Yuri... Proč mi to děláš..?

Pád

Tak tady je čtvrtá část. Na konci této kapitoli už bude slibované drama.😏😯 Užijte si čtení a zatim zduřky.😄

——————————————————

Z pohledu Viktora:

Dneska se koná Grand Prix. Letos se koná v Petrohradě, takže nemusíme nikam letět. Yuri se po našem společném dnu už moc nestresoval, ale dneska ráno je na tom zase špatně.

Ráno jsme vstávali hodně brzo. Já jsem nám šel dělat snídani a Yuri šel do koupelny. Když byla snídaně hotová, šel jsem pro Yuriho. Našel jsem ho v koupelně, jak stojí před zrcadlem, opřený o umyvadlo. Z kohoutku tekl proud vody, takže jsem nic neslyšel, ale podle toho, jak se Yuri klepal a pravidelně se mu nadzvedával hrudník jsem poznal, že pláče. Bylo mi hrozně smutno, když jsem ho viděl plakat. Mé srdce se při tom tříštilo na malé kousíčky. Vypnul jsem vodu. ,,Yuri, copak se děje..?" zeptal jsem se opatrně. ,,Vi.. Viktore.. Ja..já to ne...nedo kážu..." koktal Yuri a vzlykal mezi slovy. ,,Yuri, buď v klidu. Dopadne to dobře. Ty to dokážeš! Slibuju." poslední slovo jsem řekl celkem nejistě. Co když mě ohodnotí líp než jeho..? To ne! Nesmím na to teď myslet. Musím teď uklidnit Yuriho. ,,Yuri, je to jenom soutěž. Když to nevyhraješ letos, tak příští rok. Ale to se nestane, protože věřím, že vyhraješ. Musíš být silný." Jak jsem to dořekl, tak jsem Yuriho objal. ,,Yuri nezapomeň, že tě miluju a budu tě milovat i bez tý zatracený medaile." Měl jsem na krajíčku. Málem jsem se také rozplakal, ale to nesmím. To bychom se tu pak mohli oba sesypat na hromádku a probrečet celý den. Musím být silný. Kvůli Yurimu.

V objetí jsme v koupelně stáli ještě tak dvacet minut. Když se Yuri uklidnil, dal jsem mu něžný polibek a opřel jsem si jeho čelo o to mé. ,,Pojď, půjdeme se nasnídat. Musíš něco sníst." Dali jsme si tousty s máslem a marmeládou a zapili to čajem. Pak jsme se umyli, oblekli, popadli brusle a vyrazili jsme ke stadionu, ve kterém se GP koná.

Jakmile jsme přišli na stadion, zahlédli jsme známé tváře. Přišli jsme mezi posledníma, kvůli tomu ranímu pláči. Přiběhli k nám skoro všichni. Phichit, Chris, JJ, Otabek, Kenjirou, Emil a spousta dalších, aby se s námi přivítali. Byl tu i Yurio, ale ten jen stál kousek od nás a sledoval nás tím jeho znechuceným pohledem. Pořád nechápu, co proti nám má. Nebo spíš, co má proti Yurimu... Vždyť Yuri je ke všem hodný a přátelský. Nevím.... Jestli ho furt žere, že se jmenujou stejně, tak je to pěknej blbec. Yuri se zapovídal s Phichitem, tak jsem se rozhodl jít Yuria pozdravit a prohodit s ním pár slov. ,,Ahoj Yurio" řekl jsem a mile se usmál. ,,Nazdar Viktore..." řekl zase tím znechuceným hlasem. ,,Takže vy teď jste s tim prasetem spolu?" ,,Myslíš s Yurim? Jo, už půl roku jsme spolu. A příště si prosím odpust to prase..." řekl jsem trošku naštvaně. ,,Fuj... Jste hrozně přeslazený. Na ty fotky na instagramu se nedá koukat..." Trochu se mě to dotklo, takže jsem si taky musel rejpnout. ,,Slyšel jsem, že jste se taky s Otabekem dali dohromady...." řekl jsem škádlivým hlasem. Yuriovi se náhle změnil výraz a barva obličeje. ,,No ono... Já ani... Nevim.. Ono je to... Prostě je to takový složitý..." vylezlo z něj nakonec. Hah... Takhle nervózního jsem ho ještě neviděl. Musel jsem se nad tím pousmát... A pak, že já s Yurim jsme přeslazený...