Život, který si vybral ~HG/SS~

Naděje je potřeba!

Den,se přehoupl v podvečer.
Hermiona ležela zakutaná v peřinách,a společnost jí dělala opět hromada knih.
Kvůli svírání žaludku,neměla hlad.
Takže na večeři nejspíš nepůjde.
Stále si musela připomínat,že je Nebelvírka a že není čeho se bát.
Strach a nervozita,akorát nabírali na síle.
Ačkoliv byly chvíle,kdy dosáhla potřebného sebevědomí,ve zlomku sekundy,ho zase ztratila.
Je to jen porada!
Rozdělí si jednotlivé úkoly,předají potřebné informace,zrekapitulují si plán a ťuknou si šampaňským.
To je vše.
Nemají důvod rozebírat ještě něco víc.
Nemají důvod rozebírat třeba dvojice.
Ať si je každý,kdo chce,s kým chce,není důvod to řešit.
Škubla rameny.
I kdyby,nějaká ta lítost by jí bodla.
A navíc ona ani nechce.
Se Snapem je kvůli nějaké pitomé náhodě.
Takže,asi tak.
Vydechla a její rohovka se z odstavců v knize,přesunula na hodiny.
Ještě má hodinu čas.
Povzdechla si.
Ještě hodinu se bude nervovat.
Zakroutila hlavou.
Chvíli přemýšlela a pak dostala nápad.
Vana napuštěna vařící vodou, jí udělala vždycky dobře.
A vana je to,co právě teď nejvíc potřebuje.
Vyšvihla se do sedu,zaklapla knihu a vzápětí šla do koupelny.
Ladným pohybem se svlékla a napustila vanu horkou,přímo až vařící vodou.
Opatrně do ní vlezla a naprosto se uvolnila.
Vydechla spokojením.
Tohle je přesně to,co už nějakou dobu její tělo postrádalo.
Klid.
Teplou vodu.
A hlavně ticho.
Nechala svoje myšlenky rozlít jako mléko,a to doslova.

Po půl hodině vylezla a ačkoliv měla vlasy jemně seplé gumkou,od páry je měla mírně zvlhlé a tváře zrůžovělé.
Její pokožka hořela.
Připadala si jako uvařené kuře,ale hlavní je,že jí bylo dobře.

Rozčesala si mohutné kadeře,oblékla se do svetru rudého jako růže a rifle měla klasicky černé.
Ještě jednou v zrcadle zkontrolovala,jestli vypadá dobře a následně odešla z koupelny,směr dveře od dívčích ložnic a následně směr hlavní dveře od nebelvírské koleje.
Vydechla,polkla si a její zpocená dlaň obejmula kovovou kliku.
Navlhčila si rty a vyšla.

Dopil poslední molekuly whisky,obsažené ve sklenici a zvednul se.
Upravil si plášť včetně redingotu.
S hlasitým povzdechem,svůj pohled zaměřil na hodiny visící nad krbem.
Je čas jít.
Ušklíbnul se a nasadil kamennou tvář.
Neudělal žádné gesto a dveře se samy otevřely.
A následně i zavřely.
Dominantním krokem si to opět štrádoval směr ředitelna.

Došla k chrliči.
Zasténala.
Neznala heslo.
Už zase.
Nezbývá ji nic jiného než čekat na ostatní.
Svezla se podél zdi až na zem a čekala.
Proč vlastně nepočkala na Harryho?
Že by šli spolu..
Pozdě.
Ušklíbla se.
Takhle tu bude tvrdnout sama.
Příště přemýšlej trochu dopředu,pořád si lámeš hlavu nad tím až všichni zjistí,že jsi se Snapem,ale na to,že tu budeš sedět jako čokoládová buchta na pekáči,čekající na to,až ji někdo sní,to tě nenapadne.
Nadávala si v duchu.

Čekala s kolenami přitáhlými k tělu,ještě alepsoň pět minut.
Pak uslyšela kroky.
,,No konečně!,,
Vydechla spokojením a usmála se.
Když její zornice zaznamenala siluetu sklepeního netopýra,úsměv jí rychle přešel.

On spatřil ji.
Ona jeho.
V duchu se ušklíbnul.
Dnes je oba dva čeká to samé drama a noční můry ohledně rozboru dvojic.
Mohli by si podat ruku.
Odfrkl si potichu.
,,Pane,t-teda,d-dobrý več-čer.,,
Koktala.
Pozvedl obočí a s všem známým ironickým pohledem, přistoupil k dveřím.
,,Víte nejdou otevřít,protože neznám heslo,mohl by jste prosím-,,
Nedořekla.
Dveře se bez jediného Snapeova pohybu otevřely.
Nejdřív na něj koukala s otevřenou pusou, jelikož jí pokynul aby vešla první,zavřela ji a bezeslova se zvedla.
Rozešla se směr dveře,ale omylem zaškobrtla.
Naštěstí se chytila rámu dveří,Severus se mírně ušklíbnul a zavřel za nimi.