Jsi jen lhář!

#3 Večeře/ Spaní

Vzbudila jsem se. Hned po ranní hygieně a snídani jsem se vydala do nemocnice.
*
*
Vešla jsem do pokoje a tam byl Štěpán. ,,Ahoj, co ty tady?" Zeptala jsem se ho. ,,Ahoj, jen tak..." Řekl. ,,Aha... Co Kuba...?" Zeptala jsem ho, ale on mi odpovídat moc nechtěl... ,,Štěpáne děje se něco?" Zeptala jsem se ho a šla k němu blíž... Chytla jsem ho za ruku. ,,Řekni mi co se děje... Prosím" Dal mi  pusu. ,,To že chci aby jsi u nás spala.." Řekl. ,, Počkej jak u vás? To bydlíš s rodiči?" Nad mou otázkou se pouze usmál. ,,Ne, já, Radek a Kuba..." Řekl. ,,Aha...Tak já musím ještě za doktorem ohledně jeho stavu..." Usmála jsem se na něho úsměv mi opětoval. Asi jsem se vážně zamilovala...
,,Dobrý den, jdu se zeptat na zdravotní stav svého bratra Matěje Straky..." Řekla jsem. ,,Dobrý den. S vaším bratrem to je den ode dne lepší a lepší.. Počítáme že asi tak do dvou až tří dnů by se mohl  probrat... Ale nic nezaručujeme." Když jsem slyšela že by se mohl probrat za dva až tři dny spadl mi kámen ze srdce. ,,Takže je mimo ohrožení života?" Zeptala jsem se. ,,No... To též úplně nevylučujeme, ale je velmi malá pravděpodobnost že by se něco stalo." Řekl doktor. ,,Děkuji tak já už půjdu nashledanou." ,,Nashledanou." Slyšela jsem když jsem odcházela. Tak to by bylo. ,,Sisi počkej..." Slyšela jsem, jako by na mně volal Matěj. Otočila jsem se  a byl to Štěpán... Ale jak jsem si mohla myslet že na mně volá Mates, když je na lůžku v pokoji? Asi mi hrabe... ,,Tak jak to bude s tím spaním?" Zeptal se Štěpán a tím mě vytrhl z přemýšlení. ,,Co? S jakým?" Zeptala jsem se. On se jen smutně koukl.. ,,Jak jsem to říkal že chci aby jsi spala u nás..." Řekl a mě to došlo. ,,Jo tohle... Tak pokud nebudou kluci proti, tak by to šlo." Řekla jsem a tím mu na tváři vyčarovala úsměv.  ,,Tak v kolik? Mám být u vás.."  Zeptala jsem se. ,,Tak v šest? A vyzvednu tě u kina? Bereš?" Tvářil se šibalsky  a zároveň jako by něco skrýval... ,,Tak jo... A asi se mám bát co?" Zeptala jsem se s úsměvem. ,,Neee v žádném případě.." Řekl a dal mi pusu. ,,Tak já už půjdu abych se stihla přichystat.. Přeci jen jsou ty čtyři, tak zatím.." Řekla jsem a on mi jen zamával, jela jsem domů.
*
Dala jsem si rychlou sprchu, najedla se, oblíkla se, trochu se nalíčila a čekala až bude půl abych mohla jít. Stejně jsem šla asi  deset minut před půl šestou. Přeci jen trochu víc času, abych se mohla loudat... 
*
Zbývalo mu ještě pět minut než přijel...
*
Čekám tady asi deset minut... A furt nic. Ztrácím naději a jdu pomalu domů..
*
Když jsem byla skoro u dveří domu, zatroubilo na mě auto. Štěpán, ale teď ví moji adresu... Stejně by se jí dozvěděl takže co? ,,Ahoj, nejedu pozdě?" Zeptal se. ,,Jo jedeš." Snažila jsem se hrát naštvanou, ale nepovedlo se. ,,Tak promiň." Vystoupil z auta, obejmul mě a dal mi pusu. ,,Zlobíš se ještě?" Zeptal se, odpověděla jsem mu pokývnutím hlavy na náznak že ne. Sedli jsme si do auta a jeli směr jeho dům... ,,Vážně to klukům nebude vadit?" Zeptala jsem se nejistě. ,,Ne nebude.." Řekl a dál se věnoval řízení... Dojeli jsme před dům.
Když otevřel dveře hned zařval na ty dva. Ihned přiběhli. ,,Kluci tohle je Silva moje přítelkyně..." Cítila jsem jak jsem totálně zrudla. Příšerný! 
,,Ahoj já jsem Radek." Řekl. ,,Sisi" Když přišel Kuba byl pořád vyklepanej z toho co se stalo, že jsem s tou osobou kterou srazil příbuzná, taky to že já a jeho kamarád spolu chodíme... Chudák... Je mi ho poněkud líto a vím že on to neudělal naschvál. Byl v obýváku.
Radek se Štěpánem odešli nahoru.
,,Kubo?" Zeptala jsem se ho nejistě. ,,Ano?" Odpověděl. ,,To co se stalo, stalo se nic už nezměníme... A navíc vím, že to není tvoje vina... Takže už to neřeš... Prosím.." Řekla jsem mu a nahrnuly se mi do očí slzy. ,,Vážně? Takže mi odpouštíš?" Zeptal se. ,,A co bych ti měla odpouštět? Že můj brácha a jeho parta jsou totální idioti, ale za to ty nemůžeš... Nic jsi neprovedl.. Rozumíš" Řekla jsem a obejmula ho. ,,Nic jsi neprovedl... Oni se doznali a navíc záznam ukázal že jsi mluvil pravdu..." Řekla jsem a dala mu pusu na tvář.
Po chvíli přišel Štěpán a Radek dolů. Štěpán mě zavedl do svého pokoje. ,,Miluju Tě." Řekl a já jsem znejistila. ,,Víš... Já ne že bych tě nechtěla... jsi fajn kluk, ale já..." Nenechal mě to domluvit.. ,,Vážně jen kámoš?!Proč jsi mi udělala tu naději u nemocnice?!" Zeptal se, měl v očích vztek, smutek a hlavně zklamání... ,,Ale já tě taky miluju... Kdyby jsi mě to nechal doříct.." Řekla jsem a šla k němu blíž. Políbil mě dřív než já jeho... To není fér... ,,Ty jsi, ale potvůrka...!" Řekl a šibalsky se usmál. Kouknul se na postel a pak zase na mě.. Když jsem si uvědomila co tím myslí tak už jsem na ní ležela. Oblečená.  Lehnul si nade mě a líbal. Když zajel pod tričko odstrčila jsem ho... ,,Já.. Promiň neovládnul jsem se..." Řekl posmutněle. ,,Ne to ne, ale radši bych s tím počkala..." Řekla jsem a šla dolů. Radek seděl u stolu a pil kafe. ,,Nějak moc rychle ne?" Řekl Radek když šel za mnou Štěpán dolů... ,,To víš musíš mít talent..." Řekl Štěpán a já se jen usmála. ,,Takže ti nedala co?" Zeptal se Radek do toho přišel ještě Kuba... ,,Kdo komu zas co nedal?" Zeptal se Kuba se smíchem, ale ten výtlem co dostal Štěpán, Radek a já...
*
*
Šla jsem nahoru, ale ještě před tím jsem mu pošeptala aby šel za mnou. ,,Můžeš mi vysvětlit to vaše špičkování??" Zeptala jsem se ho s úsměvem.
,,No... Já jsem se ptal Radka jak se pozná děvka... A ten mi řekl ať to na tebe zkusím pokud by něco bylo tak prý jsi a pokud ne tak nejsi..." Zeptal se a já ztuhla... ,,Jako vážně? Vážně jsi si myslel že jsem nějaká laciná děvka...?!" Zeptala jsem se ho smutně, ale přitom jsem na něj skoro řvala.. Ranilo mně to a to hodně.. Ještě horší je to, že se mi bál odpovědět...  Odešel. Bylo mi do breku. Sedla jsem si na zem a přišlo to... Ta rána na kterou nerada vzpomínám... Byla jsem tam 5 minut a hned přiběhl Kuba jestli mi něco není... ,,Tak co ti ten kretén udělal?" Zeptal se a já se usmála. ,,On nic..." Řekla jsem. ,,Tak proč brečíš..?" Zeptal se a já mu nechtěla vyprávět tu historii... ,,Narazila jsem si malíček..." Řekla jsem myslela jsem si že tomu uvěří, ale on ne.. ,,Tak a teď pravdu." Řekla jsem mu to co se stalo. ,, Říkám kretén... Hele co takhle mu udělat naschvál..?" Jako pomstít se mu 100% chci... Ale zase ta karma... Šli jsme dolů a Kuba měl obmotanou ruku kolem mého pasu která končila na zadku... Všichni chápeme... Co tím Kuba myslel. No jako Štěpán zuřil... A to dost... ,,Co!? A pak že nejsi děvka?!" Když to dořekl, otočila jsem se a přímo běžela zpátky do pokoje a zamkla jsem se. Byla jsem tam asi deset minut. Někdo zaklepal na dveře... ,,Ťuk ťuk... Můžu dál?" Zeptal se Radek. ,, Dvě obvinění že jsem děvka mi stačí..." Odsekla jsem. ,,Hele, promiň on to pochopil špatně." Obhajoval ho... ,,To je to až takovej zbabělec že se mi neumí omluvit? To jsem si teda nemyslela..." Odešel. Slyšela jsem jak někdo jde nahoru... ,,Omlouvám se... Já jsem debil a vím to..." Štěpán. ,,Dost mě to ranilo..." Řekla jsem a pomalu odemykala dveře. ,,Ale nevím jestli ti odpoustím..." Řekla jsem se sklopenou hlavou. ,, Prosím... Už to nikdy neudělám..." Řekl a dělal něco na styl psích očí... ,,Tak dobře... Odpuštěno, ale jedno mi slib... Už nikdy neposlechneš Radka... " Nad tím se jen usmál a táhl mě dolů.

Taaakže další kapitola.
Neptejte se proč je tahle kapitola tak moc retardovaná... Opět je psána v noci možná proto.
Doufám že se líbí!
Díky Leík ❤❤