WHO AM I? Harry Potter

toto prostě není fér

tamtadadá tady máte další část, přeji příjemné čtení *ještě k této části u Sv. Munga, nemají žádné oddělení, pro případ jako je Mia

Probírám se v pokoji, který mi nápadně připomíná mudlovskou nemocnici. Vedle mě sedí táta, který teda spíše spí, a má na sobě raperské oblečení a čepku. Nad tím se musím pousmát. Vtom se chytnu za hrdlo, hrozně to pálí. Táta se asi probral, protože někdo musel přivolat sestřičky. Ty mi něco píchají, a já necítím bolest. Je to super.

,,Ach Mio, jsem tak rád, že jsi se konečně probrala. Byla jsi mimo dva týdny. “,,Proč, tady jsem?“ zachraptím. ,,Ty jsi to nepamatuješ?“ jen zavrtím hlavou na nesouhlas. ,,No někdo zapálil Zmiozelu společenskou místnost a ty jsi byla uvnitř, zachránila jsi Pegy, ale schytala jsi to, ze všech nejvíce. U svatého Munga, by tě na nohy zrovna příjemně nepostavili. A Albus trval na tom, že mudlovská medicína, je sice s delší rekonvalescencí, ale účinnější.“

,,Jestli se chceš zeptat na svůj pokoj, tak je připravený. Přesně tak jak si chtěla.“ Po líčku se mu zkutálí slza. ,,Klid tatínku neplač, já jsem v pořádku.“ Snažím se abych zněla sebevědomě. ,,Proč pořád ty, je to trest pro mě, že se o tebe pořád bojím?“ neodpovím a usnu.

 Dalšího dne se probouzím už u nás v Bradavicích. Vedle mě pobíhá Poppy. ,,Už jsi se probrala? Jak ti je? Bolí tě něco?“ ,,Jo, je mi fajn, bolí to jen když dýchám.“ ,,Haha velmi vtipné. Jestli chceš tak prý můžu jít na vyučování, ale opovaž se jít na trénink.“

Když odejde tak se převléknu a beru si berli, protože s na to abych chodila s holí, jsem přeci jen ještě malá. Vydávám se na první hodinu.

Hned jak vejdu do třídy tak mě objímá Pegy. Syknu bolestí. ,,O promiň a děkuji a díky .“ ,,Nemáš za co, to by přece udělal každý.“ ,,Ne ze Zmizelu.“ Ozývá se za mnou profesorka McGonagallová. ,,Dobrý den.“řeknu. ,,Je vám už lépe??“ zeptá se mě. ,,Jo já“ odkašlu si, protože mě začne opět pálit hrdlo ,,no ano docela lépe.“ ,,Docela. Nechtěla, by jste, dneska zůstat na ošetřovně???“ zeptá se starostlivě. ,,Nene, už jsem zameškala až dost.“ Řeknu a vejdu do třídy, kde se rozkašlu. Sednu si na místo. A začíná hodina. Takto to je v každé hodině, kromě lektvarů. Tam jsem v pořádku a získávám 20 bodů pro Zmiozel.

Kouknu se do kalendáře za týden je famfrpálový zápas.,,Nenenenenene! Sakra, co teď budu dělat.“ Řeknu a do očí mi vtrhnou slzy. ,,Můj tým na mě spolehá.“ Chvíli jen sedím v křesle, ale pak si vzpomenu, že je dnes ještě konkurz na chytače a dva odrážeče. Když se dobelhám na hřiště, stojí tam jen dva lidé. Prvně je na řadě chytač, jmenuje se Luis. I když pustí každý druhý míč, nemám na výběr. U odrážeče je to ještě horší, místo aby se trefoval do figurín, tak se trefuje do nás. Bohužel, můžeme bít rádi, že máme aspoň jednoho ,,odrážeče“.

Když dojdu do ložnice, jsem strašně unavená. Jdu spát.

Uprostřed noci mě probudí prudký nával kašle. Někdo rosvítí, když se podívám na svoji ruku, je celá od krve. Pegy u mě zůstává a někdo vybíhá pryč z ložnice. Po chvíli přibíhá táta. Bere mě do náruče a běží se mnou pryč. Jsem strašně unavená. Pomalu usínám, ale opět se rozkašlu. Táta mě pokládá na postel. Někdo mi něco píchne a já usnu.

doufám, že jste alespoň trošku napjatí, co se jí stane, jestli se uzdraví atd.atd. prostě si budete muset chvíli počkat. jak jistě víte neplním sliby, takže když jsem slíbila, že nebudu říkat když přidám další část neplatí, zítra ji tu máte *jsou maturity, takže jsem doma celý týden už po 4.hodině (chodím na gympl) pokusím se každý den až do středy přidat alespoň jednu část, nebo taky každý druhý den, ať jste alespoň trošičku déle napjatí