Can you hear me? ⏸️

~why do we look the same?~

Darius.

Ano, Darius.

Nevěděl jsem, kdo je Magnus, ale věděl jsem, kdo je Darius.

Byl jsem si jistý, že Darius jsem já.

"Jae?" odpověděl jsem jí stejně vyděšeně a předpokládal, že to musí být právě ona, o kom se předtím Alex zmiňovala. Jen něco nesrozumitelně zamumlala a utekla pryč z místnosti, o chvíli později se ozvalo zabouchnutí nějakých dveří, předpokládal jsem, že od jejího pokoje.

Vedle mě Alex v ruštině něco zanadávala a zmizela stejně rychle jako předtím Jae.

Rozhlédl jsem se po místnosti a stačil mi ten jeden jediný pohled, abych našel něco, co mě zaujalo.

Na knihovně, která stála hned vedle toho nejvíc nevkusného gauče, který jsem kdy viděl, byly rozestavené barevné rámečky s fotografiemi. Přišel jsem blíž, abych si je mohl prohlédnout.

Většinu z nich jsem jen letmo přelétl pohledem, ale pak jsem se zasekl u jedné v černém orámování.

Vyrazila mi dech.

Byl jsem na ní totiž já a to hned dvakrát. Stál jsem asi na pláži a za mnou stál další kluk v červené bundě naprosto indentický se mnou. Anebo jsem byl já ten v bundě? Jediný rozdíl od mého současného já bylo, že jsme měli oba odbarvené vlasy na blond a vypadali o pár let mladší.

Neměl jsem nejmenší tušení o co tam šlo, ale ten kluk vypadal jako moje dvojče.

Aniž bych si plně uvědomoval, co jsem vlastně dělal, jsem vzal tu fotku do rukou a vyndal ji z toho rámečku. Celou jsem si ji pozorně prohlédl a pak se podíval i na druhou stranu.

I na vzkaz, který tam byl překvapivě napsaný úhledným tiskacím písmem.

Přečetl jsem si ho a záhadnou fotografii rychle vrátil do rámečku a rámeček na své místo na knihovně, protože jsem z chodby zaslechl kroky.

Ve dveřích do obýváku se objevila Alex.

"Jsi v pořádku?" zeptal jsem se, když jsem zachytil její vyděšený výraz. Jen přikývla a přistoupila blíž ke mně.

"Já- promiň za Jae, poslední dobou je celkem rozrušená, protože se blíží velký comeback jí a její skupiny a- prostě je už taková." Další omluvný úsměv. Už mě to začínalo unavovat, jako bych snad potřeboval nějaké speciální zacházení a sebemenší maličkost mě mohla rozrušit.

"Uh, to je v pohodě," zamumlal jsem a pohledem zabloudil ke svým ponožkám, nemohl jsem z hlavy vyhnat tu fotografii a ani text na její druhé straně. "Zpívá?"

"Co?"

"Ehm no, zmínila ses, že je Jae v nějaké kapele."

"Ah, jo, brzy odjíždí."

Zatímco jsem se snažil přenést přes fakt, že mou otázku vlastně ani nezodpověděla, se Alex posadila na gauč a zapnula televizi. Stále vypadala dost mimo, i když mi unikal důvod proč.

Televize.

Vypadalo to, že dávaly nějakou hodně známou reality show, nikoho jsem nepoznával.

Netrvalo dlouho a celá atmosféra začala být nepříjemnější a nepříjemnější. Neměl jsem ponětí, proč se Alexino chování najednou tak změnilo, ale nelíbilo se mi to.

Opustil jsem ten pokoj, i když jsem se nedokázal ubránit poslednímu ohlédnutí na tu fotografii a vydal se spletí toho bytu k vchodovým dveřím.

Úlevně jsem si oddychl, když jsem je konečně našel. Naneštěstí se stihly otevřít ještě dřív, než jsem vůbec natáhl ruku ke klice.