Život, který si vybral ~HG/SS~

"Eso v rukávu"

Po zbytek dne setrvávali Severus a Hermiona v "přátelském" tichu.
Každý si dělal svoje.
Nebelvírka si četla,stejně tak jako Zmijozel.
Oba si nemohli na nic stěžovat..
Navíc Hermionu napadlo na vnitřek stanu snést zahřívací kouzlo,díky kterému si mohla na chvíli sundat kabát a být jenom v jejím oblíbeném a voňavém svetru.
Spokojeně vrtěla prsty u nohou,když se Severus zvedl,upravil si plášť a popadl mapu ze stolu.
,,Kam jdete?,,
Ihned zareagovala.
,,Musím za Brumbálem.,,
Odvětil klidně.
,,Jak to?,,
,,Protože prostě musím.,,
Vydechl.
,,Nemůžete být konkrétnější?,,
Zvýšila tón hlasu.
Ušklíbl se a pohlédl na ni.
Chvíli si pohledy opláceli.
Nakonec promluvil.
,,Tři dny je strašně krátká doba.. vždyť ještě nebudeme mít ani půlku mnoholičného lektvaru..,,
,,Takže-,,
,,Ano,slečno Grangerová..,,
Zarazil ji.
,,..musím za ním jít opět vše ujasnit a znovu naplánovat,jelikož se mi na tom našem..,,
Pozvedl obočí.
,,..plánu,něco málo nezdá.,,
Hermiona pohotově zareagovala a vymrštila se do sedu.
,,Aha a jak zní ten plán?,,
Znovu pozvedl obočí a opět se ušklíbl.
,,Vysvětlím vám to potom..,,
,,Mně nemusíte nic vysvětlovat,stačí mi to-,,
,,Ach,jistě že vám nemusím.,,
Odfrkl si ironicky.
Nadechla se.
,,..stačí mi to nějak vylíčit!,,
Dokončila varovným tónem hlasu.
Otráveně přešlápl.
,,Dobrá,ale až se vrátím.,,
,,Ale-,,
Zarazil ji gestem ruky a vzápětí se přemístil.
Zrudla jako ředkvička.
Zaťala pěsti.
,,On mě od všeho straní dál! Ale já tu jsem taky! Tohle mi přijde jako poměrně důležité! Týká se mě to víc než kohokoliv jiného a on-,,
Nadávala a pak se odmlčela.
Ne.
Nedovolí mu to.
Jeho se to netýká o nic víc,než jí.
Nebude přeci vadit,když bude poslouchat za dveřmi,jestliže má právo u toho být!
Ale jak se dostat do Bradavic?
Do nich se nelze normálně přemisťovat.
Musí jít letaxem.
,,Žádný problém!,,
Oznámila nahlas,zvedla se,popadla kabát s hůlkou a přemístila se do Londýna k Děravému kotli.

S vědomím,že dělá správně vešla a snažila se nebudit obzvlášť velkou pozornost.
Ačkoliv se na ni pár pohledů stočilo.
Každopádně pokračovala dál,až se dostala ke krbu,nabrala hrst letaxu a vyslovila..
,,Tři košťata!,,

Opět ji pohltily zelené plameny a ona se vzápětí ocitla u Tří košťat v Prasinkách.
Stejně jako před chvílí plameny,ji pohltilo příjemné teplo,které obsahovaly všechny Bradavické pozemky,včetně Medového ráje a mnoho dalších.
Věděla,že je doma.
Zhluboka se nadechla a vyšla ven.

Ztuhla úžasem.
Vše bylo vyzdobeno do Vánoční atmosféry.
Všude blikala světélka a hrály tu i Vánoční koledy.
Ačkoliv sněhu tu bylo o něco méně,než v lese.
Usmála se a vykročila směrem do hradu.
Cestou odolávala pokušení jít si něco koupit.
A pak jí to došlo.
Teprve až po pár minutách si uvědomila,že jsou za chvíli Vánoce.
Zastavila se.
To znamená,že je bude trávit se..
Snapem.
,,Jak neuvěřitelně příjemné.,,
Odfrkla si.
Ale na druhou stranu musela uznat,že předešlá atmosféra u palačinek,či těsně nad ránem,nebyla vůbec k zahození.
Zavrtěla hlavou.
Času je ještě dost.
Polkla si.
,,Snad..,,
Špitla pro sebe a pokračovala v cestě.

Bylo jí jasné,že ji nikdo z učitelů ani z žáků nesmí vidět.
Bůh ví,co by si mysleli a rozhodně by to začali řešit.
A to se rozhodně nesmí stát.

Jakmile prošla nádvořím,které bylo naštěstí prázdné,přikrčila se a svižným a rozvážným krokem mířila k ředitelně.

Vše šlo poměrně hladce,tedy až na Filche a pár duchů,ji nikdo neviděl.
Stejně jako s Vánoci, jí teprve až po pár minutách došlo,jak se vlastně do té ředitelny dostane..
Nezná heslo..
Nezná nic.
To není dobré..
Musí jednat.
,,Mohla bych-,,
Z hlasitého přemýšlení ji vytrhlo klapání podrážky bot o kamennou zem.
,,Sakra!,,
Zasyčela a ihned se schovala za nějaký sloup,stojící podél zdi.
Zaostřila na očividně ženskou siluetu mířící k ní.
Její kroky se zrychlily a Hermiona se snažila na zeď natisknout tak moc,jak to jen šlo.
Po chvíli zmíněná natisknutá na zeď rozpoznala,že ta žena je Madame Pomfreyová a očividně se něco stalo.
Něco.. vážného.
Když došla k chrliči,bylo na ní vidět,že je velmi nervózní.
,,Citrónové dropsíky.,,
Pronesla roztřeseným hlasem.
Chrlič se začal otevírat.
Ovšem Hermiona a vzápětí Pomfreyová zaznamenali i další kroky.
Tentokrát patřili McGonagallové.
,,Poppy? Hledáte profesora Brumbála?,,
,,Ano,ano..nevíte kde je Minervo?,,
Vykoktala Pomfreyová.
,,Už míří na ošetřovnu.,,
,,D-Dobře,jdeme,h-honem!,,
Jakmile obě ženy odešly,Hermiona vylezla a všimla si,že je chrlič ještě otevřený.
Neváhala,ihned proklouzla do Brumbálovy ředitelny a našla si vhodné místo odkud by mohla poslouchat a přitom by byla schovaná.
Ať už se stalo cokoliv,je jasné,že to budou řešit tady.