Sebastian tráví letní prázdniny doma na vesnici, když mu přibude nový soused.
---
John Watson, Sebastian Moran, Mrs. Hudson
Seb x John
---
Když byl Sebastian Moran malý kluk, říkali o něm, že vypadá jako andílek (byť chováním byl spíš malý ďábel). Teď, když je mu sedmnáct, o něm prohlašují, že vypadá božsky. Vysoký s atletickou postavou, šedozelenýma očima a polodlouhými blond vlasy podlamuje kolena každé, která ho uvidí.
Přesto se na dědině neví, jestli má nějakou vážnou známost nebo ne. Všechny holky doufají v odmítavou odpověď. Studuje daleko a doma se objevuje jen občas na víkend, který stejně většinou prospí. Ovšem teď začínají prázdniny a na dědinu uhodila červencová vedra.
Sebastian se vrací od rybníka. Vykračuje si bos zarostlou příkopou, na sobě jen mokré kraťase, které použil místo plavek a přes rameno ručník, kterým v podstatě jen nahradil deku a naprosto ignoruje omdlévající holky po cestě. Rovnou zamíří domů na zahradu, aby pověsil ručník na prádelní šňůru.
Trochu udiveně si všimne, že u sousedu chodí po zahradě jemu neznámý týpek sotva pár roků nad ním. Krátké vlasy na hranici mezi blond a hnědou, opálený do tmava a asi o hlavu menší než Sebastian hrabe seno v propoceném triku a odrbaných kraťasech.
Sebastian na něj chvíli udiveně hledí. Vedle bydlí stará paní Hudsonová, nikoho jiného u ní nikdy neviděl. Navíc máma jí občas pomáhá s pečením, takže by se o nějakém nájemníkovi už dávno zmínila.
Neznámý zvedne hlavu od práce a všimne si Sebastiana.
„Nazdar." zahaleká a prohrábne si krátké vlasy. Má úsměv, kterým by mohl prodávat zubní pasty a ústní vody.
„Čau." pozdraví ho Sebastian a přejde k plotu. „Nevěděl jsem, že má Hudsonová výpomoc."
„Je to moje teta. Nechává mě teď u sebe bydlet." řekne muž.
„Nastěhoval si se sem? Proč pro boha?"
„Neshoda názorů s rodiči." pokrčí nový soused rameny. „Mimochodem, jmenuju se John." představí se.
„Sebastian."
Potřepou si navzájem rukou.
„Cos provedl, že tě vyrazili?" zeptá se Sebastian zvědavě.
„Řekl jsem pravdu." mávne John rukou. „Piješ pivo?"
„Aby máma moc nevěděla." pokrčí Sebastian rameny.
„Jestli chceš, přijď večer do stodoly. Pokecáme." navrhne John. „Aspoň mě seznámíš s místní populací." dodá s dalším zářivým úsměvem.
„Nevím, jak ti v tomhle pomůžu. Bývám tu jen sporadicky." varuje ho Sebastian.
„To je jedno, furt seš na tom líp jak já." mávne John rukou. „Nutit tě nebudu, ale jestli chceš, tak přijď." zopakuje pozvání a vrátí se k práci.
Sebastian jen pokývne hlavou a vydá se domů. John mu přijde jako fajn chlap. Rozhodně víc fajn, než místní obyvatelstvo.
- - o - -
Chvíli po osmé Sebastian přeskočí plot mezi zahradami a vydá se do stodoly, kde už je docela šero, ale proti němu pomáhá slabé světlo jediné žárovky. Mladík opatrně nakoukne dovnitř.
