Mám pořád žít?

...7...Máma a Táta...

Probrala jsem se ze spánku, koukla na hodiny a tam byl čas 00:01.
Byla jsem ospalá, ale nemohla jsem znova usnout.
Šla jsem si teda udělat pití a koukat ven z okna.
Takové ticho, taková tma.
V hlavně jsem si promítala celé mé dětství s mámou a tátou.
,,To už je čas?" kladla jsem si tu otázku asi už 6let.
Srkala jsem pomalu vodu protože jsem neměla žádné jiné pití, a slyšela jsem kručení v břiše tak jsem teda šla do špajzu ale tam nic, jenom malý drobek od chleba.
,,To opravdu vše snědla nebo si to vzala s sebou?" byla jsem hladová jako nevím co.
Zase jsem si sedla k oknu a pozorovala všechno co se hýbe venku.
Najednou mi zazvoní mobil, že mi přišla SMS.

SMS:
James: Čau.
Já: Kde jsi vzal mé číslo?
James: Ani nevím mám ho už hodně dlouhou.
Hele jak se cítíš?
Já: Lepší už to nebude no.
James: Aha tak to jo.
Já: Proč jsi mi napsal?
James: Ani nevím chtěl jsem vědět. jestli jsi v pohodě.
Já: Jsem, tak si nemusíš dělat starosti.
A pokud mě omluvíš chtěla bych si jít lehnout.
James: Jo jasně tak nebudu rušit a zítra ve škole.

Dál jsem už neodpovídala a pořád pokukovala ven.
Jak jsem se tak koukala tak u jedné lampy stála osoba vypadala docela strašidelně v ruce měla nůž z kterého kapala krev vlastně i z té osovby stékaly proudy krve,pod sebou měl kaluž plný krve. Pořád jsem tak koukala po tý osobě, až teda po chvíli se na mě otočila. Vypadala dost psycho radši jsem se otočilala a celkem jsem se bála. Měla jsem strašně blbý pocit. Asi né za 2 minuty jsem se otočila zase zpátky a ta osoba tam už nebyla. Nechala jsem to být a šla do ložnice kde jsem začala pomalu usínat.
Ráno mě probudilo něčí ťukání na dveře a Kimino štěkání u dveří. Letěla jsem v polospánku ke dveřím bylo mi úplně jedno jak jsem oblečená, popravdě jsem měla jenom podprsenku a kraťasy. Uklidnila jsem Kim a otevřela dveře. Ve dveřích stál James celý zaražený.
,,A-Aho-oj" začal se červenat a téct mu krev z nosu.
,,No... Čau co je? " naprosto jsem nevěděla co mu je ale po chvíli mi to došlo nemám vlastně triko.
,,Pojď dál " řekla jsem v rychlosti a běžela do pokoje si vzít triko.
Vzala jsem ho a šla ho provést bytem
,,Tak jak se ti tu líbí? " řekla jsem na rovinu
,,Jo je to tu super, a...kde máš mámu? " zastavila jsem se a začala panikařit
,,Ehh... Žlutá... Eh teda v umyvadle jejda.... " Motala se mi pusa a mluvila jsem nesmysli
,,V pohodě? " měl docela obavy
,,J-Jo jasný " opřela jsem se o linku v kuchyni, sklonila jsem hlavu a koukala na mé prsty na nohou
,,Opravdu v poho? " přišel ke mě ,dál mi ruku na rameno a naklonil se ke mě
,,Hmm no... " zněla jsem trochu jinak jako bych byla smutná
,,Řekni mi to, už jsem ti říkal že nejsem jako minule, změnil jsem se" nadzvedl mi hlavu a držel mě kolem mé tváře, palcem mi setřel slzu.
,,Ano já vím, ale teď nemám moc chuť se o tom bavit" sklopila jsem opět pohled a najednou jsem ucítila obětí. Zaskočilo mě to James mě objal, poprvé mě někdo objal. Tak takové to je když se někdo objímá. Je to příjemné.
James se pustil a řekl
,,Tak pojďme do školy " jenom jsem kývla hlavou a šla se rychle převléct

Po chvíli jsem vylezla z pokoje a šla ke dveřím. Kim zůstaň a buď hodná. Přikázala jsem jí a podrbala za uchem.

Před školou jsem stála sama protože James byl se svou podělanou partou.
Stála jsem nakrájí srázu, takže kdybych spadla jsem koplet celá zlomená, je to opravdu velmi vysoko.
,,Ale tady je naše oběť " přišla ke mě Jeni
,,Haha začala se smát a s ní její kámošky
,,Copak? Jsi nějak uzdravená a v poho hm.... Tak to hned změníme ne? " strčila do mě a já zpadla dolů z toho srázu a ještě ke všemu na kámen.
Nemohla jsem se hnout strašně mě boleli záda, vlastně všechno, jenom jsem mohla hýbat očima nic jiného. Koukla jsem se na vysmátou Jeni, popadala záchvaty smíchu a jako vždy já trpěla. Nemohla jsem ani zavolat o pomoc prostě nic.