Nikdy Ti nepodlehnu

2. kapitola

V noci se mi zdálo o Markovi.
Sakra vždyť ho znám teprve jeden den.
Vlastně ani ten jeden den ne.
Měla bych se na něj zeptat bráchy.
Uvažovala jsem při hodině matiky.
Matiku jsme měli třetí hodinu.
Na konci hodiny mi zazvonil mobil.
Přišla mi zpráva.

Koukla jsem se kdo mi ji poslal.
Když jsem viděla neznámé číslo, vykulila jsem oči.

Neznámé číslo: Ahoj
Já: Kdo jsi?
Neznámé číslo: Hádej kočičko. Tvůj M.

Na tuto zprávu jsem už nereagovala a snažila jsem se dávat pozor na hodinu češtiny.
Jenže to moc nešlo a myšlenky mi stále putovali k tomu neznámému.
Když škola skončila tak jsem došla koupit pizzu a šla domu.

Doma nikdo nebyl tak jsem došla se Samem pro Lucy a šli jsme domu.
Doma jsme si dali kousek pizzy a já pak zavolala Jonasovi kde je.
Jenže jsem slyšela vyzvánění jeho telefonu v jeho pokoji.

,,Počkej tady jo?" nařídila jsem Lucy a vydala se do jeho pokoje.

Když jsem ho uviděla, spadla jsem na zem.
Měl celý obličej od krve.

,,Jonasy?!" zkusila jsem ho probudit.
Naštěstí se mi to povedlo.

,,Kdo ti to udělal?" zeptala jsem se ho, když se trochu vzpamatoval
,,Otec, kdo jiný" uchechtl se. Ten jeho klid jsem mu v téhle chvíli záviděla.
,,Proč ti to udělal?" zeptala jsem se ho nevěřícně
,,Byl opilý, už zase" vstal a šel do koupelny
,,Jsi v pohodě?" šla jsem za ním
,,Sedni si" ukázala jsem na vanu a on si poslušně sedl
Očistila jsem mu studenou vodou obličej.
Když se pokusil zvednout tak sykl bolestí a zase si raději sedl.
,,Co tě bolí?" zeptala jsem se
,,Nic. To bude v pohodě" chytl se za žebra a odešel.
Tohle nebylo nic nového tak jsem to nechala být.

,,A copak chceš dělat ty, princezno?" zašla jsem za Lucy.
,,Chci se dívat na pohádku!" vypískla.
,,A na jakou?"
,,Na Barbie a diamantový zámek,"
,,Dobrá," souhlasila jsem a šli jsme si to pustit.

Když našli ty dva úžasné pejsky tak jsem se musela sama pro sebe usmát.
Bože jak já miluju pohádky.

Z dobré nálady mě, ale vyrušil telefon.
Koukla jsem se kdo napsal.
Zase to neznámé číslo.
Neznámé číslo: Copak kočičko? Bojíš se mě?
Já: Ne. Tebe? Nikdy

V tu chvíli, když jsem odepsala tak se domem rozezněl zvonek.
Neochotně jsem se zvedla a šla otevřít.
Za dveřmi stál Mark.
,,Je tu Jonas?" zeptal se místo pozdravu
,,Jo, jsem tu" odpověděl už za mnou Jonas
,,Gábiiiii, už tu bude ten zámek. Pojď honem, ať ho taky uvidíš." zavolala na mě Lucy a já se musela usmát nad tou představou jak se tam objeví.
,,Už jdu Lucy" zakřičela jsem nazpět.

,,Tak já se jdu zas dívat s Lucy na pohádku," oznámila jsem klukům. Odpovědí mi byl jen jejich smích.

Když skončila pohádka tak jsem šla uvařit večeři. Co kluci dělali nevím, ale vím, že mám hlad.

Udělala jsem palačinky.
Na stůl jsem připravila talíře, příbory, cukr, marmeládu a čokoládu.
Udělala jsem horké kakao s maršmelouny.
Už jsem jen zavolala kluky a Lucy.
Všichni si to namazali a jedli jsme.
Po jídle jsem uklidila s Lucy pomocí nádobí.

Lucy jsem už jen přečetla pohádku na dobrou noc a zašla jsem ještě za bráchou jestli už je v pohodě.
Popřála jsem klukům dobrou noc a šla jsem sama spát.

*****

Tak máme tu druhou kapitolu. Doufám, že se vám líbí.

Budu ráda, když mi napíšete vaše názory do komentáře.