...6...zpět domů...

109 9 0
                                    

,,Dobré ráno Kim" vzbudil mě doktor ze spánku
,,Dobré " usmála jsem se
,,Dnes už můžeš jet domů" mrkl na mě. Nic jsem neříkala a dívala se na 2 Kim.
,,Copak? Ty se netěšíš domů?" klekl si ke mě a díval se ke mě upřímným pohledem
,,N-No jako jo" zadívala jsem se na peřinu
,,Ale?"
,,Nic"

Doktor odešel a ke mě přišla učitelka, aby mě odvezla domů.
,,Dobrý den" usmála jsem se na učitelku
,,Dobrý, tak se obleč a jdeme"
,,Dobře jenom si zajdu na záchod"
,,Nechceš pomoct?"
,,Na záchod si snad sama zajít můžu ne? " zasmála jsem se
,,Dobře no" uklidnila se

Po záchodě jsem se oblékla a jela domů.

Doma nikdo nebyl jednom já,věci a 2.Kim. Došla jsem do kuchyně a doufala že tam máma bude, ale nebyla byla pryč, jenom na stole ležel nějaký papírek a na něm

Papírek :
Ahoj Kim a Kim jak jsem ti už říkala tak jsem na dovolený s přítelem mám se dobře neboj se o mě a já se nebudu bát o tebe.

Máma

Začala jsem pomalu mít slzy v očích, až teda po chvíli jsem začal brečet úplně a řvát.
,,Já jsem blbá!!! " vyčítala jsem si že jsem se jako blbka hádala celý život s mámou anižby jsem si uvědomila že jí to trhá srdce.
Popadla jsem hned mobil a začala jí volat, ale měla tam hlasovou schránku takže má vyplní mobil. Netuším co budu dělat bez mámy.
,,Co když se nikdy nevrátí protože si bude myslet že jsem na ní pořád naštvaná? " kladla jsem si ty nejhorší otázky co mě v týhle situaci mohli napadnout.
Kim se na mě jenom lítostně koukala.
Kopala jsem do všeho co bylo kolem mě kromě Kim. Měla jsem takový straně velký vztek na mámu ale byla jsem zároveň strašně smutná. Kopla jsem do zdi, bouchala do zdi a začala strašně moc brečet.
Sedla jsem si na zem a ruce jsem si obmotala kolem kolen.
Kim ke mě přišla a začala mě olizovat.
Když mě vše přešlo tak jsem si sedla na máminu postel a koukala na televizi+hladila Kim. A na konec jsme společně usli.

Mám pořád žít?Kde žijí příběhy. Začni objevovat