Jen co jsme vešli do haly kde se trénuje se mi asi zastavil život. Nekecám, fakt jsem si tak přišla. ,,Já ne-nemůžu" začala jsem koktat a dělala jsem malý kroky zpět. ,,Bell co je? Jsi v pořádku??" ptala se mě Maia, ale já nemohla odpovědět. Jediné moje štěstí bylo, že si mě ještě nevšimla.
Zastavila sem se a začala jsem poslouchat podvědomí, které na mě neúprosně křičelo. Sakra Bello! Kde je tvoje sebevědomí?! Přece se nebudeš bát pitomé, nafoukané gymnastky!! Mělo pravdu a opravdu moje jediné štěstí bylo že si mě Katty ještě nevšimla. Nadechla jsem se a odpověděla. ,,Jo jsem v pohodě" usmála jsem se a vydala jsem se do kanceláře slečny Wall.
Po cestě jsem bohužel kolem oné již zmiňované Katty prošla. Řeč mého podvědomí mi sebevědomí dodala a já kolem Katty procházela v pohodě, hrdě, drsně a ignorovala jsem je. Když si mě ovšem Katty všimla, život se jí asi zastavil taky. Dalo by se říct, že na mě čuměla a asi pořád nepobrala to co tady dělám.
,,Bello?" ozvalo se za mnou, ale já věděla že tohle není ta Katte co před časem. Otočila jsem se na ní a ona ke mně pomalu došla. ,,Ano?" zeptala jsem se jí celkem mile, jelikož jsem hned na začátek nechtěla zbrojit. ,,Ty- ty ses vrátila?" zeptala se nevěřícně. ,,Myslela jsem, že se ke gymnastice už nevrátíš a navíc když jsi odešla z mistrovství světa.."
,,Katty ke gymnastice jsem se vrátit nechtěla rozhodně po tom co se stalo Leně, ale teď mi zemřeli rodiče a já chci začít od začátku. A za mistrovství se omlouvám" dokončila jsem svoji větu a až teď jsem si všimla, že Maia stojí kus od nás a vůbec nechápe o čem mluvíme. Mám takový pocit, že jsem Katty křivdila. Vypadá to, že se změnila.
,,Bell měly by jsme jít" ozvala se za mnou Maia a na ostatní gymnastky se usmála. ,,Jo jasně jdeme. Měj se Katty" usmála jsem se na ně a chtěla jsem společně s Maiou odejít. ,,Bell!" zavolala za mnou Katty. Otočila jsem se na ni a čekala co bude chtít. ,,Nechci aby sis myslela, že jsem taková mrcha jako před tím. Změnila jsem se a chci začít od znova." ,,Dobře. Díky Katty" usmála jsem se a teď už opravdu musela jít.
Po cestě Maia mlčela a asi přemýšlela. ,,Bell ty se s ní znáš?" zeptala se mě Maia. ,,Maio to je na dlouho. Řeknu ti to v bytě fajn?" ,,Dobře" odpověděla, ale bylo na ní vidět na že nad něčím pořád přemýšlí. Nebyl ovšem čas zeptat se jí nad čím, protože si nás už do kanceláře pozvala slečna Wall. Na této škole bylo zvykem, že jsme si všichni tykali, což Maia nevěděla. Ještě než jsem vstoupila jsem se na ni otočila se slovy ,,všichni si tady tykáme." ,,Dobře" kývla a zavřela dveře.
PO PŮL HODINĚ ,,Dobře díky a ahoj zítra" rozloučili jsme se se slečnou Wall a s jistým úsměvem na rtech jsme vyšli z kanceláře. ,,Je milá. Už se hrozně těším" prohodila Maia po cestě. ,,Já taky, ale mám takový pocit, že tento rok nás slečna Wall na mistrovství světa nenominuje." ,,To nevíš jistě" povzbudivě se na mě Maia usmála a pak jsme jen vyšli z tělocvičny. Holky co tu trénovali když jsme přišli tady nebyli tak jsme šli rovnou 'domů' nebo-li na byt.
(Omlouvám se jestli jste to z mého vysvětlování nepochopily. Byty kde bydlí Bella, Maia a kluci jsou kousek od tělocvičny. Kousek od bytů je hala (tělocvična) a v druhém patře jsou kanceláře.)
Ahoj Vítám Vás U Nové Kapitoly!! Doufám, že se vám líbí a omlouvám se za chyby. Budu ráda za názor nebo hlasování :).. Mějte se hezky!! #Apa
YOU ARE READING
Gymnastka s duší princezny ×POZASTAVENO×
RomanceJmenuji se Bella Rose. S rodiči jsem žila v New Yorku a mezi lidmi ze školy jsem byla oblíbená. Žila jsem jako normální člověk v mém věku. Byla jsem šťastná až do doby kdy se TO stalo. Měli jsme autonehodu. Změnilo mi to život. Teď je ze mě někdo úp...