Yuri... Proč mi to děláš..?

Po Grand Prixu

Ahoj, předem zdůrazňuji, že je to má první FF tady na Wattpadu, tak to prosím berte trochu s rezervou.😉 S kamarádkama sice píšeme fanfikce o lidech ze třídy, ale ty nikde nezveřejňujeme... Taky se chci předem omluvit za pravopisné chyby a překlepy... Jsem jen osmačka a ne nějakej spisovatel.😏 Užijte si příběh a zatim zduřky!😄

Edit (22.12. 2020): Ej, už je to přes 3 roky, co jsem vypustila tuhle zrůdu na svět. Poté, co jsem si tuhle ff dneska přečetla mám chuť ji smazat XD. Zdá se, že má ale stále úspěch. Takže jí tu pro vás nechám. You do you. Každopádně bych si chtěla udělat reklamu. Přečtěte si prosím mojí druhou knihu "You only live once". (Taky už téměř 3 roky stará xd) Sice je mnohem kratší, ale styl psaní je podle mě mnooohem lepší a celkově kvalitnější.
Díky moc 🙏

——————————————————

Z pohledu Yuriho:

Už je to pár dní, co mi o pár setin bodu uteklo první místo v Grand Prix. Byl jsem zklamaný, ale Viktora jsem požádal, aby mi ještě rok dělal trenéra, dokud nepolíbím svou zlatou medaily. K mému potěšení Viktor souhlasil, ale zároveň bude trénovat i sebe, protože mu soutěžení chybí. Sice budu mít velkou konkurenci, ale teď, když jsme s Yuriem porazily světový rekord si mnohem víc věřím. Věřím, že dokážu víc.

Procházeli jsme se s Viktorem po Petrohradu, kam jsme se teď přestěhovali kvůli bruslení. Už byla tma, takže to bylo celkem romantické. Sedli jsme si v jednom parku a klábosili o všem možném, až pozdě do noci. Pak nám už začala být zima, tak jsme se vrátili do našeho bytu. Jen jsem se převléknul a šel jsem spát, protože jsem byl hodně unavený. Jenže spánek se nechtěl dostavit. Po nějaký tý chvíly převalování jsem uslyšel kroky. Když si Viktor vlezl do postele, otočil jsem se k němu čelem a začal jsem si stěžovat, že nemůžu usnout. Když jsem domluvil, chvíly bylo ticho. Takováhle ticha nesnáším.. Ticho prolomil Viktorův hlas: ,,Třeba ti tohle pomůže" a přitulil se ke mně. Ještě štěstí, že v pokoji byla tma, protože jsem byl rudý, jak rajče. Chvilku jsem tam ležel, jak přibitý, ale říkal jsem si, že to nebudu nijak dramatizovat, takže jsem se k němu taky přitulil. A opravdu to pomohlo! Usnul jsem, ani ne za dvě minuty.

Ráno jsem se vzbudil se zvláštním pocitem. Nedokážu ho popsat... Jak fyzická, tak i duševní energie? Radost? Nadšení do nového dne?....Štěstí...? Rozhodně jsem se vyspal asi nejlépe v životě. To máme, tak měkkou a pohodlnou postel? Ne, to bych se takhle cítil už dříve... Myslím, že to..., že to bylo kvůli tomu, že jsem byl tak blízko u.... ,,Na tohle nesmíš myslet!" okřiknul jsem se v duchu. ,,Viktor je tvůj kouč a spolubydlící... Ani víc, ani míň!". Z myšlenek mě vytrhla krásná vůně linoucí se z kuchyně, za kterou jsem se okamžitě vydal.

Z pohledu Viktora:

Ráno, když jsem se vzbudil jsem měl velmi dobrou náladu, tak jsem se rozhodl udělat Yurimu, který ještě spí snídani. Ještě než jsem opustil ložnici jsem se podíval na Yuriho. Ten je tak roztomilý, když spí!... Mám ho tak rád... Nevím, co bych dělal, kdyby Yuri vyhrál zlato a jel by zpět do Japonska. Nevím, jak to popsat... Nevím, jak popsat to, co cítím k Yurimu. K nikomu jsem nikdy nic takového necítil. Je to snad přátelství toho nejvyššího stupně? Vztah, jako otce a syna? Nebo... Nebo je to L..Láska? Při pomyšlení na tu poslední možnost jsem se začal červenat. Tak teď jsem fakt zmatený... Po asi 10ti minutovém zírání na spícího Yuriho, jsem se konečně sebral a šel jsem připravovat snídani.

Rozhodl jsem se udělat volská oka se slaninou a pomerančovým džusem. Snídani jsem dal na stůl a už jsem se chystal jít vzbudit Yuriho. Yuri však zrovna přišel, jako na zavolanou. ,,Jé tys udělal snídani!!!" vykřikl Yuri s úsměvem na tváři. Jak jen může být tak roztomilý..?.. ,,Jo..vzbudil jsem se dřív, tak jsem nám usmažil vajčka se slaninou." Yuri si sednul a začal hltat, jako pes. Zřejmě mu to chutnalo. Já si taky sednul a snědl jsem svou porci. ,,Děkuju, bylo to fakt moc dobrý" uculil se Yuri. ,,Pro tebe cokoliv" řekl jsem sladce, načež Yuri lehce zrudnul.
,,Půjdem dneska bruslit?" optal se mě nevinně Yuri. Já přikývl a šel jsem umýt nádobí.

,,Super Yuri! Jen se příště maličko víc odraž!" Zakřičel jsem na Yuriho, který právě zkoušel trojitý axel. Yuriho obdivuju, v tom, jak mu nikdy nedělal axel problém. Axel je nejobtížnější skok, protože se jako jediný skáče s odrazem vpřed.

,,Už jsem unavený. Pojďme už domů..." žadonil Yuri. Já jsem už byl taky unavený, tak jsem jen tak udělal piruetu a šel jsem si zout brusle. Byt máme kousek od kluziště, takže chodíme pěšky. Doma jsme se s Yurim vystřídali ve sprše a celý zmožený jsme padli do postele a okamžitě usnuli.

——————————————————

Tak tady je první kapitola!!! Další budou doufám delší, než tahle... Přece jenom je to moje první kapitola, první knížky...😉 Budu moc ráda, když mi napíšete do komentářů váš názor.
Tak zatím zduř!😄

PS: Omluvte prosím kvalitu a nevzdávejte čtení této knihy... Lepší to je myslím tak od 3 kapitoli😉 Děkuju..💕