„Detektivní konzultant." řekne Sherlock stojící u katedry, sotva se John objeví ve dveřích učebny 221B.
„Cože?" nechápe John.
Má teď volnou hodinu, a protože venku lije jako z konve a on nemá deštník, rozhodl se vynechat pravidelnou návštěvu Angela a počkat v učebně. Sherlock si jeho činy pravděpodobně vydedukoval předem, když na něj v učebně už čeká.
„Detektivní konzultant." řekne Sherlock otráveně a svou nechuť k opakování již vyřčeného doprovází protočením očí.
„Co to znamená?" vyzvídá John, zatímco jde ke své lavici u katedry.
„Moje nové povolání, sám jsem ho vymyslel." řekne Sherlock s hrdostí v hlase. „Vlastně není nové, jen teď už má oficiální název."
„Co? Že jsi soukromý detektiv?" nechápe John.
„No tak, Johne, nebuď idiot." okřikne ho Sherlock nespokojeně.
„Tak mi to vysvětli." pokyne mu John rukou a sedne si na lavici.
„Detektivní konzultant pomáhá Scotland Yardu. Vždy, když si nebudou vědět rady, což se děje pořád, zavolají mě a já jim pomůžu."
„Máš to dobře vymyšlené." pokýve John uznale hlavou. „A Scotland Yard už o tom ví?"
„Informoval jsem zatím jen detektivy, kteří mi půjčují složky se starými případy." pokrčí Sherlock rameny. „Vědí, co dokážu, otázka je jen, jak dlouho jim bude trvat, než spolknou svou hrdost a doopravdy mi zavolají." přizná Sherlock a nespokojeně nakrčí čelo.
„A co když ti zavolají v polovině hodiny?" ptá se John, ale pak se zarazí. „Jo, jasně, necháš všechno ležet a poběžíš za nimi."
„Samozřejmě." přikývne Sherlock na souhlas. „Místo činu je vždy zajímavější než studenti."
„Mám se teď urazit?" zeptá se John pobaveně.
„Jsi čestnou vyjímkou." mávne Sherlock rukou, jako by byl král, který milostivě kyne poddanému.
„Jo, vyjímkou?" ušklíbne se John a seskočí z lavice.
„Ano." souhlasí Sherlock. „Mohl bych ti možná prokázat tu čest a vzít tě na místo činu s sebou. Pokud tedy zvládneš vůbec dokončit své vzdělání. Studovaný doktor se zkušeností se střelnými zraněními a s bojem celkově by mohl být ucházejícím asistentem."
„Ucházející asistent, říkáš?" ušklíbá se John a postaví se hned před Sherlocka. „Jen abys ještě nemusel toho doktora prosit. Co jsem slyšel, tak máš příšernou povahu a neumíš spolupracovat."
„Právě proto začínám s hledáním vhodného asistenta už teď." povídá Sherlock tichým hlubokým hlasem. „Bude složité najít takového, který bude vyhovovat požadavkům."
„Opravdu? A ty jsou jaké?"
„Lékařské vzdělání. Vojenská minulost. Loajálnost. Důvěryhodnost." vypočítává Sherlock. „Nesmí to být fňukna a měl by mít šikovné ruce. Měl by umět vycházet s lidmi, ale žádná naivka. Suchý smysl pro humor je také výhodou."
„Ty, který vtip nepochopíš, vyžaduješ smysl pro humor?"
„Proč ne? Kdybych vyžadoval stejnou dokonalost, jako jsem já, nikdy bych si asistenta nenašel." řekne Sherlock skoro ledabyle a zvedne ruce, aby Johnovi srovnal límec košile. Ovšem ruce poté neodtahuje.
