte na něj kontakt ?'' Řekl doktor a mě se zastavilo asi srdce..

,,Nemám na něj kontakt.. ale.. seženu ho. Pane doktore, co když Nina bude chtít toho Brada a né mě ? Co když si na mě nevzpomene ?..'' začal jsem zase brečet, tak moc ji miluju.. nechci o ní přijít..

,,Bude to těžké, u tohoto případu nikdy nikdo neví jak dlouho to potrvá.. může si vzpomenout hned zítra, ale také nikdy.. budu vám držet palce. Hodně nám pomůže to, že je těhotná, protože se vcítí do dítěte a postupně se jí to vysvětlí.'' Oznámil mi doktor.

,,Dobře.. děkuju.. nashledanou.'' Řekl jsem a potřásl jsem si s doktorovou rukou.

,,Nashledanou'' řekl doktor a odešel.

Nadechl jsem se a vešel jsem do jejího pokoje. Jen ležela a koukala do zdi..

,,Jsem zpátky..'' řekl jsem směrem k ní.

,,Všimla jsem si.'' Řekla a koukla na mě.

,,Řekl ti doktor úplně všechno ? I o našem miminku ?'' Zeptal jsem se opatrně.

,,Ano.. řekl mi o všem. I to, že jsem údajně zaseklá v mých 16-ti letech...'' řekla smutně.

,,Jo.. chceš říct něco co si nepamatuješ ? O tom ja sme se poznali a tak. ?'' Zeptal sem se jí a trochu se zasmál.

,,Jo chci to vědět.'' Řekla a trochu se usmála.

,,Takže, zkus si vzpomenout prosím.. Víš.. jednou ses přestěhovala do NY ty se svým tátou, protože tvoje mamka je mamka tvé kamarádky Terezi z tábora a máš nevlastního bratra Dominika. Jednou.. jsi šla ven a já jel na longboardu. Když jsem tě uviděl... tak sem myslel, že jsem spatřil anděla.. hned ses mi zalíbila a tak sme si domluvili rande na sobotu. Bylo to dokonalý, měli jsme zmrzlinu, byli sme se procházet a já z tebe celou dobu nemohl spustit oči.  Vybavila sis něco ?'' Zeptal jsem se opatrně.

,,Ne, zkus pokračovat.'' Posmutněla.

,,No.. nebo, vzpomínáš jak jsme byli v Japonsku i s tvýma rodičema ? To už jsme spolu chodili a tebe chtěl nějakej chlap vydírat.. ty ses bála, že o mě přijdeš, že ti to neodpustím.. nakonec jsem to pochopil a byl s tebou.. ten sex byl na hotelu dokonalej.'' Mrknul jsem na ní a ona se zasmála a zčervenala.

,,Miluji když se červenáš.'' Usmál jsem se na ní a pohladil jsem jí po tváři.

,,Na toho chlapa v Japonsku si pamatuju, chtěl abych se s ním vyspala a vyhrožoval mi, že to řekne Jamiemu a tak dále.. ale tebe si tam nepamatuju.. jen úryvek z celého toho dění..'' Posmutněla a začala brečet.

,,Lásko, nebreč. Proč teď pláčeš?'' Zeptal jsem se jí.

,,Protože si nepamatuju na kluka, kterýho mám milovat a s kterým čekám dítě.'' Jak to dořekla tak se rozbrečela ještě víc.

,,Lásko, věřím ti, vzpomeneš si. Určitě ! Seženu Brada a s ním si promluvíš. Ano ? A Samantha s Debie taky přijedou.'' Usmál jsem se na ní.

,,Děkuju !'' Řekla a usmála se na mě.

,,Nemáš zaco.'' Řekl jsem.

,,Jamie.. vážně mě mrzí, že si nepamatuju zrovna tebe.. Chci si moc vzpomenout.. snad se to povede..'' Řekla mi do očí.

,,Určitě se to povede a teď jdi spát. Dobrou.'' Řekl jsem jí u dveří.

,,Dobrou.'' Řekla mi a já mohl odejít se slzami v očích.. snad si jednou vzpomene..

Tak, tady je další kapitolka. Snad se líbila :) těšte se na další kapitolku <3
Vaše Týnka :3