Nikdy Ti nepodlehnu

5. kapitola

Ve škole byla neuvěřitelná nuda. Až jsem se divila, jak může taková nuda vůbec existovat. Těšila jsem se, až škola skončí a budu moct Kat odvyprávět co se ráno stalo.

Z mého přemýšlení mě vytrhla učitelka dějepisu.
,,Gabrielo Jameson!" zakřičela na mě. Jen jsem se na ní nechápavě podívala a nic neříkala.
,,Máš si psát poznámky. Nebo máš snad pocit, že jsi něco víc? Ne nejsi tak si to okamžitě začni psát!" řekla tím jejím protivným hlasem a já si začala dělat ty poznámky. Aspoň, že je to už poslední hodina.

Když jsem to dopsala tak zazvonilo.
Ufff ještě, že jsem to stihla celý. Rychle jsem běžela ke skříňkám a dala si tam nepotřebné učení. Vzala jsem si zbytek věcí a šla počkat na Kat před její školu.

Sotva jsem tam došla, tak vyšla ven. Když mě zahlédla, tak se rozeběhla a skočila mi okolo krku. Občas se vážně chová jako malá, ale i tak ji mám ráda.

Domluvili jsme se, že zajdeme ke mě domu, dáme si tam věci,vezmeme Sama a půjdeme pro Lucy.

Po cestě jsem ji odvyprávěla celé ráno. Její odpověď na to všechno byla jen ta, že jsem to jeho břicho měla vyfotit. Já bych ji vážně někdy nejraději zabila.

Když jsme vyzvedli Lucy, tak jsme šli doprovodit Kat domu a s Lucy a Samem jsme zašli do cukrárny.

Já si dala své oblíbené latte s ježkem a Lucy si dala ovocný čaj s měsíčkem.
Když jsme to dojedly, tak  jsme šly přes park domu.

Doma byl zase jen brácha, tak jsem Lucy poslala do pokojíčku a šla si s ním promluvit.

,,Ahoj brácha." řekla jsem s úšklebkem
,,Čauu." nevěnoval mi ani pohled. No nic jdu rovnou na věc
,,Brácha?" opatrně jsem se ho zeptala a šla k němu blíž
,,Nooo?" koukl se na mě a trochu se posunul ať si k němu můžu jít sednout
,,Odkud se znáš vlastně s Markem?"
,,proč se ptáš?" trochu jsem znejistila jestli mu to mám říct, ale asi raději ne
,,Jen mě to tak zajímalo."
,,Chodíme spolu do třídy."
,,Jo aha." ještě jsem chvíli přemýšlela a pak ze mě z ničeho nic vypadlo, jestli mi něco o něm nechce říct

On se na mě podíval, přeměřil si mě pohledem a zaklapl notebook do kterého do teď koukal.

,,Séga neber to špatně, ale Marka už trochu znám. Sice ne moc dlouho, ale jeho chování k holkám znám. Je to děvkař a měla by jsi se od něj držet dál." když to dořekl tak jsem jen zaraženě koukala před sebe.
,,Jídlo máš na sporáku." řekla jsem jen tuto větu a odešla jsem do svého pokoje

Ve svém pokoji jsem přemýšlela nad tím co mi řekl a jakou kravinu jsem mu vůbec odpověděla. Přemýšlela jsem tak dlouho, až jsem z toho usnula.