Pennywise and his secret story [Pozastaveno]

Kapitola 6.

'Trevor'

"Šéfe, proč jste je nechal odejít? Tohle byla dobrá šance." vyjekla na mě otravně Sally. "Jo šéfe Trevore furt to nechápu"přidal se k ní Nick. Mlčel jsem a šel dál. Pořád mě ti dva blbečci s tím otravovali, až jsem se naštval. "Můžete mě sakra nechat na pokoji?! Nemám na tohle náladu. Prostě si to odpískají příště!" naštvaně jsem smykl rukama a otočil se. "Šéfe...už dlouho jsem se vás na něco s Nickem chtěla zeptat..." Zastavila se Sally a nervózně se na mě koukala. "Tak t o vyklop" povzdychl jsem a dal si ruku na čelo. "No víš...trošku jsi mě s tím přesvědčil jak jsme byli skoro u kanálu, no víš v tu chvíli jak jsme potkali lůzry" řekl Nick. "Tak o co se tu sakra jedná?" nechápavě jsem se jich vyptával. "Ty něco cítíš k Tozierové, že ano Trevore. Dost jsi se naštval jak ten blbec Sebastian vzal Tozierovou do náruče." vybalili to na mě ti dva. "Vypadalo to že jako by jsi žárlil!" vyjekla napjatě s úsměvem Sally. "T-to je blbost! Proč bych žárlil kvůli toho lůzra. Však je to blba Tozierová." nervózně jsem se uchechtl, ale oni nepřestali. "Trevore my tě známe a vidíme to, ty jses do ní zamiloval!" zaječel na mě Nick. "Buďte zticha! Nevím o čem mluvíte" byl jsem dost nervózní... "Nelži! Trevore pochop to, přiznej si to.Sám to víš" šlo vidět že Sally je už dost naštvaná, protože se vzpírám. "T-to-!" skočil mi do řeči Nick, " Trevore, řekni nám pravdu, jsme tvý přátele. My si z tebe srandu dělat nebudeme.". "Urgh...No tak dobrá...něco...k ní cítím.." sklesle jsem těm dvoum odpověděl a zamračil se. Ti dva po mě skočili a začali se smát " No konečně jsi to řekl, mysleli jsme že to nikdy nepřiznáš!" s úsměvem jako sluníčka jásali. Já se jen zčervenal a zamračil se, "Jdem pryč" řekl jsem a odešli jsme.

'Kris'
"Ježííš zase slepá ulička! Kde je ta zatracená místnost plná sraček!" začal si stěžovat Jack. Dala jsem mu pohlavek a šla dál. "Hele dívejte tady jsou tři rozcestí (nevím jak se tomu říká XD), na mapce jsou přímo zde." řekl Sebastian. Přistoupila jsem trochu blíže a vzala si mapku, pořádně jsem se podívala kde by mělo co vést a najednou " Kurva potkan!" vykřikl Jack. Já skočila na Sebastiana 'bůh ví jak může byt infikovaná'. Jak to bylo pryč tak jsem se Sebastianovi omluvila a slezla, "Tozierová" přišel ke mě Jack. "Já nevěděl..." začal si hrát s mými prameny vlasů, "Že se taková raubířka jako ty, bojí potkanů co žijí sračkách" ušklíbl se na mě.  Zamračila jsem se a odtrhla jsem jeho ruku od mých vlasů. "Jacku běž do háje..." otráveně jsem mu řekla. zavolala jsem kluky a ukázala jsem jim tu mapu "Takže, jak Sebastian říkal jsme u tohohle rozcestí. Tahle cesta vede zase do slepé uličky a tahle někam do neznáma-" skočil mi do řeči Jack "A tahle?" ukázal na čtvrtou možnost."Ta...ta vede do té velké místnosti se zákazem vstupu i ta třetí tam vede ale tahle je o trošku kratší" opověděla jsem mu, kluci se na sebe podívali a vyjekli "Tak jde se tam!". "Počkejte! Vážně chcete jít tudy? Můžou tam být nějaké nebezpečné věci jak je tady napsané"nervózně jsem vypískla. 'Já se zrovna takových věcí nebojím, ale něco mi říkalo že tam něco bude' "Tozierová pojď, nebuď jako malá holka. Co to s tebou je?" podíval se na mě nechápavě a přesvědčivě Kaspbrak. "No víš...ale nic." řekla jsem a podívala jsem se na své boty. Jack se na mě ustaraně s Sebastianem podívali a každý mě chytil za jednu ruku. Já se lekla takže jsem sebou cukla a oni se na mě usmáli. A tak jsme šli. Kolem nás bylo dost divných věcí, jednou kolo, potom panenka a na konec papírová lodička. Po pěti minutách jsme zde už došli. Málem jsem klukům rozdrtila ruce než jsme sem přišli, ale jim to nevadilo. Mi to tu ale připadalo povědomé, za pár minut přišel Brick a Kevin. Po nich Jason se spící Andy, rozběhla jsem se k nim a začala panikařit jestli je Andy v pořádku.Uklidnil mě že ano, ale jen byla unavená. Ušklíbla jsem se na kluky a tak si ty dva prohlíželi. V nadáni jsme to nevydrželi a začali se smát, ne že by jsme se jim vysmívali ale štěstím. Což se o pár sekund kvůli nás vzbudila Andy "J-já usla?" rozespale se zakoktala a zeptala se. My jsme se jen zase začali smát. Najednou byla červená jako rajče a hned se odtrhla od Jasona "P-promiň, j-já... t-to si m-mě nemusel n-nést." zakoktala jako někdy jindy. Samozřejmě bylo to k popukání, ale nechtěli jsme se smát nahlas. Vypadali jsme jako rozesmáté sluníčka, od ucha k uchu nás hřál úsměv. Potom si nás všimla a my jsme to nevydrželi. stydlivě nám nadávala a my jsme se dále smáli a utíkali od ní dál. Jason nás jenom pozoroval a viděla jsem jeho vřelý smích co směroval na nás. Jak jsem už nemohla zastavila jsem se a dívala se na ty magory, ale po mé pravici opodál jsem uviděla malého kluka v něčem žlutém. Otočila jsem se a už tam nebyl, zhrozeně jsem běžela za ostatními ať už jdeme, ale oni chtěli zůstat déle. Neposlechli mě a tak jsem se otočila na Jasona, byl vyděšený. Tak jsem za ním běžela a zeptala se ho "Viděl si to taky?", "Myslíš to dítě?" nervózně odpověděl. "Ano...chci už odtud vypadnout, ale ostatní tu chtějí být. Mám o ně strach" starostlivě jsem mu to řekla. 'Já nejsem takový strašpytel, ale mám strach o ně. Je mi jedno co tu je a také mám tušení. Oni to ale nesmí zjistit.' Podívali jsme se na sebe a šli pro ně, Brick vylezl na nějakou kopu hraček 'wow to bych nečekala, on a někam vylézt?' Najednou zařval Brick "Já jsem tady pán croassantu!!", všichni se začali smát až na mě a Jasona. "Zlezte okamžitě dolů! A pojďte sem! Jdeme pryč! nelíbí se mi to tu!" zařvala jsem na ně a Jason kývl hlavou na souhlas. Všichni se na mě a Jasona podívali jako na dva kretény a Jack s Brickem zařvali "Tozierová, jsem tě asi hodně uhodil co? Pojď se bavit ne?" "Jo pojď ty náno, nebo se bojíš že si zašpiníš botičky a vlásky? Hmm?". Tohle mě už dost vytočilo a Jason taky toho měl dost, chovají se jako malé děti a ještě hůře jako Bowers... "Dělám to pro vaše dobro sakra, vy... vy! Aaa! Já toho mám dost slezte dolů a hned vy idioti! Já a Jason jsme něco viděli a moc dobré to nebylo!" zařvala jsem a Jason se do nich taky pustil, řval a vřískal po nich. Ale oni se na nás zase podívali jako na blázny. Najednou jsme uslyšeli dětský smích. Otočila jsem se a něco tam stálo, zase to dítě. Přistoupila jsem o krok blíže a dítě začalo mluvit "Haha! Dítě debila a ukázal na mě" ušklíbla jsem se a šla k němu blíže. Nemohla jsem uvěřit svým očím, stál tam malý Georgie. Vykulila jsem oči, ne ze strachu ale z údivu. Měl na sobě žlutou pláštěnku a v ruce lodičku. Podívala jsem se na Andy a ta byla vystrašená až po uši, podívala jsem se zpět a už tam nebyl. Rychle jsem se otočila na ostatní a oni byli v šoku, jako by viděli najednou ducha a ucítila jsem něčí ruku na mých ústech...