Rolničky, rolničky (Adventní kalendář 2017)

19.

Doktorka Cruciová se zdála jako příjemná mladá žena, která ví co dělá a že jí její práce dokonce baví. Za tu dobu, co jsme tu seděli, mi řekla hodně věcí o sobě. Chtěla abych nejdříve trochu poznala jí a pak jsme se věnovali mé matce.

„Na chvilku jsem se za vaší maminkou byla podívat, než jste dorazila. Její chování nasvědčuje tomu, že trpí schizofrenií. Víte, co je schizofrenie?“ zeptala se.

„Jen tak okrajově,“ přiznala jsem.

„Typickými schizofrenními symptomy nebo-li příznaky jsou halucinace a bludy – ty patří do skupiny takzvaných pozitivních příznaků. A těmi vaše matka trpí. Mezi ty negativní příznaky patří například nemožnost prožívat radost. Schizofrenii u vaší matky nejspíše vyvolala ztráta rodinných příslušníků a podpořil to i alkohol,“ vysvětlovala mi černovlasá doktorka. Halucinace, bludy, to všechno se u mamky objevovalo. Ale taktéž i u mě. Vždyť já taky vídám toho prokletého chlapíka. Jsem taky schizofrení? Svou otázku jsem si nechala pro sebe, jelikož by se pak mohlo stát, že by mě pak někam zavřeli.

„A dá se to vyléčit?“ zeptala jsem se.

„Abych k vám byla upřímná, možnost tady je, ale záleží v jakém stádiu je vaše matka. V jistých případech se malé procento pacientů z toho dostalo. Další měli nějaké následky a někteří to bohužel nezvládli. Ale tím vás nechci strašit. Proto by bylo lepší, kdybychom vaši matku odvezli do sanatoria a tam bychom zahájili léčbu. A pak se uvidí,“ usmála se na mě.

„Myslím, že to bude to nejlepší, co teď pro Alison můžeme udělat,“ přidal se Steven.

„Hm, do dobře. A je ta léčba náročná?“

„Vůbec ne, jen to chce trpělivost. Vaše matka bude dostávat léky, které jí pomůžou a bude chodit k psychologovi. Je to klasický postup při této psychické nemoci. Pomůže ji to vrátit se do normálního života. Teď jen záleží na ní, zda si bude chtít nechat pomoct. Tak co myslíte slečno O'Nealová?“ mrkla na mě.

Popravdě? Nebyla jsem si jistá. Nechtěla jsem mamku zavřít do nějakého sanatoria a aby tam byla sama. Ale já bych se o ní asi nedokázala postarat bez pomoci lékařů. Musím teď myslet hlavně na ní.

„Dobře,“ přikývla jsem.

„Tak jo. Zavolám do sanatoria, aby si pro maminku přijeli. Můžete jet s námi, to vaší mamince také pomůže,“ usmála se. Jen jsem přikývla. Černovlasá doktorka odešla z kanceláře a tak jsme se Stevenem zůstali sami.

„Bude to v pořádku,“ uklidňoval mě.

„Jo,“ povzdychla jsem. „Ale vím, že tyhle léčby jsou finančně náročné a nevím jestli na to budu mít. Vždyť ještě chodím do školy. Nemám práci abych mohla zaplatit všechny poplatky, které jsou jen teď na mě,“ začala jsem panikařit.

„Mel, v klidu. Se vším ti rádi s Amandou pomůžeme. Jsi jako naše neteř,“ usmál se.

„To po vás nemůžu chtít. Doma mám něco našetřeného a vím, že i rodiče někde něco měli. To by mohlo část nákladů na léčbu pokrýt.“

„Mel, ty to sice nechceš, ale my s Amandou ano. Tvoji rodiče jsou našimi přáteli, známé se už od střední. Jsme jako rodina,“ usmál se.

Rodina? Ta se mi začíná rozpadat. Nevím co si počnu, když teď máma bude pryč a já budu v domě sama.

„A jestli chceš, můžeš být u nás,“ nabídl mi.

„Ne to je dobrý,“ odmítla jsem s úsměvem. „Půjdu k Emily, zavolám jí.“

Mezitím přišla doktorka Cruciová zpět do kanceláře a sdělila nám, že ze sanatoria tu budou během deseti minut.