Relics of Vampires (Diabolik Lovers FF)

Prolog - jak to všechno začíná - Chapter 1

,,Annieeeeee, pojď již dolů!" křičela na mě mamka z kuchyně. ,,Už běžím!" křikla jsem na ní zpátky a zaklapla jsem rozečtenou knížku. Zvedla jsem se od svého stolu a zamířila jsem dolů do kuchyně. Seběhla jsem schody a prošla jsem chodbou. Vešla jsem do kuchyně, kde již všichni seděli u stolu a čekali na mě. Mamka ještě něco dodělávala za sporákem a tak jsem se ujala  hrnce s polévkou a začala jsem nandavat všem do talířů. Nejdřív jsem nandala svému tátovi. Byl to vysoký přísně vyhlížející muž s nakrátko ostříhanými černými vlasy. Měl stejně tak tmavé, přísně vyhlížející oči, ale vedle nich měl vrásky od častého usmívání se. (nevím, jak jinak to mám napsat :X) Momentálně měl na sobě sako, jelikož se chystal na schůzi jeho firmy. Místo poděkování se na mě jen usmál a já jsem se přesunula s hrncem k dalšímu členovi rodiny. Můj starší bratr Michael měl taktéž uhlově černé vlasy, ale hnědé oči na rozdíl od otce. Svou výškou již našeho otce přerostl. Odhadem měl kolem 190 cm. Vypadalo to, že zrovna vstal, jelikož měl tak rozčepýřené vlasy, jako kdyby se aspoň týden nečesal. Přesunula jsem se k nejmladšímu členovi rodiny a to jest má sestřička Melanie.  Je to šesti letá malinkatá holčička s tmavě hnědými vlasy a s věčně růžovými šatičkami na sobě. Seděla na své židličce a pozorně mě pozorovala jejíma krásnýma modrýma kukadlama, jak ji nandavám polévku. ,,Ještě!" vyhrkla na mě, když jsem přední dala její talíř. ,,Když to sníš, tak si můžeš přidat." vysvětlila jsem jí  s úsměvem a pohladila jí po hlavě. Mezitím se usadila i moje maminka a vzala mi z ruky naběračku. Byla to krásná, štíhlá žena s hnědými vlasy jako má Melanie. Taktéž měla modré oči. Melanie se tak strašně moc podobala na naší mamku, že to bylo až k nevíře. Na druhou stranu, já jsem s ní neměla společného vůbec nic. Na rozdíl od celé naší rodiny jsem byla opravdu drobounká. Také od naší rodiny jsem se lišila zlatými vlasy s bílím pruhem v "ofině". Ten pruh mám kvůli zranění, které jsem prožila jako malá. Spadla jsem mezi trubky na stavbě nové budovy pro tátovou společnost a narazila jsem se na jednu ostrou. Potom, co se zahojil strup a zase mi začali růst vlasy, tak byly na tomhle místě bílé.  Vlasy mi rostly opravu rychle. Měla jsem je až do půlky zadku. Taktéž na rozdíl od mojí rodiny jsem měla zlatě zbarvené oči. Opravdu výrazné.  Mamka mi nandala polévku a všichni jsme společně začali obědvat.  Po obědě jsem sebrala ze stolu nádobí a naskládala ho do myčky.  Vtom momentě zazvonil zvonek ode dveří. Táta se zvedl z gauče a šel se podívat, kdo to může být. Když se vrátil do obýváků, v ruce držel  bílou obálku. Podívala jsem se na ní důkladněji a všimla jsem si červené voskové pečetě. Ve tváři měl vyděšený výraz stejně jako mamka. Podívala jsem se na mého bratra, který se již koukal na mě. Moc dobře jsme věděli, od koho dopis je. Bílou obálku s červenou pečetí používala jen královská vládnoucí rodina. Upíři. Otočila jsem se na Melanie, která nám nevěnovala pozornost a hrála si se svou panenkou. ,,Melanie, co kdybychom si zahráli na čajový dýchánek?" zeptala jsem se jí a nasadila svůj nejpřívětivější úsměv. Melanie nadskočila radostí a přikývla. ,,Tak to utíkej připravit do svého pokojíčku a já za chvíli přijdu." řekla jsem a Melanie vyběhla nahoru do svého pokojíčku. Počkala jsem až třískly její dveře a otočila jsem se na rodiče, kteří stále koukali na jistou obálku. *Tohle bude zlý samo o sobě, ještě že jsem Melanie dokázala poslat pryč* pomyslela jsem si a posadila jsem se do křesla. I můj otec se nějakým způsobem posadil a s rozklepanými prsty obálku otevřel. 

,,Vážená rodino Enasaki,

 tímto dopisem bychom Vám chtěli oznámit, že se Vaše dcera Annie Enasaki musí zúčastnit letošního výběru "upířích dívek". (nevěděla jsem jak jinak nazvat skupinu dívek vybranou kvůli té  smlouvě :P )  Výběr se bude konat dnes večer v hlavním městě v Salónu Orion. Šaty pro kandidátku Vám budou předány na místě.

 s přáním hezkého dne  

Rodina Sakamaki 

Když táta dočetl dopis nastalo hrobové ticho.  ,,To nemůže být možné!" vykřikla mamka a propukla v pláč. Otec stále koukal na dopis. Já jsem stále seděla v křesle a cítila jsem Michaelův zmatený pohled. ,,Upíří dívky co ..." hlesla jsem sama pro sebe. *To už je zase ten čas?* pomyslela jsem si a zaryla jsem své nehty do stehen. Před více jak 100 lety náš svět napadli a ovládli upíři. Ale z nějakého důvodu nezabili všechny lidi. Naopak s nimi udělali dohodu. Dohoda zní tak, že každých 5 let lidstvo pošle 50 vybraných dívek. Jako oběť za neútočení na obyčejné lidi.  Bohužel ve smlouvě není napsáno, co se poté s dívkami stane, ne že by to nebylo jasné, ale nikdo neví přesně. Jediné, co víme je, že se nikdy žádná "upíří dívka" nevrátila zpět. 

Stále jsem koukala na svá stehna, když jsem ucítila něčí ruku na svých zádech. Patřila tátovi. ,,Annie můžeš se sbalit a slibuji ti, že tě odvezu a schovám někde daleko, někde kde tě nenajdou!" řekl mi se slzami a nadějí v očích. Podívala jsem se na něj a lehce jsem se usmála. ,,Ne tati, to nejde. Kdybych utekla tak vám hrozí nebezpečí a to nedopustím." odpověděla jsem a objala ho. Pak jsem přišla k mamce taky jí objala a odešla jsem do svého pokoje. Mezi dveřmi jsem se zastavila a otočila se. ,,Do hlavního města to je 2 hodiny. Musíme se připravit. " 

,,Bereš to nějak... dobře." řekl Michael, když se objevil u mě ve dveřích. Seděla jsem na posteli a četla znovu dopis. ,,Mám snad na výběr? Umíš si představit, jak by se mamka cítila, kdybych začala panikařit?" špitla jsem tak, aby mě slyšel jen on a v tu chvíli mi začaly kapat slzy. Michael si toho všiml a objal mě. Nechal mě se vyplakat. 

Takže tady je začátek prologu :D pPosím omluvte, že je z pohledu pouze jedné hlavní hrdinky :D Nechci to celé přepisovat jen kvůli tomu, že jsem se rozhodla napsat každému svůj příběh :D

(dále upozornění - pro přímou řeč jsem používala uvozovky nahoře jak před větou tak po ní - lenost psát dvě čárky :D no teď to začnu psát tak jak se má, takže to budu opravovat a omlouvám se pokud to někde zůstane, když si nevšimnu :D )

===Helen===