Běsnění Vyšších Sil

Chapter 5.

V hlavě se mi střídaly emoce. Vztek, smutek, hlad. Hlad po krvi, po zvířatech. Jakoby se ve mně projevoval i upír, což není sice možné, ale stalo se. Utekla jsem do lesa a tam vrčela na všechno a na všechny. Uviděla jsem lišku. Normálně bych se do ní nepouštěla, jen bychom se na sebe podívaly a šly bychom dál. Ale dneska to bylo jinak. Byla jsem naštvaná a rozhozená. Jakmile jsem ji uviděla, rozeběhla jsem se za ní s agresivním výrazem na tváři. Liška si toho všimla a dala se na útěk. Zrychlila jsem, abych ji dohnala. Soustředila jsem se jen na ni a koutkem očí jsem viděla míhající se krajinu. Nechápu, kde se to ve mně vzalo, ale znovu jsem ještě víc zrychlila a už jsem byla u lišky. Stačilo jen scvaknout zuby a měla jsem ji. A tak jsem taky udělala. Jakmile jsem ji chytila zuby, liška vyjekla a trošku zpomalila. Toho jsem využila a srazila ji k zemi. Rychle jsem zabrzdila, abych ji náhodou nepustila, a kvůli tomu zabrzdění jsem se pěkně rozplácla na zemi. Zvedla jsem se a začal lišku cupovat. Pořád jsem byla naštvaná a jen zabíjení nebo páchání dalších podobných činů to mohlo utišit. Teda alespoň jsem si to myslela. Když jsem byla stoprocentně spokojena se svým dílem (neboli rozcupovanou, divně vypadající liškou) konečně jsem se rozhlédla kolem, abych zjistila, kde to vlastně jsem. Zjistila jsem, že se nacházím na nějaké velké louce za lesem. Trošku jsem věděla, odkud jsem přiběhla a tak se tím směrem ihned vydávám. Asi po 10 minutách cesty směrem rovnou za nosem jsem se ocitla na místě, které už znám. Byl to myslivecký posed, a za posedem byla cesta, která vedla přímo do tábora. Samozřejmě ten posed nebyl blízko tábora, byla to ještě asi tak hodina cesty. Chvíli jsem si lehla, abych se uklidnila a přemýšlela o přírodě. Vzpomněla jsem si na letní tábor, kde to všechno začalo, na Dereka. Kde se vlastně Derek pořád toulá? Už jsem ho dlouho neviděla, více jak půl roku. Doufám, že našel Katy, nebo Milana. Po chvilce přemýšlení a vzpomínání jsem usnula. Probudila jsem se, a už se stmívalo. Uvědomila jsem si, že mám dneska tu hlídku, abych splnila ten druhý úkol. Achjo, proč musí být ty úkoly tak zdlouhavý. Pak jsem si uvědomila, že nestíhám a rychle jsem se rozeběhla po té cestě, která vede to tábora. Když běžím, dostanu se tam za půl hodiny. Doufám, že to stihnu.

Když jsem doběhla do tábora, byla už skoro tma. Ryan na mě čekal u ohniště, kde strávím příštích několik hodin.

R: No kde jsi?

Já: Promiň, zapomněla jsem se v lese.

Zalhala jsem, aby mě nesprdnul.

R: Dobře, nevadí. Už můžeme začít?

Já: Jo, jasně.

R: Takže pravidla jsou jasná, Každých 10 minut budeš obcházet celý tábor, jinak budeš tady. Kdyby se něco stalo, ale nebylo by to úplně vážné, nebo bys nevěděla co dělat, obrať se radši na mě, ať zbytečně nebudíš celý tábor. A kdyby tu byl nějaký vetřelec, nebo něco jiného, u čeho by sis byla 100% jistá, že nás to může ohrozit, zazvoň na zvon, který je u ohniště. Pak už to přeberu já.

Já: Dobře, chápu. Jen ještě jedna věc, jak dlouho budu hlídat?

R: Budeš hlídat 6 hodin a pak tě vystřídá jedna beta. Budeš ji muset vzbudit, bydlí naproti mé chýše.

Já: Okok, takže můžu začít?

R: Jasně, tak good luck.

Hned jak to dořekl, odešel a já se pustila do hlídkování. Nejprve jsem to hned obešla, a pak jsem se vyhřívala u ohně odpočítávala dalších 10 minut......

Ahoj lidi! Konečně se mi povedlo vydat další jen krátkou kapitolku. Chtěla sem ji vydat už dřív, ale wattpad na mě byl asi za něco naštvaný, a tak mě nenechal ji vydat. Ještě se chci omluvit, že tu není žádná fotka nebo obrázek, protože absolutně netuším, jak ho mám na počítači přidat. (ano, já vím, jsem noob) Tak kdyby někdo věděl jak na to, mohl by to prosím napsat do komentářů. Děkuji předem :) Zatím AHOJ :D