Mám pořád žít?

...5... překvapivá návštěva...

Probudila jsem se ze spánku a se mnou i Kim, začala jsem jí hladit a přemýšlet jak se asi má máma.
Najednou na dveře někdo zaklepe a vyjde z nich doktor...
,,Tak co? Už můžu jít domů? " podala jsem hned otázku
,,Ne ještě ne musí se to víc zahojit, teď ještě ne až asi tak za 3týdny"
,,Aha" sklonila jsem svůj pohled na obvázanou ruku
,,Ale pokud se chceš podívat jak tvá ruka vypa-"
,,Ne to je dobrý " přerušila jsem ho
,,Dobře,  jo a někdo za tebou přijel nebo přišel "a odešel.
Zajímalo mě kdo přišel ale nechtěla jsem to dát na sobě znát.
Ze dveří vyběhla má matka celá vystresovaná
,,Kim!  Ty blázne co tady děláš? "
Neodpovídala jsem jí
,,Kim komunikuj se mnou jsem tvá máma "
,,Ne nejsi má máma " otočila jsem se na ní a naštvaně jsem se na ní podívala
,,P-Proč? "
,,Celý život si na mě srala a teď najednou jsem tvá dceruška? Tak to ani náhodou" otočila jsem se na 2. Kim.
,,A-Aha tak to mě asi nepotřebuješ viď? " vstala z kleku
,,Ne! "
,,Aha tak to promiň že tě obtěžuju" a odešla...
Nechtěla jsem jí vidět.

Další kdo přišel do mého pokoje je James a jeho máma
O můj bože ne nechci ho vidět.
Jak jsem se jenom otočila a viděla jeho tak jsem sebou cukla a měla strach co mi udělá.
,,Ahoj Kim" pozravila mě jeho máma
,,Čau Kim " a on také
,,D-Dobrý den, Č-Č-Čau Jamesi" celá jsem se klepala a koukala na ně
,,Jak se cítíš? " ptala se Jamesovo máma
,,Jde to"
,,Jamesi ty jsi se zkoro vůbec neozval takže se aspoň omluv!" přikázala Jamesovi mamka
,,No jo furt... Hele chci ti jenom říct, že jsem zašel asi moc daleko no.... A tak se chci omluvit za to co jsem udělal... A ano přiznal jsem se ve škole, že jsem tě pořezal atd. A chci se ti straaaašně moc omluvit a doufám že mi to někdy odpustíš" vzal mi ruku, přitáhl k sobě a objal mě. Nevím jestli mu tohle můžu odpustit je to dost velké zranění a ublížení na zdravý ale nechci aby někdo na světě byl smutnej sice to jsem já která je furt smutná ale já sebe nepočítám takže mu to asi odpustím.
Jenom jsem mu na tu jeho větu přikývla a oplatila mu objetí. Cítila jsem hřejivý pocit v mé duši, ale radši si budu dávat bacha.
,,Takže mír?" Koukl na mě. Jenom jsem opět přikývla na souhlas a nic neříkala.
,,Ach tak to bylo velmi krásné doufám že přátelství bude trvat a ne šikana" a podívala se Jamesovo mamka na Jamese.
,,No jo neboj" uklidňoval ji James
,,Ježiš to je hodin měli by jsme jít domů mám strašně na spěch" a mířila ke dveřím
,,Mami počkej ještě chvíli za dveřma na mě, potřebuju něco říct Kim sám a osmotě" Koukl na mamku. Jamesovo mamka jenom přikývla a šla za dveře
,,Hele Kim nevím jak ti to říct ale.... No tak jinak asi se divíš co se se mnou stalo, že s sebou nemám nic čím bych ti opět ublížil, ale jde o to že když jsem se dozvěděl že jsi v nemocnici s tou rukou a obličejem tak mě zachvátil strach a starost a tak jsem to musel říct a na víc mi tě bylo líto" sklonil hlavu a začal pomalu brečet. Chytla jsem mu ruku a on se s ubrečenýma očima na mě koukal OBJALA jsem ho, zdálo se že je fakt na dně a tak jsem ho musela obejmout i když jsem mu pořád moc nevěřila.
Když odešel tak jsem se koukla na Kim a ona mě jenom olízla.
Po chvíli mi někdo napsal na telefon a schválně kdo to byl? Ano byla to máma. Neodepisovala jsem jí neboli v této době jsem jí dávala ignor a nebo zobrazeno.