Yuri... Proč mi to děláš..?

Jako Jin bez Janga

Tak tady je další část. Nastala menší změna plánu. Kapitol nebude šest, ale osm!😊 Užijte si čtení.. Zatím zduřky!😄

——————————————————

Z pohledu Viktora:

,,Kdo..., kdo jste?" řekl tázavě. ,,Cože..? Jak kdo jsem?" řekl jsem dost zmateně. To je nějaký vtip? ,,No Vy mě tady objímáte, ale já Vás vůbec neznám..." řekl a divně se na mě podíval. Úplně mě to dostalo... ,,Co.... Jak... Ale.. Co?" vykoktal jsem. Doktoři se na mě starostlivě podívali. ,,Pane Nikiforove prosím pojďtě s námi. Necháme tu pana Katsukiho chvíly osamotě." řekl jeden z doktorů a odvedli si mě do jakési kanceláře.

,,Pane Nikiforove, podle rengenů se pan Katsuki uhodil do části mozku, kde se nachází dlouhodobá paměť. Podle toho, co říkal, usuzuji, že zapoměl, kdo jste. Tento případ už se tu stal mnohokrát....a...." ,,A co?" ,,A osmdesát procent lidí si už....nevzpomělo..." řekl a soucitně mě poplácal po rameni. ,,Ale..... Ale.." ,,Je mi to moc líto." řekl a šel někam pryč. Ostatní doktoři, co tam byli taky odešli a já osaměl.

,,Třeba je to jenom vtip..." řekl jsem si pro sebe již se slzami v očích. Ale moc dobře jsem věděl, že není. To by mi Yuri neudělal. Pomalu jsem se přišoural k Yuriho pokoji. Dveře byly prosklené, a tak jsem zůstal za nimi a zvažoval jsem jestli jít dál. Yuri si mě ale všimnul a podíval se na mě divným výrazem. Něco říkal, ale já to přes dveře neslyšel. Ale podle pohybů jeho rtů řekl něco jako ,,Co tu zase děláte? My dva se neznáme, tak jděte pryč..." Pohled na Yuriho se mi pomalu začal rozmazávat, kvůli množství slz, které se stále zvětšovalo. Už jsem nemohl vydržet tam na něj jen koukat a vědět, že vše, co jsme spolu zažili už si nepamatuje. Že si nepamatuje, kdo jsem.... A tak jsem odešel domů.

Doma jsem se svalili na gauč a načal novou láhev vodky. Vypil jsem tak skleničku, ale nepřemýšlelo se mi tam moc dobře, a tak jsem se rozhodl jít ven. Šel jsem, ani nevím kam, ale šel jsem dlouho. Celou cestu jsem se koukal do země a nic jsem nevnímal.

Po hodince cesty jsem se zastavil, protože jsem došel, až na tu pouť... Na tu pouť, na které jsme s Yurim byli asi před dvěma týdny. Byla celá zchátralá a rozpadlá, jakoby tu byla padesát let. Nechápu, jak tak rychle mohla zkrachovat... Rozhlížel jsem se po ní a můj pohled se zastavil u Tunelu lásky.... Vešel jsem dovnitř a spatřil jsem lodičky ve tvaru labutí. Při tom pohledu se mi vybavilo, jak jsem tu byl s Yurim. Tak moc se mi chtělo křičet, ale oněměl jsem. Slzy. Kdybych měl popsat tento týden pár slovami, budou to slova slzy, smutek, bolest. Posadil jsem se do jedné lodičky a začal jsem plakat.

Vzpomínám si na jeho lhostejný pohled, když jsem mu nabízel společnou fotku. Ten večer po Grand Prixu, kdy mě žádal o to, abych byl jeho koučem. To video, kde bruslil přesnou kopii mé vítězné sestavy. Jak byl nervózní, když jsem za ním přijel do Japonska. Vzpomínám si na to, jak byl vždy hrozně nesmělý a plachý. Jak byl vždy vyděšený, když jsem se ho dotýkal. Vzpomínám si na náš rozhovor na pláži. Na to, jak našel jeho Eros. Na to, jak vyhrál Cup of China. Na jeho pláč v garážích. Na to, jak jsem ho poprvé políbil.. před celým stadionem. Jak nám koupil zlaté prsteny, jako dík a zpečetění našeho přátelství. Později lásky. Vzpomínám si na to, jak mi řekl, že po Grand Prixu půjde do ,,důchodu" a už nebude soutěžit. To mě tenkrát vzalo. Na to, jak měl o dvanáct setin méně bodu než Yurio a vyhrál tím druhé místo. A pak mě žádal, abych byl stále jeho koučem. Nikdy jsem nechtěl přestat být jeho koučem. Vzpomínám si na to, jak jsme se procházeli dlouho do noci v parku. Jak dřel, aby vyhrál další Grand Prix. Jak bezchybně dokázal čtverný flip a pak mě políbil, protože si uvědomil, že mě miluje. Já už ho miloval dlouho, ale bál jsem se mu to říct.. Vzpomínám na ty krásné večery při svíčkách. Na ten den, kdy myslel na samé prasečinky a já ho přitom jenom masíroval... Nad tímhle jsem se musel pousmát. Jak jsme si spolu uvařili Katsudon. Jak jsme spolu jeli tímto tunelem. Jak jednou ráno plakal, protože se bál, že to nezvládne a já ho utěšoval. Jak šel při Grand Prixu na záchod, a když se vrátil byl v pořádku a vypadalo to, že si věří. Určitě mu něco řekl Yurio. Jak bruslil jeho volnou jízdu... Nikdy jsem neviděl krásnější. Vzpomínám si na to...., jak..... Na nic z toho, co se stalo pak nechci vzpomínat. Teda krom toho, že vyhrál...