Nikdy Ti nepodlehnu

4. kapitola

Po zazvonění budíku jsem ještě chvíli ležela a vstřebávála svůj sen. Když jsem si tak nějak byla jistá, že to byl jen sen, tak jsem se rozhodla, že si zajdu do koupelny.

Vyšla jsem před pokoj ve svém roztomilém pyžamu, který se skládalo z krátkých růžových kraťasů a bílého tílka s potiskem roztomilého medvídka.

,,Ahoj!" pozdravil mě někdo za mnou.
Rychle jsem se otočila a vykulila na něj oči. Co ten tady sakra dělá?
,,Jsi v pohodě?" zeptal se mě
,,Jo jasně jsem, proč?" zeptala jsem se ještě poněkud zmateně
,,Zníš nějak zmateně."
,,Jo promiň, jen zlí sen a ty jsi tu spal?" zeptala jsem se Marka trochu nervózně
,,Jo vadí? Chtěli jsme ti to včera večer s Jonym říct, ale už jsi spala." řekl trochu nervózně
,,Ne v pohodě." řekla jsem a otočila se, že odejdu konečně do té koupelny. Ale něco mě ještě zarazilo.

Otočila jsem se zpátky k Markovi čelem a celého jsem ho sjela pohledem. Všimla jsem si, že na mě stále kouká. Počkat! Co?! OMG! On je bez trička. Bože on má tak boží břicho. Já jsem vážně blesk, že jsem si toho všimla až teď.

,,Na co tak koukáš?" optal se mě se smíchem v hlase
,,N-n-na nic." snažila jsem se to říct co nejvíc v pohodě, ale jaksi mi to nevyšlo. Sakra. Otočila jsem se a jako největší zbabělec jsem utelka do koupelny.

V koupelně jsem pustila vodu a opřela se dlaněmi o umyvadlo. Koukala jsem na sebe do zrcadla a pořád myslela na jeho božské tělo.

Z přemýšlení mě vytrhlo až klepání a Lucyin hlas.
,,Co tam tak dlouho děláš Gab?" zeptala se
,,J-jo promiň už jdu." a jo teď jsem si až uvědomila, že jsem tu celou dobu koukala jen na sebe do zrcadla. No nic rychle si vyčistím zuby a půjdu.

Otevřela jsem dveře a vypadalo to tam jako za komunistů, když se čekala fronta na rohlíky. Jen jsem se nad tou představou uchechla a pustila je dovnitř.

Sama jsem šla do svého pokoje a vyndala si své oblečení. Venku bylo docela hezky tak jsem si vzala černé šortky a k tomu bílý crop top. Naházela jsem si věci do tašky a šla připravit snídani.

Dala jsem si čokoládové křupínky s mlékem a začala jíst. Když přišla Lucy, tak si to taky dala.
Než přišli i kluci, tak jsme dojedly a šli jsme na autobus.

***

Tak jsem tady zase a jak vidíte, ještě žiju. Omlouvám se vám, že jsem dlouho nic nevydala, ale neměla jsem čas. Budu se snažit to napravit a vydávat častěji.