Běsnění Vyšších Sil

Chapter 7.

Ležím na posteli ve své lidské podobě a užívám si ráno. Zaposlouchávám se do každičkého hlásku různých zpěvavých ptáčků, sleduji východ slunce, který jde z Ryanové postele tak nádherně vidět. Všude se začíná červenat nebe a zpěv ptáků se zesiluje. Je to tak pěkné, že už ani nejsem unavená z té hlídky. Doufám, že si Marcus vedl dobře. Otočím se na druhou stranu směrem k Ryanovi. Hmm, ještě spí. Není asi moc ranní ptáče :D. Chvilku se zasoustředím na jeho obličej. ,,když spí vypadá jako nějaká roztomilá panda,, řekla jsem si a usmála se. Chvíli jsem ještě takhle přemýšlela a pak si to uvědomila. ,,Proč vůbec o něčem takovém přemýšlím, není žádná šance aby se mu líbil někdo jak já a ani nevím jestli se líbí on mě. Na to ho znám až moc krátce." řekl mi můj hlas v hlavě. Najednou se Ryan začal probírat a tak jsem rychle vyletěla t postele a šla do jeho mini koupelny. Nečekala jsem, že v takových vlčích chýších bude i normální lidské vybavení, ale asi mi mělo dojít, že oni nejsou vlci, ale vlkodlaci, kteří se taky čas od času mění v lidi. Ryanova mini koupelna byla luxusní. Bylo tam vše co jsem potřebovala - zrcadlo, sprcha, umyvadlo, ručníky a hřeben. Snad nebude Ryanovi vadit když se osprchuju v jeho sprše a půjčím si jeho hřeben. No, musím doufat. Sundala jsem si oblečení a vlezla do sprchy. Chvíli jsem se sprchovala a pak jsem si začala umývat hlavu. Při přemýšlení u umývání hlavy jsem si vzpomněla na to co mi řekl včera Peter. Nechápu jak může někdo opustit svoje vlastní dítě jen protože je něčím zvláštní nebo výjimečné. Asi to nebyli zas tak dobří rodiče, ale pro mě ano. Nevím co si počnu pokud mě nepřijmou sem. Vrátím se domů a pokusím se vysvětlit rodičům, že nejsem monstrum? Uteču do lesů jak jsem jednou říkala? Vážně nevím. Moje přemýšlení přerušil fakt, že už jsem si na vlasy nanesla třikrát šampon a už prakticky není co na těch vlasech umývat. Ještě chvíli jsem si užívala teplou vodu a pak vylezla ze sprchy. Kolem těla jsem si dala ručník a z druhého, kratšího ručníku, jsem si udělala turban (zabalila si vlasy do ručníku). Musím požádat Ryana, jestli by mě nepustili do civilizace. Musím si nakoupit potřebné věci jako zubní kartáček, kondicionér, hřeben, šampon, hygienické potřeby a nějaké oblečení  a prádlo. Domů jsem se vracet nechtěla tak si to všechno budu muset koupit. Naštěstí si s sebou vždy do mého vaku s oblečením po proměně beru svoji kreditní kartu na které bych měla mít naspořeno dostatek peněz ke koupi toho všeho. Chvíli jsem se na sebe koukala do zrcadla a přemýšlela nad tím, jestli budu potřebovat i fén anebo si to budu nechávat usychat přirozeně, když v tom do koupelny vtrhl Ryan.

R: ,,Jé, promiň, nevěděl jsem, že tu jsi." Řekl.

Já: ,,To je v pořádku, hlavní bude když teď laskavě odejdeš." Odpověděla jsem rozpačitě.

R: ,,Dobře, dobře.  Už jdu. Tak se převlékni a pak za mnou přijď zpátky do pokoje."

já: ,,mhm" vydala jsem ze sebe. ,,ale teď už jdi."

Kývl a odešel. Uff ještě že se nestal nějaký trapas, třeba že by mi spadl ručník nebo tak něco. Vzpamatovala jsem se, převlékla jsem se a rozčesala si vlasy. Sice byly ještě pořád hodně mokré, ale ručník pomohl. Na sobě jsem měla červeno - černou kostkovanou košily, kterou mi dal jeden z vlků při poznávání se, spolu s černými džínami. Ty jsem si oblékla taky. Boty jsem měla porád stejné - okrové kozačky. Vylezla jsem z koupelny a zamířila si to do Ryanova pokoje, kde na mě už čekal. 

                                                             Ryanův pohled

Seděl jsem na své posteli a přemýšlel jestli se Emm líbím. 

Je pro mě dost dobrá? Jsem já dost dobrý pro ni? Bylo by to správné, být s ní? Líbím se jí? Má mě ráda? A spousty dalších otázek. Bohužel jsem si ani na jednu z nich nedokázal sám odpovědět. Z mého přemýšlení mě přerušila Emm, která vešla do pokoje. Měla na sobě košili a džíny co jí dal jeden z mých omeg. Bohužel já jsem jí moje oblečení dávat nechtěl, protože by se to neslušelo a ostatní byli buď moc velcí nebo malí a nebo chamtiví na to aby jí něco půjčili. I tak jí to slušelo. Vlasy měla vlnité, díky tomu že je měla mokré tak se jí srazily do větších pramínku a zvlnily se. Takovou práci s vlasama by neodvedla žádná kadeřnice. Tohle dokázala vytvořit jen s jejíma vlasama jen troška vody. Vešla do pokoje a lehce nervozně se na mě usmála. Usmál jsem se taky a chvilku jsem se na ni díval, abych mohl obdivovat. Obdivovat tu její přirozenost. Není jedna z těch holek, co na sebe nahodí tunu make-upu a udělá si oční linky a další věci, které neznám a řekne si ,,tak, teprve teď můžu vyjít ven". Je jednou z těch holek, které se nemalují a když už, tak jenom decentně aby si zakryly nějaké pupínky, ale ani nepoznáte, že na sobě neco napatlaného má. Takový typ holek mám rád. Přirozená, přírodní, naturální. Existuje tu spousta slov které bych použil, ale na to už nebyl čas. Uvědomil jsem si, že na ni už nějakou dobu civím a ona se už rozpačitě dívá do stran. ,,Takže," začal jsem mluvit. ,,dneska máš něco jako den volna. Dnes se budeš seznamovat se smečkou, budeš jim pomáhat a snažit se s nimi spřátelit. Rada tvůj poslední úkol odložila na zítra. Takže tak.".

,,Dobře" odpověděla. ,,a co mám tedy přesně dělat?". ,,Počkáš na mě až se převléknu a vysprchuju a potom vyrazíme za smečkou a uvidíme, jestli budou něco potřebovat. Následně tě provedu po celém táboře a jeho okolí aby ses tu náhodou neztratila." Řekl jsem jí a odešel do koupelny.

                                                             Pohled Emm

Odešel do koupelny. A co mám dělat teď? Chvíli jsem tam stála a pak jsem se rozhodla, že si lehnu na postel a budu zase přemýšlet a nebo spát. Měla jsem chuť se přeměnit do vlčí podoby a vyběhnout ven na procházku, ale to jsem nemohla. Pořád nevím jestli dělám správné rozhodnutí. Smečka může být mou rodinou, ale nebudu moc svázaná? Když jsem se proměňovala sama, mohla jsem si dělat co se mi zachtělo a v rámci možností i kdy se mi zachtělo. Tady jsem omezena alfou a dalšími hodnostmi, které tu jsou. Třeba jako beta pár, ten bude mít určitě vyšší postavení než já. Takže se vracím zpátky k mé otázce. Dělám správné rozhodnutí? Asi se rozhodne dnes, podle toho jak se tu budu cítit. A je konec...už nemám nad čím přemýšlet....teď už se jen nudím. V tom jsem si vzpomněla, že vlastně mám telefon a tak jsem vstala z postele a šla si pro vak kde mám telefon. Hned jako první mě napadlo zavolat mamce nebo taťkovi, ale to mě po chvíli přešlo, když jsem si uvědomila, že mě opustili. Další kdo mě napadl byla moje sestřenice Katy. Jo, zavolám jí. V kontaktech najdu její jméno a vytáčím její číslo. Zvoní to poprvé, podruhé, potřetí, ,,Halo? Emm? " ozvalo se po chvíli z telefonu. ,,Jé, ahoj Katy. Jak se máš a co děláš?" odpověděla jsem. ,,Jo, jde to. Co ty?" řekla hned. 

Povídaly jsme si asi 10 minut a potom už Katy musela jít. Po ukončení našeho hovoru jsem si zase lehla na postel a zase se nudila. Ležela jsem na posteli asi minutu a pak do pokoje vešel Ryan..bez trička. ,,Čau, už jsem tu. Jen si vezmu svoje tričko a můžeme vyrazit." řekl s úsměvem. Ale moc jsem se na něj nesoustředila. Spíš jsem nemohla spustit oči z vypracovaného těla. Vím, je to debilní, ale je to tak.  Ryan se na mě usmál a to mi konečně pomohlo přemístit se od pohledu na jeho tělo k pohledu na jeho úsměv a následně na oči. ,,Dobře, tak můžeme?" řekla jsem ještě trošku zaskočeně. ,,Můžeme." odpověděl. A tak jsme se vydali na první poznávací den. Doufám že mě nebudou všichni nenávidět a že si nadělám i nějaké přátelé, ať se nemusím furt bavit jen s Ryanem. Teda mě by to nevadilo, ale jemu asi ano. Tak vyrážíme...

AHOJ VŠICHNI, OMLOUVÁM SE ZA DLOOOOOUHOOU NEAKTIVITU. TEĎ UŽ VÁŽNĚ SE TO POKUSÍM ZMĚNIT A ZAČNU VYDÁVAT DALŠÍ KAPITOLY. PRAVIDELNOST NEMŮŽU SLÍBIT ALE KDYŽ BUDE NEJHŮŘ, TAK BY MĚLY VYCHÁZET JEDENKRÁT TÝDNĚ A POKUD CHYTNU NÁLADU NA PSANÍ TAK KLIDNĚ I DVAKRÁT DENNĚ. DNEŠNÍ KAPITOLA JE TAKOVÁ PRO MĚ VRACEJÍCÍ SE DO PŘÍBĚHU A ROZHODNĚ DELŠÍ NEŽ NORMÁLNÍ KAPITOLY. KDYŽ SE ČLOVĚK ROZEPÍŠE TAK PAK NAJEDNOU ZJISTÍ ŽE UŽ MÁ 1 500 SLOV A ANI SE NEDOSTAL K HLAVNÍMU TÉMATU KAPITOLY, ALE TO SI PŘEČTETE V DALŠÍ KAPITOLE TAKŽE DOUFÁM, ŽE TENTO PŘÍBĚH ZASE OŽIVÍM A ZATÍM AHOOJ! :D