„Slyšíš mě?"
Umíral jsem?
„Jsi tu se mnou? Vnímáš mě?"
Všude kolem mě se ozývaly sirény.
„Je tu něco, co ti musím říct."
Záchranářů. Hasičů.
„Něco důležitého."
Policie.
„Posloucháš mě?"
Hlava mi třeštila. V plicích a krku mě štípal kouř, oči mi slzely.
„Je to něco opravdu důležitého."
Nemohl jsem dýchat.
„Záleží na tom."
Cítil jsem, jak mi po tváři stéká něco teplého a lepkavého.
„Ať se stane cokoliv, musíš si pamatovat, co ti teď řeknu."
Byl jsem si jistý, že ztrácím vědomí.
„Připraven?"
Umíral jsem?
„Zachraň mě."
Kéž by.
ČTEŠ
Can you hear me? ⏸️
Short Story„Pomalu si začínám myslet, že jsem se fakt zbláznil." „Myslím, že to je klidně možný, přeci jen jsi byl pár let v kómatu." „Nepomáháš." „Fajn, tak proč?" „Protože v hlavě slyším hlasy někoho, kdo umřel před dvěma roky."
