Vzbudila jsem Matese a ten mi ubalil brko. ,,Dík Mates a koukej chrápat" řekla jsem se smíchem. ,,Pojď na balkón." Řekla jsem, když jsem vyšla z Matesova pokoje a Vláďa šel za mnou. Zapálila jsem to. ,,Na" řekla jsem a Vláďa si dal tři prásky. Držel to v sobě celkem dost dlouho.. Se divím že se neudusil protože já bych už ležela na zemi.. ,,Na" Řekl a podal mi to. ,,Co ty a Štěpán?" Zeptal se. ,, Je to takový.. dost komplikovaný.. A asi je konec" pousmála jsem se a koukala do dáli na svítící Prahu ,,protože furt má někoho bokem.." Dořekla jsem do větru a čekala co mi odpoví.. ,,Aha.. A ty to víš že má někoho bokem?" Zeptal se udiveně. ,,Načapala jsem je.. Na vyhlídce, na lavičce a líbali se.." Řekla jsem se smíchem. ,,Vlastně je to dost vtipný.. Já mu říkala pravdu a když začal podvádět on.. tak já taky.. začala jsem se chovat jako on.. Jako on.." Řekla jsem opět se smíchem. ,,Přestaň.. Se tě normálně bojím jak se směješ jako psychopat." Řekl vážně a já přestala. ,,Jdu si lehnout." Řekl a odešel. Ještě chvíli jsem byla na balkóně, opět jsem přemýšlela co jsem udělala špatně, kde se stala chyba a co jsem provedla..
Sedla jsem si na zem, přitáhla si kolena k sobě a dala si obličej do dlaní.. Začala jsem břečet.. Přišla jsem o dobrý kamarády, jenom díky němu, a moje chování teď, tomu dodalo korunku.
*
*
Ráno jsem vstala celkem brzo. Udělala jsem všem snídani a šla ze sebe udělat člověka. ,,Dobré ráno" Řekla jsem když jsem vešla do kuchyně a tam už všichni seděli a jedli. Někdo zazvonil. ,,Ty někoho čekáš?" Zeptala jsem se udiveně Matese. ,,Ne nečekám.." Řekl a já dostala strach jít ke dveřím. Odhodlala jsem se a otevřela je. Stál tam Kuba a za ním Štěpán.. Stuhla jsem. ,,Ahoj.." Řekl Kuba a tím jsem se "probudila" z komatu.. ,,Ahoj.. Pojďte dál.." Řekla jsem a odešla do kuchyně.. ,,Kdo to je?" Zeptal se Mates. ,,Kuba se Štěpánem.. " Řekla jsem s falešným úsměvem na rtech. Přišli do kuchyně. ,,Zrovna snídáme.. Dáte si taky?" Zeptala jsem se mile. ,,Ne díky.. Už jsme jedli.." Řekl Štěpán a já měla chuť vzít nůž co se válel na lince. ,,A proč jste přišli?" Zeptala jsem se. ,,Noo... Štěpán ti chce něco říct.." Řekl Kuba s nervozitou a obavami v hlase. ,,O čem?" Zeptala jsem se s nazájmem a otázku mířila na Štěpána. ,,Raději bych s tebou mluvil o samotě.." Špitnul, sotva jsem ho slyšela. ,,Fajn.." Řekla jsem a hodila na ostatní pohled ať jsou do obýváku.. ,,Nezabijte se.." Pošeptal Vláďa když procházel okolo mě. ,,Tak co jsi chtěl?" Zeptala jsem se, sedla jsem si na židli a překřížila si nohy. ,,Ty vlasy ti slušej.." Řekl a pousmál se.. ,,Jdi rovnou k věci.." Řekla jsem otráveně. ,,Já.. jsem to nechtěl udělat.." Řekl a já se jen usmála.. Byl to takový ten falešný a opovrhavý úsměv.. ,,Lepší pohádka by nebyla?" Zeptala jsem se ho se slzami v očích.. Vrátilo se to, všechny ty vzpomínky, ty jeho pohledy, jeho slova.. ,,Promiň.." Řekl a obejmul mě. ,,Jedno slovo srdce neslepí.." Pošeptala jsem to tak aby to neslyšel. ,,Chci to všechno vrátit a napravit.." Řekl a stisknul mě ještě víc. ,,Já bych to taky chtěla vrátit... Ale už to nechci.." Řekla jsem a odtáhla se od něho. ,,Nechci být opět v tomhle postavení.. Opět ta špatná, opět ta druhá a ta co ti jen ubližuje a brání ti ve vztazích na jednu noc.." Řekla jsem a otočila jsem se a koukala z okna. ,,Já vím, ale tohle se už opakovat nebude.. Přísahám!" Řekl a obejmul mě ze zadu. ,,Fajn.. naposledy.." Řekla jsem s úsměvem na tváři. Když jsem se otočila, Štěpán zářil stěstím a dal mi pusu. ,,Díky." Řekl a přitisl si mě k sobě. ,,Miluju tě." Řekl a dal mi pusu do vlasů. V tom do kuchyně vlítnul Vláďa. ,,Jen si jdu pro pití.." Řekl zaskočeně. ,,To je v pohodě." Řekla jsem a mile se na něj usmála. ,,Jo Vláďo.. budu s tebou potřebovat mluvit." Řekla jsem a on na mě hodil jen takový ten pohled že ho to nezajímá. Ten má zas náladu. ,,Jak koukám tak jste se nezabili.. Jak si myslel Vláďa." Řekl se smíchem Kuba. ,,Ne, nezabili.." Řekl Štěpán s úsměvem.
*
*
Marek s Matesem už odešli a Kuba se Štěpánem se už chystali taky jít. ,,Večer ti napíšu." Řekl Štěpán. ,,Beru na vědomí.." Řekla jsem s falešným úsměvem na tváři. Obejmula jsem Kubu. ,,Pohlídej ho prosím.." Pošeptala jsem mu do ucha. Jen kývnul na souhlas a odešli. ,,O čem jsi chtěla mluvit?" Zeptal se nabručeně Vláďa. ,,Brum.. Brum.. Že?" Musela jsem si rýpnout jinak bych to nebyla já. ,,Hahaha" Řekl a odešel do obýváku. ,,No taaak Vláďo.. Něco ti je a já chci vědět co!" Řekla jsem už trochu víc naštvaně. ,,Nic se neděje." Řekl, ale já mu nevěřím.. ,,Nebuď jak holka.. Prosím" Řekla jsem a šťouchla do něj. Usmál se. ,,No vidíš, takhle ti to sluší víc, než v brum brum náladě." Řekla jsem se smíchem. Začal mš lechtat a já jeho taky. Skončili jsme na zemi a on byl nademnou. Políbil mě. Dala jsem mu facku. ,,Vláďo promiň.." Řekla jsem a obejmula ho. ,,Nechtěla jsem ti dát tu facku.." Řekla jsem se slzami v očích.. ,,To je v pohodě.." Řekl zase v brum brum náladě.. ,,Není! Dala jsem ti facku.." Řekla jsem a otočila jsem se směrem k oknu. ,,To nevadí.." Řekl a obejmul mě. ,,Vadí.." řekla jsem a koukala se z okna ,,proč jsi to vlastně udělal?" Zeptala jsem se. ,,Doufal jsem že budu mít ještě nějakou šanci.. Ale jak jsem tě viděl se Štěpánem.." Řekl a otočil si mě k sobě čelem. ,,Proto jsi byl nabručenej?" Zeptala jsem se zmateně. ,,Jo.. Byl to tak hroznej pohled na něj..." Řekl a dlaně měl v pěst. ,,Já vím že Štěpána nemáš rád.. Já ani nevím jestli mu mám věřit.." řekla jsem smutně a koukala do země ,,jestli mu můžu ještě věřit po tom všem co udělal.." Řekla jsem a odešla do kuchyně. ,,Už půjdu.. Měj se." Řekl a já neodpověděla. Odešel pryč. Koukala jsem se z okna na ruch silnice, na kolem jdoucí lidi a jdoucího Vláďu.
Taaaaaakžeee další kapitola!
Trochu nezáživná, ale i tak doufám že se líbí..!
Jak si myslíte, že tato "fanfikce" dopadne??
Díky Leík!
ČTEŠ
Jsi jen lhář!
Fanfiction,,Jsi obyčejnej a namyšlenej lhář..." Řekla jsem se slzami v očích. ,,A ty jsi zase kurva." Řekl chladně... Bez citu. ,,Fajn jak chceš... Nazdar!" Řekla jsem a třískla dveřmi.
