WHO AM I? Harry Potter

jeden týden, jeden den a jeden kluk

tak, tady máte předposlední část, doufám, že se vám bude líbit

Dalšího dne ráno se probouzím časně a uvědomuji si, že už jen za jeden týden a jeden den končí školní rok. To je divné, jak to rychle uteklo. Teď máme celý týden a jeden den volno. Někteří profesoři musí opravit testy, jiní se ještě z otřesných výkonů u praktických zkoušek vzpamatovávají.

Toho se musí patřičně využít. Nevylézám z postele asi ještě tak hodinu, když už si myslím, že bych mohla vstát.

Jdu dolů a spatřím Draca, který sedí na pohovce. To jak tam jen sedí a dívá se z okna je fascinující. Vyběhnu do dívčích ložnic a beru si uhlík a skicák. Sedám si na schody a vypadá to, že si mě ještě nevšiml. Začínám kreslit. Asi tak po dvou hodinách do mě někdo zezadu vráží, je to Kreb.

,,Ale ale podívejme se co tu máme.“řekne a bere můj skicák ze země. Vtom se do toho vloží Draco.,,Nech ji být tupče a hleď si raději svýho.“ Kreb odchází a mumlá si něco vtom smyslu, jako že mě ještě před půl rokem z celého srdce nesnášel a najednou mě brání. Zdá se, že to Draco slyšel taky, protože po něm ještě křikne, že každý se může někdy zmýlit.

Bere můj skicák a já se ho snažím zarazit, ale to mi nedovoluje. ,,Tak ty mě jako šmíruješ jo?“zeptá se mě pobaveně. ,,No… já… jen….., že ti to tak slušelo, jak si tam tak seděl.“ Teprve pak si uvědomuju co jsem to vlastně řekla. ,,Tím chceš říct, že se ti líbím?“ zeptá se a povytáhne obočí.

,,Nene, ovšem že ne, jakože né že nejsi pěkný, to jsi , no ale mě se nelíbíš,ale si pěkný to jo, ale mě se nelíbíš,“řeknu a zavrtím hlavou. ,,Jo takhle, jakože kdybych byl škaredý tak se ti líbím?“zaptá se pobaveně. ,,No ne ovšem že by ses mi nelíbil ,kdybys byl škaredý, ale ty nejsi škaredý a proto jsi pěkný, takže….“ ,,Počkej nějak se mi do toho zamotáváš.“ Řekne a usměje se.

,,Jo a jen tak mimochodem, to jsem vážně tak pěkný jako na tom obrázku?“ zeptá se  ještě. ,,No jasně že jsi já nikdy nezkresluju.“řeknu mu. ,,Aha, no každopádně je z tebe rozená čarodějnická malířka.“ Říká. ,,No já díky, já vím, teda, ne že bych uměla kreslit to ne, ale asi možná trošku.“řeknu a zakřením se.

,,No a nechceš se jít projít?“ zeptá se po chvilce ticha. ,,No já, ano, jo hrozně ráda.“ Řeknu a chystám se že vyjdeme. ,,Počkej to chceš jít v pyžamu?“ zeptá se a začne se smát. Já ovšem zachovám chladnou hlavu. ,,Ovšemže, ani nevíš, jak je to pohodlné, jo a je to teď nová móda, ale jak ti to vadí tak se převleču.“ Řeknu a utíkám se převléct.

Procházíme se po hradě a Draco mi o sobě vypraví, pak zase já jemu.

,,Takže tebe tvůj otčím týral?“zeptá se, když sedíme na lavičce u jezera. ,,To mě moc mrzí,“dodá po chvíli. Pak jen tak sedíme, díváme se na hladinu jezera, a když je čas na večeři tak se na ní ruku v ruce vydáváme.

Další tři dny pracuji na jeho portrétu. V pozadí bude jezero a strom, zatím to vypadá docela slibně. Ve čtvrtek a v pátek jsem skoro celý den na hřišti, kde zmiozelská kolej hraje hru, kterou jsme nazvali vybíjená na košťatech. Trošku jsem pozměnila pravidla mudlovské tkzv.volné vybíjené a hned jsme měli co hrát. Kdykoliv, když někoho někdo vybije, tak ten vybitý musí třikrát obkroužit obruče a pak se vrátí do hry.

V sobotu ráno si uvědomuji, že je to poslední den v Bradavicích, protože zítřek se už nepočítá. Celý den jsem z Drackem, ještě se divím, že mi má pořád co povídat. Se svými rodiči navštívil hodně míst. Pak na mě vybalí něco nečekaného. ,,Nechtěla by jsi se mnou a s mou rodinou jet na mistrovství světa ve famfrpálu? Bude to týden před začátkem školy na tři dny, teda jestli ti to tvůj táta dovolí, nebo by mohl jet klidně s námi.“řekne. ,,No já pojedu moc ráda, jen se domluvím s tátou , řeknu ti to zítra ve vlaku, podus by ti nevadilo, že si sednu s tebou do kupé.“ Řeknu. ,,Ovšemže by mi to nevadilo, tak skoro domluveno, zatím ahoj.“řekne, když dojdeme do společenské místnosti. Běžím se nahoru převléct do hábitu a upravit se.

Hostina začíná za půl hodiny a tak se rozhodnu, že už pomalu vyrazím. Na chodbě mě stopuje Draco a do Velké síně jdeme spolu. Sedáme si na místa a řiditel zahajuje svůj projev:,,Další rok za námi. A než si otupíte smysly při vaší poslední letošní hostině, musím udělit školní pohár. Na čtvrtém místě s 385 body Havraspár, na třetím místě s 397 body Mrzimor, na druhém místě s 469 body Zmiozel a na prvním místě s 470 body Nebelvír.“ Od všech stolů kromě našeho se ozval hlasitý potlesk.

Pak už se na stole objevilo spoustu jídla a všichni se začali ládovat. Dnes jsem se rozhodla pro pečené krůtí prsíčko s brusinkovou omáčkou a bramborovou kaší. To byla dobrota, pak jsem si ještě dala můj oblíbený čokoládový dort. Všichni se dobře bavili. Stoly se studenty byly pomíchané, jen náš ne, to je jediná nevýhoda Zmiozelu, skoro nikdo jiný nás nemá rád, kromě pár výjimek.

Po hostině se všichni vydávají do svých ložnic, jen já ještě otchytávám tátu a ptá se ho na to mistrovství světa. ,,No, jestli ti na tom opravdu záleží tak jet můžeš, já ale raději zůstanu doma.“ ,,Díky, jsi ten nejlepší táta na světě.“řeknu a obejmu ho. Pak už jdu také do ložnice a pomalu usínám.

tak snad se vám to líbilo, příští část bude poslední a tak doufám, že na mě nezapomenete a budete číst i pokračování -Pája-