Relics of Vampires (Diabolik Lovers FF)

AYATO - Chapter 8

(Takže ... ehmmm... neplánovala jsem to, ale tato kapitolka je trošku "lechtivější" XD ) 

.

......... ,,Máš pravdu..." řekl znova tím napůl pobaveným a svůdným hlasem.

Z pohledu Chiky:

*Já si do té pusy opravdu nevidím!* vynadala jsem si ještě sama sobě, když jsem pozorovala jak se ke mě Ayato blíží s tajemným úsměvem na tváři. Popadla mě panika. Ne ze strachu, ale spíše z toho, že jsem vůbec netušila, co má za lubem. Jeho tajemný úsměv byla novinka. Než jsem stihla popřemýšlet o svých dalších pohybech a rozhodnutích, moje tělo se automaticky dalo do akce. Už mi bylo lépe, takže rychlí útěk byl jednou z možností. (To víš že jo Chikoooo... utíkej před upírem...geniální nápad :D ) Během vteřinky jsem již nebyla na pohovce, ale na druhé straně pokoje. Řekněme, že mě nenapadlo jít ke dveřím, takže jsem se ocitla kousek od stěny mezi dveřmi a postelí. Koutkem oka jsem se podívala k sedačkám. K mému překvapení tam Ayato nebyl. ,,Bum!" ,,Au-ach!" vyšel ze mě podivný pazvuk něco mezi zasténáním bolesti a vzdechnutím od leknutí. Ayato stál přímo přede mnou. Nekompromisně mě natlačil na zeď. Jeho ruce byly opřené z obou stran mého těla. Já měla položené ruce na jeho hrudi a snažila se kontrolovat odstup mezi námi. Jeho výraz se nezměnil. Bylo vidět, že jeho dobrá nálada stále přetrvávala. Oči mu svítili vzrušením a jeho úsměv na rtech byl stále stejně pobavený jako předtím. Neměla jsem ponětí, co má v úmyslu, jak mám reagovat, nebo co mám vůbec dělat. Hleděla jsem mu zpříma do očí a v hlavě jsem měla úplné prázdno. ,,Takže..." začal stále pobaveně Ayato. ,,Vraťme se k důvodům, proč jsi vůbec tady. Doufám, že si to ještě pamatuješ z vaší výuky." pronesl tím stejným tónem, který dneska používal velice často. Namáčkl se na mě ještě víc a tím pádem se přiblížil. Nikdy jsem si neuvědomila, jak je vlastně vysoký. Musela jsem pořádně zaklonit hlavu, abych mu mohla stále hledět do očí. Rukama jsem se zapřela o zeď jelikož byl tak blízko, že se naše těla skoro dotýkali, již tam pro moje ruce nebylo místo. Díval se na mě a čekal. Mě v hlavě šrotovali všechny hodiny, které jsme měli jako přípravy na tento život. Konečně jsem našla tu, kterou jsem hledala. 

-Flashback

,,Upíři jsou samozřejmě děleni do společenských vrstev. Nejvyšší je královská rodina, pak rodiny královského rodu, následně aristokrati (císařské a knížecí rody) a pak až zbytek. Vás budeme rozdělovat do kategorii určené podle vaší kvality krve. Nejen kvůli vy víte čemu (krev) ,ale také kvůli tomu, kdybyste se staly manželkami tak, aby byly zdravý potomci."

,,Nejdříve vám vysvětlím, proč tato dohoda existuje. Existuje proto, aby rod upírů nezanikl. Když se narodí dítě upírů chlapec, je vše normální. První syn většinou zastoupí pak svého otce a další synové v linii mají také své povinnosti. Když se do rodiny narodí dívka, tak žádné společenské místo nedědí. Důvod je jednoduchý. Pokud se dívka narodí jako upír, již nemůže mít děti. Jelikož někdo, kdo je již mrtvý nemůže dát "život" někomu dalšímu. Ale pokud je lidská žena přeměněna na upíra, tak následně může otěhotnět." zakončila vysvětlování Elizabeth.

-kones flashbacku

Vyvalila jsem oči a otevřela pusu, když jsem si konečně vzpomněla. Ayato na tohle čekal a vypadal pobaveněji než předtím. ,,Už jsi si vzpomněla?" zeptal se a dál mě hypnotizoval očima. ,,Počkej, poč-počkej." zastavila jsem ho dřív než úplně zrušil tu mezírku mezi námi. ,,Ale já nejsem upír, jsem pořád člověk." vyhrkla jsem na něj. ,,Neříkej." ušklíbl se. Pořád jsem to nepobírala. ,,Tak co ted-?" vyhrkla jsem dál, ale Ayato mě přerušil. ,,Jsou zde 2 hlavní důvody, proč vůbec celá dohoda existuje. Přesně jak jsi řekla, já jsem upír..." pronesl zase tím tónem a jako důkaz své nadřazenosti mě chytl za bradu a ještě víc mi zaklonil hlavu. Jeho pohled se trošinku změnil ze spokojeného Ayata na spokojeného Lorda-sama. ,, a upíři potřebují krev k životu. Naneštěstí proměna na upíra z tebe neudělá pravého upíra jako jsem já, ale něco jako polovičního. Stejně jako já nebudeš stárnout, ale tvoje srdce nepřestane bít jako mé. Bije dál a dál požene tvou krev skrze tvé tělo. Takže..." odmlčel se a pustil mou bradu. Jedním pohybem, který jsem ani nezaregistrovala, chytil jeho mikinu, kterou jsem měla na sobě a roztrhl ji. Stáhl ji ze mě a zahodil někam za sebe. Měla jsem několik domněnek, kam vším tím míří, ale radši jsem jeho proslov nepřerušovala. Moje halenka, kterou jsem měla na sobě měla rozepínání na knoflíčky. Bez jediného problému rozepnul první čtyři, což bylo zhruba k mým žebrům, takže má hruď již byla odhalená. Tím se zastavil. ,,takže ani po proměně na upíra o tvou krev nepřijdu. Tak proč tě vlastně mám změnit?" zeptal se stále pobaveně. Nebyla to řečnická otázka, čekal na odpověď. ,,Kvůli potomkům ne?" špitla jsem, aniž bych odvrátila pohled. ,,Správně." souhlasil a konečky prstů mi přejel po klíčních kostech. ,,Na "potomka" jak ty to nazýváš, mám ale více času než dost." pronesl zase tím pro mě hypnotickým tónem hlasu. ,,Tak, co já bych mohl dělat s lidskou dívkou, která s upírem nemůže otěhotnět, nemusím se strachovat o její krev, jelikož o ni ani po proměně nepřijdu a k postu mojí nastávající manželky má ještě víc než daleko?" dokončil svůj proslov a rukou mi tentokrát přejel po křivkách mého pasu. Tošku jsem se uklidnila a přišla k sobě. ,,Mohl by jsi tu dívku pozvat na kafe, na který se tak těší." odpověděla jsem mu lehounkým rýpnutím. *Tak dlouho dokud to nebude ostré, se nenaštve.* pomyslela jsem si a znova jsem se mu zadívala do očí. Ayatovi cukl koutek. ,,Skoro správně." řekl nakonec. Už jsem byla zase zmatená. Ayato se znovu přiblížil ke mě. Tentokrát k mému uchu. ,,Jinak řečeno, měli by se sbližovat." zašeptal dnes poprvé ryze svůdným tónem.