Život, který si vybral ~HG/SS~

Snapeův spacák

Mezitím co Severus hluboce přemýšlel nad způsobem zničení onoho viteálu,Hermiona relaxovala u břehu jezera,v němž se odrážela obloha která se postupně barvila do červena.
Překrásné.
Pomyslela si.

,,Pro Merlina! Čím by to šlo zničit?!,,
Uvažoval nahlas Severus.
Spíš to ale připomínalo mumlání.
Hermiona dokázala zaznamenat pouze slova jako 'Merline!','Viteál','Mapa','Brumbál' a 'Lehkomyslnost'.
A samozřejmě nevrlé funění.
Ohlédla se.
,,Děje se něco pane profesore?,,
,,Vůbec nic.,,
Plivl sarkasticky a dál palcem mnul předmět v jeho dlani.
Když chvíli přestal agresivně funět, uslyšel jakési pisklavé zvuky.
Vydával je viteál,jenž se zanedlouho nacházel u Severusova ucha,kde mu "zapištěl" tak nepříjemně,že zmíněný přidušeně sýkl a předmět dopadl na zem.
Zamračil se.

,,Grangerová!,,
Zahulákal.
,,Ano?,,
Trhla s sebou a vymrštila se do stoje.
,,Pojďte sem..,,
Ihned tak učinila.
,,Co se děje?,,
,,Je nutno podotknout,že dokavaď nebudeme moci zničit tento viteál,také nebudeme moci hledat další..,,
,,Takže nevíte čím bychom-,,
,,Slečno Grangerová..nemám nejmenší ponětí..nemůžu vědět všechno..,,
Pokývala hlavou.
,,Budeme nad tím muset bedlivě popřemýšlet..,,
Chvíli zavládlo ticho.
Hermiona se zhluboka nadechla a pak spatřila již zmíněný předmět na zemi.
Zvedla ho a uslyšela stejně jako Severus před chvílí,poměrně nepřijemné zvuky.
,,Nedávejte to k-,,
Pozdě.
Nebojácná Nebelvírka ke svému uchu přiložila onen medailonek.
,,Sakra!,,
Zasyčela a chytla se za hlavu.
Protočil očima.
,,Tvrdohlaví a pošetile nebojácní..Nebelvíři..,,
Zabrblal a opět ho zvedl ze země.
,,To bylo vážně nepříjemné..,,
,,Nepovídejte..,,
Odsekl opět sarkasticky.
,,Asi je v tom nashromážděné příliš mnoho černé magie.,,
,,Očividně.,,
,,Nemůžu se dočkat až ho zničíme.,,
Pokýval hlavou a zadíval se na oblohu.
,,Začíná se stmívat..,,
,,Pomalu ale jistě ano.,,
Dala mu za pravdu.
Opět zvládlo ticho.
,,No nic půjdu k jezeru..je to tu opravdu nádherné.,,
,,Zadržte.,,
Zajímavě se na něj podívala.
,,Máte hlad?,,
Dostal ze sebe otráveným hlasem.
Zavrtěla hlavou.
,,Dobrá tedy..,,
Hermiona byla naprosto zaskočená jeho starostí..
Ne.
To není starost.
Kdyby vyhladověla byl by to jeho problém.
,,Můžu jít?,,
Zeptala se nejistě.
,,Ano,ovšem.,,
Odbyl ji.
,,Ale nikam jinam!,,
Houkl za ní.
,,Jistě..,,
Protočila očima.
,,..profesore.,,
Ušklíbla se.

Severus byl velmi rozrušený.
Proč se jí na něco takového ptal?!
Jsi Severus Snape.
Snape.
O nikoho se nezajímáš..všichni ti jsou jedno..
Však ano.
Nic se na tom nezměnilo.
Otázka zda-li nemá hlad,není nic co by to nějak měnilo..
Zakroutil hlavou a ušklíbl se.

Hermioně bylo u jezera neuvěřitelně příjemně..
Voda byla naprosto průzračná až dokonce uviděla i malé rybky.
Vzduch byl naprosto čistý..
Užívala si ten pocit,když jí naplňoval plíce..
Vrtěla prsty u nohou a položila se na záda.
Pozorovala oblohu..

Ředitel Zmijozelu nesnášel bezmoc.
Když něco dělal a přišlo mu,že to je beznadějné,byl opravdu naštvaný.
Nad myšlenkou jak zničit tento viteál strávil minimálně třicet minut.
A na nic nepřišel.
Naštvanost v něm jenom bublala.
,,Sakra!,,
Zasyčel.
Hodil s viteálem na zem,vytáhl hůlku a začal na něj házet jedno kouzlo za druhým.
Medailonek se odrážel sem a tam,ale ať už dopadl kamkoliv,Severusovému vzteku se nevyhnul.
Jediné co se dělo bylo,že z něj odlítávalo pár jisker,které Severuse doháněly k šílenství.
Zmíněný měl zatím záchvat vzteku.

Nebelvírka uslyšela nějaké rány a ačkoliv byla v polospánku,ze kterého se jí vůbec nechtělo,vymrštila se a pozorovala naprosto naštvaného Severuse, házejícího jedno kouzlo za druhým.
Uchechtla se a v hlavě si přehrávala jeho slova..