Prokleta láskou/ZPOMALENO/

2

"Aah... Druhý ročník... Další zábava..." Prohlásila jsem

"Vážně si to myslíš? Od kdy je škola zábava?" Zeptala se mě Ino.

"Myslím, že od té doby, co jste se zamilovaly... Je taková zábava to sledovat." Uchechtla jsem se.

"Myslíš, že Naruto-kun bude dneska ve škole?" Zeptala se Hinata nejistě.

"Hele, neumím předvídat budoucnost, ale..." Řekla jsem a otočila se na ni. "...Měla bys buď zrychlit nebo uhnout." Dořekla jsem větu spěšně, protože jsem si všimla blížící se katastrofy. Naruto mával nějakému dědkovi, který ho sem doprovodil a nedával pozor na cestu. "Pozdě..." šeptla jsem a Naruto do Hinaty vrazil. Oba spadli na zem.

"O-Omlouvám se... eee... Hinata, že jo?" Řekl Naruto neohrabaně, rychle se zvedl a nabídl ruku Hinatě, aby jí pomohl. Oba zčervenali. Hinata kývla a ruku přijala. "Promiň mi to Hinato. Ero sennin mě dnes doprovodil a to je zázrak." Usmál se Naruto nervózně a odběhl za ostatníma klukama. Koukla jsem se na Hinatu, která byla stokrát červenější než rak. Neudržela jsem se a vyprskla smíchy. Ino se ke mně přidala.

"N-Naruto-kun si pamatuje moje jméno..." Zašeptala a omdlela.

"Chjó, už zase. Nechci znít jako Shikamaru, ale jinak to nejde. Tohle je otrava." Zívla jsem a vzala jí do náruče. Cestou se k nám připojila Sakura a Tenten.

"To už zase viděla Naruta?" Zeptala se Tenten při pohledu na bezvládnou Hinatu.

"Ne. Tentokrát jí Naruto srazil a pak jí řekl jménem." Vysvětlila jsem a ušklíbla se. Obě se zasmály, ale atmosféra houstla. "Sakuro, Ino, jak to jde se Sasukem? Nebo se mám do jeho života vkroutit já?" Rýpla jsem si. Musela jsem uznat, že kluci z naší třídy jsou docela hezcí, ale nejsou můj typ. Navíc já nesmím milovat...

"N-Ne! Dej nám ještě šanci!" Vykřikly jednohlasně. Usmála jsem se. Byly tak srandovní. Líbilo se mi, jak se zbytečně snaží. Došly jsme do třídy.

"Za chvíli tu bude Naruto. Jestli tě takhle uvidí, nevím nevím, co si pomyslí..." Zašeptala jsem Hinatě do ucha a Hinata se okamžitě probrala.

"T-To ne!" Zpanikařila. Do třídy vešli poslední opozdilci a hned po nich Iruka-sensei.

"Dobrý den, seďte. Dnes bych mezi námi chtěl přivítat nový přírůstek. Jmenuje se Sai." Řekl a nebylo poznat, zda jde o holku nebo kluka. Mě to bylo jedno. Já se spřátelím s každým.

"A je to kluk nebo holka?" Vykřikl Mito. Byl snad ještě hloupější než Naruto.

"Saii, můžeš sem jít?" Řekl Iruka a podíval se do předních lavic. Zvedl se celkem hezký černovlasý kluk.

"Tak jsi kluk nebo holka?" Zeptal se Mito hloupě.

"Jsem kluk, eem..." Zamyslel se Sai.

"Jsem Mito." Řekl Mito hrdě.

"Nezajímá mě tvé jméno. Přemýšlel jsem nad přezdívkou, ale ty za ni ani nestojíš." Řekl Sai a nevinně se usmál. Celá třída se začala smát a Mito zrudl. Sai se posadil a výuka prvního dne začala.

Crrr. Oznamoval zvonek konec hodiny. Zvedla jsem se. "Ahoj Saii, jsem Elari. Líbilo se mi, jak jsi setřel Mita. Máš unikátní mysl. Ale přítel je pro tebe jen slovo, proto zvládáš věci, které ostatní nevymyslí. Neznáš přátelství, proto jsi šel na tuhle školu, že? Protože přátelství dělá člověka silnějším. Nemusíš se bát, o svou unikátní mysl nepřijdeš, i když budeš mít přátele. Věř mi, vím to. Byla jsem na tom stejně." Trochu jsem se rozpovídala. Sai se na mě podíval a usmál.

"Jsi bystrá i s přáteli. Dobře, budu ti věřit. Vymyslím ti nějakou přezdívku, která tě neurazí... Líbíš se mi. Teda, eee..." Zasekl se.

"V poho. Vím, jak jsi to myslel. A přezdívku mi vymýšlet nemusíš, nemám je zrovna v lásce..." Usmála jsem se mile. Sai se vrátil ke kreslení. "To je hezké, mohu se kouknout?" Řekla jsem a on přikývl. Sedla jsem si vedle něj a pořádně si obrázek prohlédla. "To je člověk. Kdo to bude?" Zeptala jsem se a obdivovala náčrt těla. Byl perfektní.

"Nevím. Uvidím, co z toho vznikne. Jen jsem si začal z nudy čmárat." Řekl.

"To znám. Ukážeš mi to, až to bude hotové?" Zeptala jsem se nadšeně. Nemohla jsem se dočkat, kdo z toho vznikne.

"Jasně a rád." Řekl s úsměvem. Náhle zazvonilo.

"Díky." Usmála jsem se na něj hezky a odešla do své lavice. Vedle mě byla Ino.

"Kdopak se nám tu zamiloval?" Uchechtla se.

"Já ne. Jen má mysl jako já na začátku a moc hezky kreslí. Myslím, že si budeme rozumět. Tak jako vždy." Ušklíbla jsem se na ni.

"Já vím. Ty nikdy. Jaký je? Vypadá hezky a... možná líp než Sasuke." Zahihňala se Ino.

"To si musíš zjistit sama." Šibalsky jsem se usmála a do třídy vešel učitel. Ale nebyl to Asuma-sensei. Byl to celkem mladý šedovlasý muž. Nemohl je od něj dělit víc jak tři roky. Navíc se mi neuvěřitelně líbil.

"Dobrý den. Jsem Hatake Kakashi. Budu váš učitel místo Asumy. Dal totiž výpověď." Oznámil chladně. Ihned jsem si jeho hlas oblíbila. Byl až nebezpečně přitažlivý.

"Pche, to je ten kopírující učitel. Zajímalo by mě, proč se mu tak říká..." Vykřikl Mito. Kakashi-sensei se na něj podíval a odkašlal si.

"Ticho. Za trest opište z učebnice na straně 105 ten dlouhý odstavec. Do konce hodiny nejmíň 100x. Kdo to nebude mít, zítra mi to přinese 200x opsané." Zamračil se, ale tón hlasu nezměnil.

"Tak proto..." Zašeptal Mito Nejimu vedle něj.

"Mám přidat?" Optal se Kakashi-sensei podrážděně. Měl přes půl obličeje masku a celý byl takový tajemný. To mu dodávalo na přitažlivosti. Začal se mi opravdu líbit a to dokonce víc, než všichni kluci ze třídy dohromady. Jeho přístup byl dokonalý a prostě všechno. No a to je můj konec. Změny nesnáším.