WHO AM I? Harry Potter

oheň

strašně moc se omlouvám, že jsem to nepřidala v pátek, ale vypadl internet a vím, že už vás to asi štve, že se furt jen omlouvám, ale omlouvám se, takže další část neslibuju kdy dám, protože sliby, chyby. snad se vám tato část bude líbit :*

Ráno po famfrpálovém zápase, procházím kolem bodů, Zmiozel od včerejška přišel o 200 bodů. Co??? Profesorka McGonagallová říkala, že padesát, ne že padesát za každého. To jsme v háji, to jsme v háji. Pak vedle mě uslyším Draca. ,,To ne, nenenene, ne!!!!“  ,,Copak, už ti došlo, co jsi způsobil, teď už nevyhrajeme školní pohár, a můžeš být rád, že jsem chytač, protože jinak by jsme neměli šanci ani na famfrpálový pohár.“ Řeknu a jdu se nasnídat.

Po hodině lektvarů mě odchytí táta. ,,Copak je??? Jsi nějaká nabroušená.“ Řekne. ,,Ale, nic kromě toho, že máme v týmu hráče, kteří nemají mozek.“ Vtom spatřím za sloupem Marcuse (ne Flinta). Ten odchází a já si jen povzdechnu. ,,Po vyučování za mnou přijď. Probereme, jak chceš, aby vypadal tvůj pokojíček. Zítra mi začíná volno na týden, takže ho budu moct připravit.“

,,ÓÓ, díky tati, já ti dám návrh. Počkat jak moc se můžu rozšoupnout???“ ,,Jak chceš, ale prosím, ať tvůj pokojík nezabere celý byt.“ Řekne a zasměje se.

Zbytek dne probíhá celkem v pořádku, kromě toho, že jsem naši kolej připravila o 10 bodů. Kreslila jsem svůj návrh pokojíčku v hodině McGonagallové. Ta je teď proti Zmiozelu, trošku zaujatá.

Po škole odevzdávám tátovy svůj návrh. ,,Na zdi si pak něco nakreslím, takže jenom, jestli by jsi mi to kdyžtak mohl nechat na bílo. “,, Ovšem, že váháš.“ Řekne, políbí mě na čelo a odjíždí.

Dalšího dne ráno mě budí kouř. Celá holčičí ložnice je v plamenech. Všichni utíkají, ale já vidím Pegy, která je na druhé straně uvěznena plameny. Přeskakuji je a balím ji do deky. Začíná se mi špatně dýchat. Prudce se rozkašlu a začíná se mi točit hlava. Vtom mou nohu ožehne plamen. Zakřičím, ale tak se ještě víc nadýchám kouře. Pegy je v bezvědomí, alespoň doufám, že je jen v bezvědomí. Beru ji na záda a doufám, že ji prostěradlo alespoň trošku ochrání.  Vybíhám ven před společenskou místnost. Pokládám Pegy, které se hned ujímá její starší bratr Peter.

Prudce se rozkašlu a zvracím kyselé žaludeční šťávy. Zvednu hlavu a vidím, jak k nám někdo běží. Vypadá to, že je to Brumbál, soudím tak podle rozmazaných stříbrných vousů. Opět se rozkašlu, nemůžu popadnout dech. Těsně před tím, než ztratím vědomí, mě někdo chytá.

Když jsem aspoň trošku při sobě, slyším různé hlasy. ,,Vydrž.“ Vypadá to, že jedeme.

Počkat my jedeme? Kam? Pomalu otevírám oči a opět se rozkašlu. Někdo mi chytá hlavu, a druhý podává pytlík. Bohužel, už nemám co zvracet, což je ještě horší. Nohu mám v jednom ohni a s mým jícnem to není moc lepší.

Vtom zastavíme. Někdo mě nese a pokládá na přenosné lůžko. Opět se mi zatočí hlava, tentokrát se točí i celý svět. Neustává to po chvíli, točí se neustále, dokud dnes už podruhé neztrácím vědomí.

snad se vám to líbí, jestli ano přečtěte si další část, mám vás ráda