Život, který si vybral ~HG/SS~

Prosím,vydrž

Ležel v rohu.
Přimáčknutý ke kamenné a ledové zdi.
Je snad tohle jeho konec?
Dluho tu ležet nebude.
Za chvíli si pro něj přijdou.
A on stane tváří v tvář Voldemortovi.
Zaťal pěst.
Kdyby nebyl slaboh,mohlo být už dávno po všem.
Kdyby nebyl slaboh,mohl jedné, kudrnaté a chytré Nebelvírce s těma nejkrásnějšíma očima říct,jak moc pro něj znamenala.
Nasucho polkl a přivřel oči.
Ihned se mu zjevil obraz již zmíněné Nebelvírky.
A s ním také několik zážitků,jenž spolu prožili.
Bude mu chybět.
,,Sakra!"
Zasyčel a vlepil si mírnou facku.
,,Tohle není konec.."
Šeptl do naprostého prázdna.
Znovu těžce polkl.
,,...nesmí být."
Musí ji ještě jednou spatřit v těch nádherných rudých šatech.
Musí ještě alespoň jednou pocítit skořicovou vůni jejích kadeří.
S pomyšlením,že ji svírá v náruči a opatrně se pohybují v rytmu hudby,se mu zatočila hlava a jakoby snad uslyšel..smích.
Smích, který mu byl tolik povědomý.
Byl to její smích.
Zhluboka se nadechnul a mírně stočil rty do velmi jemného úsměvu.
Slyšet ji smát se,usmívat se..mu vždy pomohlo se pokusit alespoň trochu usmát.

,,Vážně jsi v pořádku?"
,,Jsem."
,,Musíš pochopit,že o tebe máme starost."
Hermiona těžce vydechla a jemně kývla hlavou.
,,Chápu. A jsem vám za to vděčná. Moc. Jsem moc ráda,že jste šli se mnou. Sama bych to asi nezvládla.."
Uchechtla se mírně Nebelvírka a věnovala Remusovi pohled,který vyjadřoval všechen její vděk.
,,Vždycky."
Vložil se do toho Harry.
,,Vždycky."
Dodal Ron.
Všem známé trio se po dlouhé době konečně obejmulo.
A bylo to velmi silné objetí.
Ale až uvidím Severuse,bude ještě silnější.
Nad touto myšlenkou Hermioně ucukly koutky.
A také ji mírně píchlo v boku.
,,Sakra.."
Procedila skrz zuby.
,,Pojď,sedni si.."
Ukázal prstem na pařez Harry.
,,Ne..je..to dobré,pojďme."
Pípla hnědovláska.
,,Noták,musíš si dát pauzu, vždyť jdeme už skoro hodinu."
Věnoval jí nesouhlasný pohled Chlapec, který přežil.
,,Každá pauza ho stojí Merlin ví co..musíme..jít..nemůžeme zastavovat."
Odvětila Hermiona a pokračovala dál.
Harry si jen povzdechl.
,,Hermiono?"
Věnoval jí pohled tentokrát Remus.
,,Ano?"
,,Můžeš na chvíli?"
,,Jasně."
Kývla a přesunula se s Lupinem mírně bokem.
,,Víš..nevím úplně.."
,,Co?"
Koukla na něj nechápavě.
,,..nevím,kde začít. Ale.. pochopím,když mi nebudeš chtít odpovědět.Myslím,že už jednou jsem se na něco podobného ptal,ale..však víš.."
,,Co se děje,Remusi?"
Oslovený si odkašlal.
,,Víš,poslední dobou vás..tebe a Severuse poměrně pozoruji. T-Teda,všímám si vás.Ne,že bych-"
,,Dobře a děje se něco?"
Koukla na něj opět Hermiona, tentokrát s poměrně pobaveným výrazem.
,,Cítím z vás dvou něco,co nedokážu úplně popsat,takže.."
Polkl nervózně bývalý učitel obrany proti černé magii.
,,..cítíš k němu něco?"
Hnědovláska se zastavila s pohledem upřeným do země.
,,Ja-Jak jsem řekl, nemusíš mi odpo-"
,,Ano."
Hlesla.
Remus se hřejivě usmál.
,,Já to věděl."
Trhla sebou.
,,Věděl?"
,,Severuse už znám nějaký ten pátek, a proto mohu konstatovat,že ve tvé přítomnosti se chová poněkud jinak."
Hermiona se nad tímhle musela zamyslet.
A došla k závěru,že je to vlastně pravda.
Už to není ten otravný netopýr, neustále sklánějící se nad jejími kotlíky.
,,M-Myslíš,že bych mu to měla říct?"
Lupin pokrčil rameny.
,,Dej tomu čas."
Mrkl na ni.
Hnědovláska mu mrknutí oplatila a mírně se uchechtla.

,,Vstávej,Snape!"
Kopl do zmíněného Avery a pomocí hůlky ho vymrštil hbitě na nohy,což nebylo zrovna příjemné,jelikož měl Severus pravděpodobně nakřáplé žebro.
,,Jdeme."
Plivl na něj smrtijed a dovedl do ho hlavní síně.
,,Pán zla tu ještě není,ale to vůbec nevadí.."
Zasmála se Bellatrix a Mistr lektvarů se vrátil zpět na zem,opět ve neskutečných křečích a bolestech.

Hermiona a ostatní byli již na cestě.
A přibližovali se čím dál rychleji.
Nebelvírka se s každým metrem blíže třásla nad pomyšlením,že až tam dorazí,bude už pozdě.
Nesmí být.

Tvrdě se už po páté střetl se zemí.
,,A ještě! Crucio!"
Hbitě sebou vzápětí škubl a své nehty zaryl do dlaně.
,, Ty parchante.."
Stále pištěla Bella.

,,Kdy už budeme ve fázi možného přemístění na místo?"
Zeptala se Hermiona sotva lapající po dechu.
,,Brzo."
Odpověděl Arthur.
,,Dobře.."
Vydechla.
,,..prosím,vydrž. Už jdeme. Jdeme."
Šeptala pro sebe.

,,Jak chutná tvá vlastní kletba?"
Smála se smrtijedka.
,,Ještě necítíš tu krev, kterou se tí plní tvá odporná, zrádcovská huba?!"
Řvala mu přímo do ucha.
,,Tak fajn..dáme ti ještě jedno sousto! Sectumsempra!"

,,Jsme zde. Můžeme se přemístit."
Oznámil Lupin.
,,Jste připraveni? Harry? Rone? Ginny? Molly? Hermiono? Nymfador-"
,,Tonksová."
Skočila Ronovému otci do řeči manželka Remuse.
,,Pojďme."
Kývl Harry a všichni se pomalu vzájemně dotýkali rukou.
,,A co ochranná kouzla?"
Zeptala se třesoucím se hlasem Ginny.
,,Po minulém útoku je Malfoy Manor zranitelný. A neřekl bych,že jej obnovili. Na to by potom všem neměli čas."
Informoval je Remus.
Hnědovlasá Nebelvírka polkla.
,,Jdeme na to..dávejte na sebe pozor.Mám..Vás..ráda.."
Vykoktala.
Byla si vědoma,že tohle nebude dobré.
Byla slabá.
Velmi slabá.
Ale ještě slabší by byla bez Severuse.
Podala ruku Remusovi a zatočil se s ní svět.

Příště to bude masakr a nemůžu zaručit,že to přežijí všichni.
Děkuji za hvězdičky a za to,že se držíte a stále tento příběh čtěte.
Love you all.❤