Pro tebe, o tobě aneb kam to dojde...
Stojíš naproti mě.
Oba jsme na prahu,
už skoro promluvíme,
ale pak ztratíme odvahu.
Kdo prolomí to ticho?
Kdo roztrhá papírovou zeď?
Ze strachu mě bolí břicho,
když hledám odpověď.
Nemáme odvahu,
tak jen proti sobě stojíme.
Alespoň cenu za snahu,
to, že bolesti se bojíme.
Teď vedle sebe sedíme,
velká skála mezi námi.
Navzájem se vidíme,
přes to zůstáváme sami.
„Chtěla by se mnou skončit?"
„Chtěl by to zkusit on?"
Pro jeho krásné oči,
pro její srdce jako zvon.
Všechno v oběť dát,
toho se bojíme.
Necity budeme hrát,
na prach se spálíme.
ČTEŠ
Z deníku Snílka
PoetryNevím zda to tak opravdu je, ale já to tak vidím... Sbírka básní a myšlenek z mojí těžké hlavy.
