Králova lež

*9

Kuro: Běželi jsme mezi policemi a hledali nějaký východ. Podle toho jaký měl Drew výraz mi došlo že to co se nás snaží chytit není nic milého. Kroky a zvuky čmuchání se neustále přibližovaly. "Jestli nás ta obluda chytí tak jsme mrtví." Nai se podíval na bratra který měl nečitelný výraz. Lao zakopl a zavadil o polici s knihami. Police se pohnula  a otevřela tajné dveře. Jen co jsme všichni vešli se za námi dveře zavřeli. Teď sice jsme v bezpečí ale ne na dlouho, na nic jsme nečekali a vydali jsme se temnou chodbou dál.

Nai: Šli jsme temnou a zatuchlou chodbou.Po určité době jsme dorazily na rozcestí, které vypadalo jako 5 cípá hvězda.Po krátkém dohadování jsme se vydali vpravo. Nevím jak dlouho jsme šli ale najednou se před námi objevila zeď. Usoudili jsme že jsme ve slepé uličce a vydali se zpět. Když jsme se znovu objevili na rozcestí tak jsem se tentokrát vydali chodbou šikmo vpravo. Po nekonečně dlouhé době se před námi vynořily velké dřevěné dveře. Byli na nich různé znaky a ornamenty. Zkusmo jsem zabral za kliku a ... samozdřejmě že se ani nepohnuli. Chvilku jsme se snažily je otevřít ale když se nepohnuli ani po usilovném narážení tak jsme to nakonec vzdaly a vydali se zpět na rozcestí. Najednou Lao zničeho nic hodil krásnou držku. Chvíli nadával jak špaček a my ostatní se u toho krásně bavili než jsme se podívali po důvodu jeho pádu. Ze zdi trčela cihla a vedle ní byli otevřené tajné dveře a za nimi se táhla další chodba.Všichni jsem se na sebe podívali a vyrazily do neznáma.

Drew: Jakou dobu jsme šli chodbou stále dal a dal. Vsude to pachlo zatuchlinou a vlhkosti. Najednou se před nami obevilo svetlo a my se ocitli na nějakém prostranství.

Zack: Nestihli jsme se ani rozkoukat a uz na nas bylo mireno zbraněmi. "Kdo jste a co tady chcete? " ozval se jeden z vojáků. Podle jeho oblečení jsem poznal ze jsou z vedlejšího království. Rozhlédl jsem se a zjistil ze jsme kousek za našimi hranicemi. "Kdo vas posílá? " ozval se znovu netrpělivý voják a ještě vic se zamračil. "Nikdo nas neposílá. Pouze jsme sem nějakým nedopatřením zabloudili. " odpoví Zein s klidem a vojáci se rozesmeji. "Neveste mi tady buliky na nos. Nase hranice jsou chráněné ze všech stran a lide maki zakázáno se potulovat pri hranicích takze je mi jasné ze nejte odsud. " rekne voják a vic se k nam přiblíží se zbraní. "Říká pravdu. Opravdu jsme zabloudili. " bráním nás. "Dobrá kdyz nam nechcete rict pravdu tak tedy pujdeme s nami ke králi. " rekne jeden z vojáků a ostatni nam daji pouta a privazou nas za sedla koní takze musime za nimi poslušně šlapat jak nejaci psi. Samozdřejmě ze z tohodle by jsme se s nasim výcvikem dostali lehce ale proc delat zbytečne rozbroje.

Kuro: " Jak dlouho tam půjdeme?" zeptal jsem se stráží. "Asi dva nebo tři dny." odsekl jeden ze stráží a dál si nás nevšímal. "To bude dlouhá cesta." pomyslím si a podívám se na Zeina který sleduje Naie. Ruce už mám od těch pout celé odřené. "Za chvíli se setmí tak se tady utáboříme." rozkázal velitel a sesedl z koně. "Pane, mohu se vás na něco zeptat?" podívá se na něj Nai a čeká na jeho odpověď. "Co chceš?" vyštěkne na Naie. "Jen, jestli bychom mohli jít zbytek cesty bez pout." "Kdybychom chtěli utéct, tak už to dávno uděláme. Není zas tak těžké se z těchto pout dostat." Přidá se k Naiovu názoru Lao.

Nai: "Nevěřím vám." když nevěří tak mu to dokážu. Kouknu se na Laa a ten okamžitě pochopí co mám v plánu. Chvíli jsme se soustředili a pak bylo slyšet jen cinknutí pout o zem. Kapitán na nás zíral s otevřenou pusou a nevěděl co říct. Po chvíli bylo slyšet jak na zem padají další pouta. Otočil jsem se a viděl že i kluci si je sundali. "Ráno vám řeknu svou odpověď. Teď jděte spát ráno vyrazíme za úsvitu." rozkáže po té co se vzpamatuje. Přikývneme a odejdeme do stanu. Než jsme šli spát tak jsme si povídali o tom co se stalo v podzemí.

Taková kratší kapitolka, ale lepší něco než nic, no ne? :)

Vaše Darwen a Neu