Snídaně

40 2 0
                                    

Pokud si tohle chcete vážně číst nejsem zodpovědný za vaše pozdější následky :)

Jako každý den se Greg Lestrade vzbudil. Tento den ale nezvykle pozdě... Spíš jen o pár minut později než normálně.

Přičemž dostal šílenou chuť na kafe s koblihou a Mycrofta. Jelikož mu Sherlock, ten zpropadený chamtivec Sherlock, nekoupil konečně auto jak mu sliboval, musel se spokojit se svým novým kolem od Mycrofta.

Svým způsobem to byla urážka, kdo ví, jak to myslel. Už vylézal z postele když mu zazvonil u ucha mobil. Pohlédl na obrazovku. Trochu se lekl, protože na obrazovce byl nezvyklý obrázek Johna Watsona.

Pomyslel si proč mu volá tak brzo ráno a proč zrovna on. Zmáčkl červené tlačítko a pronesl ,,Snídaně je přednější".

Vysoukal se z postele, oblékl se a vykonal ranní potřebu v podobě čištění zubů, umytí tváře a pětiminutové zamilované zírání na fotku Mycrofta na nočním stolku. Když se dostal z transu, vzal klíče a vyšel ke dveřím.

. . . .

Cestou na kole myslel jen na dnešní rande s Mycroftem. Byl tak zamyšlený, že si nevšiml, že je na semaforu červená a auta jezdí volně po křižovatce.

Jel moc rychle aby zastavil ale řidiči reagovali pohotově, takže se za ním ozývalo jen zběsilé troubení, křik a nadávky. S úšklebkem jel dál a neohlížel se.

Po pár minutách zatáček a přechodů se ocitl před kavárnou. Nostalgickou chvíli strávil čas uvnitř a pak nevesele vyšel ven. S kolem opřeným o lavičku, upíjel kafe a ukusoval koblihu.

Byla to chvíle kterou si užíval. Konečně klid od všech ostatních věcí. Žádný Sherlock, žádný John, a bohužel i žádný Mycroft. Jakmile dojedl a dopil opřel se o kolo a pěšky mířil zpět domů.

Sakra co si mám dneska obléct?, Budu se mu líbit?, Neztrapním se?!... Tyhle myšlenky ho trápily celý den. Krucinál proč tak vyvádím?! Nejdu tam poprvé... Ano, sice si to nerad přiznával, ale chodí s Mycroftem na schůzky až příliš často. Zahnal tak myšlenky na dnešní rande a na Mycrofta.

Na zrádné křižovatce zastavil a čekal až začne blikat zelený panáček na semaforu. Když přecházel přes přechod usmíval se na lidi kteří šli proti němu až příliš křečovitým úsměvem.

Kýval a mával na řidiče v autech a připadal si jako naprostý blázen. Pomyslel si že to už nejspíš je. Zbytek cesty uběhl rychle. Zato přípravy na večeři ještě rychleji.

. . . .

Neměl na sobě ani oblek, neměl nachystané květiny prostě nic. Přitom ho měl za deset minut vyzvednout Mycroftek.

Nadával v jednom kuse až si myslel, že to slyšelo celé město. Jediné co stihl bylo učesat se...... UČESAT SE!!! Se zpropadeným česáním strávil skoro celou hodinu a pochyboval že by si toho vůbec Mycroft všiml.

Připadal si jako kamzík nebo taky Pegas jak skákal a létal po celém bytě. Už zbývalo jen osm minut.

Modlil se k Bohu, aby se Mycroft alespoň trochu opozdil, JENŽE ON, MYCROFT byl vždy přesný jako hodinky.

,,Zpropadeně!!" Hulákal po celém domě. Rychle si navlékl kalhoty i košili. Knoflíky jako by vytušili, že zrovna teď potřebuje jejich spolupráci a proklouzávaly mu mezi prsty.

Boty byly obuty hned, zato tkaničky byly jako z pudinku. Zpocené ruce klouzaly po drsných tkaničkách. Zaklel.

Už už to skoro měl ale druhá smyčka se mu vyvlekla. Po beznadějném nadávání se rozhodl že boty zaváže jako poslední.

Jako umanutý hledal černý kus látky po pokoji, kterému se říká motýlek. Asi uletěl, pomyslel si ironicky. Našel ho... Ach aspoň že tak, usmál se. Motýlka zavázal a oblékl si sako.

Zakasal si košili a zběsile se hnal do koupelny. Podíval se do zrcadla a zděsil se. Jeho hodinová péče o vlasy se ukázala jako zbytečná. Jednou je pročesal a spokojil se s tím.

Následně pospíchal do kuchyně, kde vytáhl duhové růže z květináče, které pak položil ke vstupním dveřím. Vrátil se do pokoje, kde....
Zazvonil zvonek.
Srdce mu poskočilo.

... když se Lestrade předávkoval cifem ...Kde žijí příběhy. Začni objevovat