Zvedl telefon ze skříňky a nahlas přečetl zprávu.
,,Dneska jsem si to s tebou užil, musíme to brzy zopakovat Matt" Zamračil se a otočil se na mě.
,,Nasti vrať mi ten telefon" Natáhla jsem ruku k telefonu a čekala až mi ho podá.
,,Kdo je Matt?! A co si s tebou užil?!" Ptal se naštvaně a dával telefon dál ode mně.
,,Matthew je kamarád a byl s námi nakupovat" Ukázala jsem na tašky a čekala, že už se uklidní.
,,Myslím Espinosu?!" Rozmáchl rukama a křikl ještě víc.
,,Jo! Je to nějakej problém?!" Křikla jsem na něj nazpátek.
,,Není to kluk pro tebe" Protočil očima.
,,Jo hlavně, že ty jsi perfektní!" Zakřičela jsem naštvaně a ukázala jsem na něj.
,,Hej víš, co kašli na to stejně spolu nic nemáme a mít nebudeme" Hodil můj telefon na postel a odešel.
Zaraženě jsem tam stála a dívala se na zavřené dveře, kterými před chvíli prošel.Sedla jsem si a postel a prohrábla si vlasy. Ani nevím, jak na to mám reagovat. Jestli mám být naštvaná anebo smutná. Nevím, jestli tohle řekl v afektu anebo jestli to myslel vážně. Nevím vůbec nic.
Stoupla jsem si a šla před zrcadlo. Dívala jsem se se na sebe a přemýšlela proč mě jednu chvíli líbá a potom na mě řve tohle. Bolelo to obzvlášť od něj. Začala jsem rychle mrkat, protože jsem začala cítit slzy. Nechtěla jsem pořád jenom brečet, ale ten kluk uměl vždy říct něco co sakra bolelo.
S povzdechnutím jsem si utřela oči a šla odepsat Mattovi.
Lehla jsem si na postel a začala jsem si s ním psát. Matt byl fajn a musím říct, že mě některýma fotkami a zprávami rozesmál.Úplně mě přešla ta chuť za nimi přijít. Tak jsem si řekla, že se půjdu vykoupat. Vzala jsem si nově koupené pyžamo se spodním prádlem a šla jsem se vysprchovat. Mokré vlasy jsem si svázala do drdolu. Po převlečení jsem poslala Mattovi a Camovi fotku s popisem, že vybrali dobře. A po dlouhém rozmýšlení jsem se rozhodla jít si udělat něco k jídlu a na chvíli si k nim sednout.
,,Rosemary!" Křikla na mě hned mamka, když mě uviděla na schodech.
,,Ano?" Došla jsem za nimi s úsměve a dělala jako kdyby se nic nestalo.
,,Ukaž se!" Chytla mě za ruku a několikrát mě otočila, aby si mě mohla pořádně prohlédnout.
,,Sluší ti to broučku" Usmála se Elizabeth a pohladila mě po rameni.
,,Elizabeth má pravdu vybrala sis dobře" Souhlasila moje mamka.
,,Děkuju" špitla jsem potichu. Opravdu bych nečekala, že mi pochválí pyžamo.
,,Jdu si udělat jídlo chcete někdo něco?" Zeptala jsem se ze slušnosti.
,,Jo já s tebou půjdu" Podezíravě jsem si prohlédla toho, co to řekl.
Vážně tady najednou děláš, že je všechno v pohodě Nashi?
,,Já možná taky něco chci" Ušklíbl se rozvalený Hayes a vstal spolu s Nashem.Jenom jsem přikývla a šla do kuchyně.
,,Co chcete?" Zeptala jsem se a sedla si na kuchyňskou linku. Je to můj zlozvyka máma to úplně nenávidí.
,,Já nevím něco mi dej" pokrčil rameny Hayes a Nash byl pořád potichu. Po tom,co jsme se s Hayesem dohodli na tom, co vlastně chce jsem si zase sedla nalinku a čekala co bude chtít Nash. Hayes mezitím odešel spokojeně zpátky do obývákukde se zase rozvalil.
,,A co chceš ty?" Houpala jsem nohama a dívala se na ně abych se nemusel dívatna něj.
,,Tebe" zašeptal a opřel se tak aby stál přede mnou.
,,Se mnou přece nic nemáš a mít nebudeš" Mrkla jsem na něj.
,,Nemyslel jsem to tak" podíval se mi do očí a čekal co řeknu.,,Řekl si to, ale" Šeptla jsem a začala si mačkat roh od pyžama.
,,Ale nemyslel jsem to tak!" Zopakoval znovu, ale více hlasitě.
,,Jsi strašně náladovej" Zakroutila jsem hlavou a seskočila z linky.
,,Nejsem náladovej" Přimáčkl mě zpátky na linku a chytil se jí.
,,Ale jo,když nemáš něco pod kontrolou štvě tě to" Uchechtla jsem se a trochu do něj strčila.
,,Ne štve mě, když nemám pod kontrolou tebe"
ČTEŠ
Only her
FanfictionVšichni se něčeho bojíme. Nemůžeme si dovolit, aby nás náš strach ovládal, a tak si tvoříme obranu. A i ten nejhorší kluk může být ten nejhodnější, ale díky strachu se tak může chovat. Ale taky může být ještě horší, než se zdá a používat strach jeno...