Perfect

9 kapitola

Slzy se mi málem vydrali z očí ven. Já jsem se snad do něj zamilovala. Chci aby mi pomohl, aby mě chránil, ale nevím jak utéct před svým životem. S rodinou se nijak extra nestýkám a všichni mě vidí jako tu špatnou holku co se stala šlapkou. Nikdo ale už neví, co mě k tomu vedlo. Marián se na mě dál díval tím svým zamilovaným kukučem a já sem se na židli pomalu roztékala. Nikdy jsem si nevšimla, že je tak vyspělý. Tak jiný. Nádherný! Jeho zářivé oči plné pochopení, kaštanově hnědě vlasy a... vlastně ani jeho vzhled nedokážu popsat slovy. Chytil mě za ruku, ve které jsem nesvírala šálek kávy. "Někdy bych byl opravdu rád, kdyby jsi mi řekla celý svůj příběh. Rád bych věděl co se ti občas honí hlavou." Zazubil se a přejel mi palcem po hřbetu ruky. Nebyla jsem moc schopná mu odpovědět. Jen sem se usmála a oči mi zajiskřily.

 Uběhl měsíc a my s Mariánem jsme se pravidelně vídali. Dnes byl ten osudný den pro mě. Chtěla jsem se mu konečně otevřít. Povědět mu co se stalo. To by, ale nesměl přivést na naší schůzku tu dívku....

"Tohle je Bára, Báro Eliška." přestavil nás a já jsem vážně hodně podrážděně k ní natáhla ruku. "No, už sem měla být jinde. Tak si užijte den." pípla jsem a vystřelila ze dveří kavárny. Sotva jsem přešla obrubník slyším jak na mě někdo volá. "Eli! Eliško! Stůj!" Nechtěla jsem zastavovat a tak jsem se jen otočila a vtom se ze zatáčky vyřítil nerozvážný řidič a já už jen cítila chlad, který vycházel z mokré silnice. Nevěděla jsem co se kolem mě děje. Před očima sem měla mlhu a všechny zvuky utichly. Poslední co jsem si pamatovala, byla tvář Mariána jak ke mě běží....