SmuGo-Náraz

Překvapení

Dan:

Auto jsme nechali v garáži. A pomalým Šimonovým tempem jsme došli ke dveřím. „Sakra, nechal jsem klíče v autě" zaklelo štěně. „Počkej, zajdu pro ně, ty matlo" usmál jsem se a běžel zpátky k autu. Někdy si vážně myslím, že má hlavu v oblacích, ale nevadí mi to, kdyby neměl, nebyl by tak roztomilý. Přiběhl jsem zpátky a zadíval se na  rudý Šímův obličej, musel se za to hodně stydět "Oh" byl tak sladký.

Odemkl jsem a vpustil ho dovnitř. Už se začal snažit do schodů, než jsem mu překazil jeho plány. „Jsi stále raněný, nemůžeš se takhle namáhat". Podíval se na mě nejdříve velmi nechápavě, ale poté pochopil. „N-ne Dane to nemusíš aaah to vážně není nutnéééé" snažil se o to, abych měl tu největší námahu s tím, ho zvednout do náruče. „Ale zlato, chci aby ses cítil jako moje princezna" mrknu na něj a už kráčím do schodů s mojí kráskou v náručí.

Šimon:

On si že mě musí dělat srandu a to jak na mě mrknul? Neříkám, bylo to hodně sexy, v tu chvíli jsem mu chtěl skočit do náruče a říct mu "Vem si mě" ale to on vlastně už udělal...                             Bezva, teď si přijdu jako opravdová šlechtična. Můj princ, mě právě nese do našeho hradu, kde mne určitě znásilní a poté nechá na pospas vlkům. ACH. Jaký osud mě to čeká.*dramatická Šimonova chvíle*

Mezitím, co Šimon svadí vnitřní boj o tom, jestli se stane Šípkovou Růženkou nebo Karkulkou...

Dan: 

„Princezno, probuď se" musím na něj zvýšit hlas, protože to vypadá, jako by zase lítal někde na louce s poníkama. Když mám jeho pozornost opět začnu mluvit „Už jsme tady". Začnu hledat klíče, které jsem si dal šikovně do boční kapsy, takže mi to trvalo trochu déle. Trapas. „Promiň, že jsem tě nechal čekat" řeknu tiše. „To je přece v pořá-" ani to nestihl doříct. Doufám, že se mu to líbí.

Šimon:

Nemůžu tomu uvěřit. Dan je tak romantická duše. Ty okvětní lístky růží na podlaze a zapálené aromatické svíčky. „Dane, to je krása" opravdu jsem z toho byl paf. „Pro tebe cokoli" řekl a začal mi sundávat kabát. Nechal jsem se, protože jsem byl osobně rád, že vůbec držím balanc. Poté co si i Dan odložil mi řekl, ať tu na něj počkám. Za chvíli se vrátil s pugetem rudých růží. „T-ty jsou pro mne?" jen přikývl „ty jsou nádherné" dořekl jsem a hned jsem ucítil Danovi rty na těch svých. „Pro nádherného člověka, nádherný dárek" řekl a usmál se na mě. Aaaaah skoro jsem se rozbrečel štěstím. Musel jsem ho hned obejmout.

Dan:

Skočil mi kolem krku. Vůbec jsem to nečekal, ale co jiného jsem mohl dělat než si ho k sobě přimknout ještě blíž. Miloval jsem, když byl šťastný, protože když byl šťastný on tak i já. „Pojď ty moje šouralko" řekl jsem a zároveň jsem ho rukou podepíral. Dovedl jsem ho, až do ložnice kde jsem ho posadil na postel a já se usadil vedle něho. 

(byt je vymyšlený, v normálním Šimonově bytě by to nebylo možné)

Šimon a Dan:

D: „Víš, jsem strašně rád, že už tě pustili" usměje se trochu nervózně.

Š: „Jo, to já taky..." nemá co říct. 

D: „Víš, Šimone přemýšlel jsem...co kdybych se sem přestěhoval k tobě do Prahy...?" zeptal se vyčkávajec odpověď.

*chvíle ticha*

D: „No víš ... chápu jestli na to nejsi připravenej"

Š: „O čem to mluvíš, budu nejvíc šťastnej jestli semnou budeš bydlet" a náhle mu skočí kolem krku.

Dívali se jeden druhému do očí.

D :„Myslím si, že je čas na můj darek" řekl.

Š: „Počkej, co tím myslíš, nebylo tamto tvůj d--" ihned byl přerušen. Protože ho Dan začal vášnivě líbat.

Třetí osoba:

Dan položil Šimona pomalu na záda. Menší obejmul druhého krk a tím začal dlouhý polibek. Hladově se po sobě sápali. Jen občasné přestávky, pro nedostatek kyslíku, je zdržovaly. Dan zajel štěňátku pod tričko a začal jemně třít pravou bradavku mezi prsty. Šíma lehce zasténal. Daniel odhodil druhému i svoje triko do rohu místnosti a začal se oběma růžovoučkým bradavkám plně věnovat. Menší se nezmohl na nic jiného než na to kňučet pod příjmem slasti, který se mu dostával v tak velké míře. Dan vzal tři prsty a dal je Šimonovi do pusy, aby je pořádně ocumlal a naslinil. Menší poslušně udělal co po něm bylo žádán. Vyšší odtáhl ruku od Šímovy pusy a začal vášnivý polibek. Mezitím co se Dan staral o jeho rty, vyhrnul Šimonovi kalhoty i boxerky a strčil do něj jeden prst a začal s ním pomalu pohybovat. Šimon jen sténal do polibku a užíval si pozornosti, která mu byla dopřávána. Po chvíli přidal další prst a pak další. „Zlato, můžu?" zeptal se Dan nejistě a menší jen kývnul hlavou a obejmul druhého. Dan si sundal kalhoty a začal pomalu vstupovat do Šímova připraveného otvoru. Musel být opatrný na druhého nohu, aby mu s ní nic vážného neudělal, proto se choval velmi opatrně. Ale po nějaké době pomalého přirážení „Dane, myslíš, že by si mohl trochu přitvrdit ?" se menší zeptal a podíval se na Dana svýma psíma očkama a on už to nevydržel. „A já na tebe jdu schválně zlehka" odpoví a přitom si Šimona na sebe posadí, ale tempo si udává stále Dan. Po pár rychlých přírazech a s pomoci ruky druhého se Šíma udělal. „Aaah to bylo skvělí" zamumlá. Dan ještě párkrát přirazil a udělal se na Šimona. „Jo, to máš teda pravdu" přitaká. Oba se očistili a bez dalších dlouhých rozhovorů usnuli v hřejivém objetí. Pro oba překrásně prožitý večer.

Lidi, opravdu jsem se s milostnou scénou snažila .... opravdu :D