Tím to nekončí, ale začíná.

Nervy

,,Určitě se to povede a teď jdi spát. Dobrou.'' Řekl jsem jí u dveří.

,,Dobrou.'' Řekla mi a já mohl odejít se slzami v očích.. snad si jednou vzpomene..
«------------------------------------------------»
Jsem doma už 8hodin a stále nemůžu přestat myslet na nic jinýho než na Ninu. Potřebuju se vyspat, ale nejde to.. už jsem druhou noc bez spánku a celkově se necítím dobře.
Po zhruba 3hodinách válení se jen tak v posteli, jsem konečně usl vyčerpáním.

Probudil jsem se až v jednu odpoledne a tak jsem šel rovnou do nemocnice za Ninou. V noci se mi zdálo, že jsme zase spolu doma a že si mě už pamatuje.. bohužel se mi to jen zdálo..

Když jsem dojel do nemocnice tak u Niny v pokoji byli překvapivě už holky, sem se docela divil.. měli tu být až zítra.

,,Ahoj Jamie!'' Řekla Samantha a objala mě.

,,Ahoj.'' Řekl jsem a upřímně jsem se na ní usmál.
,,Ahoj Debie.'' Také jsem se na ní usmál.

,,Ahoj.'' Usmála se a stoupla si.

Pohlédl jsem na Ninu a ta se na mě jen lítostivě podívala.. takže si mě stále nepamatuje.. je mi z toho na nic. Mám chuť umřít.

,,Promiň Jamie..'' koukla se zase na mě Nina..

,,To nic, jednou si vzpomeneš. Pomůžu ti v tom. My ti pomůžeme.'' Koukl jsem i po holkách a usmál jsem se na ní abych ji uklidnil, že je vše v pořádku.

,,Dej mi čas.'' Pokusila se na mě Nina usmát.

,,Dám ti tolik času, kolik budeš chtít.'' Usmál jsem se na ní a pohladil jsem jí její ruku.

,,Dobře.'' Usmála se na mě Nina.

,,Sehnali jsme Brada a zítra by přijel.'' Řekla Samantha.

,,Vážně ? To jsem ráda.'' Zaradovala se Nina.

,,Nino.. než se začneš radovat tak si poslechni tohle, nám věříš ne ?... pokud ano, tak bys tohle měla vědět, třeba si na něco vzpomeneš.''
Začala Samantha.

,,Dobře.., věřím vám..'' odpověděla Nina a bedlivě začala poslouchat.

,,Takže, v šestnácti si jela s Bradem na tábor.. tam jste se dali dohromady a začali jste spolu chodit. Jenže on ti nikdy nebyl věrný, hrál to na všechny strany Nino. Podváděl tě s jeho bejvalkou.. ze začátku ne, ale po delší době si ho zase namotala na prst a tak tě s ní podváděl asi krátce před tím, než ses odstěhovala do NY. Pak tě podváděl jak na běžícím páse..
Jednou jsme to už nevydrželi a tak jsme ti zavolali, ty si přijela s Dominikem, se svým nevlastním bratrem. Když si se to dozvěděla.. to o tom Bradovi.. tak si dostala vztek a šla si za ním. A když jsi ho viděla s tou děvkou tak si se s ním rozešla a pak si utekla pryč. Odjela si a už si se moc neozývala. Sem tam si zavolala, ale né tak často.. no.. a Brad za tebou dolézal.. pořad tě chtěl zpět, ale ty už si měla svýho Jamieho. Ten tě před ním vždy chránil a zastával se tě. Jamie tě strašně miluje a nedovolil by nějalýmu sráčovi, aby tě obtěžoval. Tomu věř. Tohle je pravda o Bradovi, nesmíš mu věřit ani slovo Nino.'' Koukla se na Ninu Samantha starostlivě.

,,Bojím se..'' rozbrečela se Nina.

,,Čeho ?'' Zeptala se Debie starostlivě.

,,Toho, že si nevzpomenu a že budu chtít Brada..'' znovu se rozbrečela..

,,Neboj, nebudeš a určitě si vzpomeneš, tomu věřím.'' Usmála se na Ninu Debie.

,,Snad..'' brečela Nina.

,,Určitě.'' Řekl jsem Nině rozhodně.

Nina se na nás všechny usmála a utřela si slzy.

,,Jamie, kdybych si nevzpomněla, že mě znovu svedeš a zajistíš, abych se do tebe zamilovala ?'' Zeptala se mě Nina.

,,Samozřejmě, jen budeš muset chtít.'' Usmál jsem se  a mrknul jsem na ní.

Jen se usmála a dál nad něčím asi přemýšlela. Vypadala jako kdyby si na něco vzpomínala. Všichni jsme na ní jen koukali a čekali, co se bude dít.

,,Vzpomněla jsem si jen na to, že mám mámu a sestru a bratra ! Kde vlastně jsou ? Proč tu nejsou ?'' Rozplakala se Nina.

,,Ještě jsme je nekontaktovali, protože tvoji rodiče neví o miminku. Nechtěla si jim to ještě říkat.'' Řekl jsem jí a chytl jsem její ruku do mé.

,,Teď mi je jedno, že nevědí o miminku. Já je tady chci !'' Začala nanovo brečet, dneska už snad po páté.

,,Dobře, zavolám je, ano ? Jen musíš počkat. Pokusím se, aby přijeli co nejdříve.'' Usmál jsem se na ni.

,,Dobře, počkám.'' Popotáhla a utřela si slzy.

,,Tak vydrž, jdu je zavolat.'' Řekl jsem a odešel jsem na chodbu.

Hned jsem začal hledat telefon na Niny mamku a jak jsem ho našel tak jsem jí okamžitě zavolal.

J- Dobrý den, tady Jamie.
M.- Ahoj Jamie, jak se máte ? (Zaradovala se Niny mamka.)
J- No, nic moc, nemohli by jste všichni přijet do  nemocnice ? Nina má problém..
M.- Proboha, co se jí stalo ?
J- Vše se dozvíte v nemocnici, je těžký o tom mluvit po telefonu, prostě přijďte úplně všichni. Kromě Dominika.. ten asi nepřiletí až z Japonska..
M.- Dobře tak my tam do hodiny budeme. Možná dřív. Jakej pokoj ?
J- To vás sem navedou. Na recepci řekněte, že jdete za Ninou Stuartovou, může za autonehodu, možná vám to na recepci řeknou, tak aby jste se nelekli.
M.- Ježíši, a je v pořádku ? Hned tam budeme! (rozbrečela se.)
J- Dobře, čekáme vás. Hlavně neplačte, bude v pořádku. (Snažil jsem se jí zklidnit.)
M.- Dobře, zatím ahoj.
J- Nashledanou.

Když jsem dotelefonoval s Niny mamkou, tak jsem si šel pro kafe, protože jsem se nehorázně klepal.
Dal jsem si tam 3cukry.. jindy nesladím, ale teď cukr vážně potřebuju.

Napil jsem se a chvilku jsem to rozdýchával na chodbě. Asi 10minut jsem tam ještě stál a pak jsem vešel do jejího pokoje. Povídala si s holkama o tom, jak si vzpomene a celkově o jejím zdravotním stavu.. i o miminku.

,,Tvoji rodiče a Terka s rodinou přijedou do hodinky. Bojí se o tebe, ale snažil jsem se jí uklidnit.'' Usmál jsem se na Ninu povzbudivě a ona na mě taky.

,,Moc děkuju. Děkuju za všechno co pro mě děláš a prostě za všechno. Začínám pomalu věřit, že všechno bude zase v pohodě.'' Usmála se na mě a chytla tentokrát ona moji ruku.

Tak! Další kapitola ^^ snad se bude líbit :) jak to asi dopadne ? :3 :D :)
Vaše Týnka :3