Nikdy Ti nepodlehnu

8. kapitola

Tu žádost jsem mu nakonec přijala, i když jsem uvažovala o pravém opaku.

Neuběhla ani minuta a přišlo mi upozornění na novou zprávu na mobilu. Neochotně jsem si ho vzala a zjistila jsem, že mi Mark napsal ,,Ahoj."

Tak jo. Tohle budu rozdýchávat ještě hodně dlouho. Počkat! Co to sakra dělám?! Vždyť se mi ani nelíbí...možná trochu, ale na tom nesejde. I Jonas mě před ním varoval, takže v klidu!

Takhle jsem se uklidňovala asi 5 minut. Počkat! Co?! To už uběhlo 5 minut? Sakra tahle noc mě zabije.

Markovi jsem teda taky odpověděla pozdravem a zeptala jsem se ho, co potřebuje.

Nemusela jsem vůbec čekat na jeho zobrazení. Ale nic víc nepřišlo. Jasně. Typický kluci, že se ještě divím.

Asi po 15ti minutách hypnotizování  telefonu jsem to vzdala, uklidila jsem notebook a pustila si písničky do sluchátek. To mi vždycky pomohlo, když jsem nemohla spát. Něco jako moje osobní ukolébavka. Ani ne do 10ti minut jsem spala jako malé nemluvně.

Ihned po probuzení jsem si vzpomněla na tu Markovo zprávu. Chvíli jsem nad tím přemýšlela, ale vyrušil mě hlas Kat. Po chvíli jsem usoudila, že se mi to možná jen zdálo a víc se s tím nezabývala.

S Kat jsme si ještě povídali. Já jsem se jí zeptala, jestli jí nevadí, že jsem si půjčila její notebook. Tak odpověděla, že ne.

Po chvíli jsme se domluvili, že půjdeme udělat palačinky k snídani. Aby až se vzbudí ty dva spáči měli co jíst a nemuseli čekat moc dlouho.

Tak tady máte další kapitolu. Doufám, že se vám bude líbit.