Z deníku Snílka

Odchod

Před koncem zlepšení

čeká.

Citů tříštění

mě leká.

Nevím, kam

svou hlavu složit,

lásku neznám

a chtěl bych ji zažít.

Prázdná místnost,

tak vypadá duše má.

Byli jsme dva na tu krutost,

teď zbyla jsi tu samotná.

Už mě nevidíš,

před vším jsem se schoval.

Ty andělům závidíš.

Vždy jen o tobě jsem sníval.

Zmaten vším okolním ruchem

básně si zapíši.

Obdařen jedinečným sluchem,

který lásku neslyší.

Hledáš mě v okolí,

ale nikdo není jako já.

Snad už tě to nebolí,

snad se Bůh už nedívá.